10. 2. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 2. 2009

Potřebují pedagogové své profesní sdružení?

Řada atraktivních zpráv sdělovacích prostředků z oblasti výchovy a vzdělávání se už nějaký ten pátek převážně týká výše učitelských platů a také různorodých etických problémů, které se zákonitě v tak vztahově konfliktním prostředí vyskytují a budou stále vyskytovat. Samotná informace o negativních jevech, byť čtenářsky či divácky zajímavá, však mnoho neřeší. Spíše napomáhá k nižší remitendě periodika, případně k vyšší sledovanosti příslušného televizního kanálu. Otázkou zůstává, zda takováto častá ventilace údajně podstatného a pro pedagogy nepříliš lichotivého dění ve výchově a vzdělávání prospívá už tak značně oslabené autoritě školství.

Kdo vlastně řeší etická selhání pedagogických pracovníků? Jsou to přímí nadřízení, jejichž prvořadým zájmem bývá péče o dobré jméno řízeného pracoviště někdy i za každou cenu? Pečují o bezkonfliktní průběh procesu výchovy a vzdělávání samotné pedagogické sbory? Řeší skutečně důsledně a odborně vztahové problémy mezi učiteli a rodiči, případně mezi učiteli a žáky školní rady, občanská sdružení rodičů a přátel školy, nebo zřizovatelé?

Stížnostní agenda České školní inspekce, stejně jako zveřejňované negativní kauzy ze "školního podsvětí" tvoří zřejmě jen vrchol ledovce. Případů pedagogického i prostě lidského selhání při výkonu náročné učitelské profese bude nepochybně daleko více. Objektivní pohled do "kuchyně" jednotlivých zařízení, případně do individuální pedagogické koncepce pracovníků nebývá snadný. Mnohde platí známé pravidlo: "Co se doma uvaří, to se taky sní."

Zdálo by se, že je nemožné nevidět pedofilní sklony spolupracovníka, zlodějské manýry ředitele, neetický přístup k žákům a studentům, různorodou šikanu dětí i pracovníků, mravní debakl, neschopnost týmové spolupráce, lajdáctví, "řemeslný" přístup k tvůrčí pedagogické práci a dokonce neodbornost. Přesto se tyto jevy vyskytují a přetrvávají drahnou dobu. Neměli by se samotní pedagogičtí pracovníci ve vlastním zájmu zabývat prevencí všech nedostatků, soustavným zlepšováním kvality svého působení a jeho produktivitou především prostřednictvím svého profesního sdružení?

Je pozoruhodné, že jakmile se začne hovořit o pedagogické komoře, ihned se objeví řada odpůrců této instituce i přímo z řad učitelstva. Jejich argumentace se většinou odvíjí od nerozlišování funkce odborů a specifiky obsahu činnosti profesních organizací. Řada námitek dále souvisí s tradičním odporem vůči jakémukoliv organizování ve jménu nezávislosti a kultu "všemocné" decentralizace. Někteří odpůrci pak podezřívají propagátory pedagogické komory ze snah o vybudování teplých úřednických postů na úkor výkonných zaměstnanců. Mlčící většina, jak je v těchto krajích zvykem, tiše sleduje, co se to zase chystá, aby se případně v nových podmínkách rychle adaptovala se svými zaběhanými přístupy. Skutečný zájem o organizovanou spolupráci řada pedagogů rozhodně neprojevuje. Akční profesní organizaci, která by především dbala o etický výkon povolání, zřejmě nepotřebuje ministerstvo, školní inspekce, nepostrádají ji pracovníci odborů školství, zřizovatelé, ba ani ředitelé škol. Odbory vidí v profesní organizaci pedagogů nekalou konkurenci.

Příčiny těchto postojů mohou být různorodé. Někteří politici už před léty snahy o samosprávnou učitelskou organizaci ve formě komory nepřivítali, neboť s koordinovanými postoji velkého množství zaměstnanců bývají problémy. A také zvítězila vskutku objevná myšlenka, že kolektiv prakticky neexistuje, neboť se skládá z individualit. Jen šťouravé individuum mohlo za tímto vskutku nevšedním názorem vidět skryté známé římské pravidlo Rozděl a panuj. Je také trochu záhadou, jak tyto ideje souvisejí s proklamovaným vytvářením občanské společnosti.

Proč by bylo dobré usilovat o vznik pedagogické komory?

Po svým způsobem pozoruhodné reformě státní správy a zrušení odvětvového řízení ve školství došlo k větší atomizaci jednotlivých zařízení. Vzájemná informovanost a spolupráce v síti škol se rozhodně nezlepšila. Ředitelé spolu s právní subjektivitou obdrželi do vínku pravomoci prakticky bez vnitřních kontrolních mechanismů, neboť školní rady vznikaly váhavě a náplň jejich činnosti se mnohde stávala víceméně formální. Noví zřizovatelé se s celou problematikou nejdříve zvolna seznamovali. Státní kontrola hospodaření u zřizovatelů, tj. zejména obecních a městských úřadů, dle některých informací prakticky neprobíhala řadu let. Jen velký optimista by si tyto skutečnosti nedal do souvislosti se současnou úrovní výchovné a vzdělávací soustavy a snad i se stavem jejího financování.

Učitelský stav je v nedobré situaci. Mizí profesní hrdost, učitelé se jen sporadicky vyjadřují k téměř soustavné zobecňující kritice svého působení. Příkladem do nebe volající drzosti některých pavlačových kritiků může být v poslední době často veřejně prezentované tvrzení, že až 90 % učitelů nedovede řešit případy šikanování žáků. Zpochybňování odbornosti pedagogů je národním zvykem, neboť poučených laiků mezi rodiči přibývá a zapálených odborníků -- učitelů ubývá. Učitelské sbory bývají jen zřídka věkově sestaveny tak, aby v nich byly rovnoměrně zastoupeny tři generace učitelů a byla tak zajištěna přirozená rovnováha výchovného působení na základě různorodého přístupu. Tato téměř základní potřeba školské personalistiky se vesměs přehlíží a hitem doby se stalo jen marné volání po hromadném nástupu mladých pedagogů do škol. O feminizaci školství už byly popsány metráky papíru a pozitivní změna se stále jaksi nedostavuje. U učitelů převládá neblahý pocit, že nemohou ovlivňovat vývoj profesních záležitostí.

Otevřená odborná komunikace o problémech pracoviště nebývá ve školách pravidlem. Organizace smysluplného dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků řádně nefunguje. Pedagogická diagnostika je často povrchní, ověřování výsledků vzdělávání nedokonalé a nárazové, o cílené "terapii" se zaměřením na jednotlivce se jedná většinou jen v souvislostech výstřelků chování a zásadních problémů učení. A že by se v komplikovaném procesu výchovy a vzdělávání dnes a denně neskrývala řada etických problémů různé závažnosti, které pouze čas od času s velkou chutí ventilují sdělovací prostředky, o tom není třeba pochybovat. Jde však především o prevenci těchto jevů a o prokazatelnou snahu neustále zlepšovat mezilidské vztahy a vytvářet vhodnou atmosféru pro tvůrčí výkony v "dílně lidskosti".

Profesní sdružení pedagogů by už samotnou svou existencí mohlo přispět významnou měrou k procesu autoregulace ve všech oblastech činnosti škol a školských zařízení. Prostřednictvím organizace pedagogů by nepochybně došlo k rozvoji všech forem kolegiální pomoci a kontroly, jejichž prostřednictvím lze řešit řadu odborných i etických nedostatků při výkonu povolání. Samosprávná organizace by mohla výraznou měrou přispět k růstu nezbytné prestiže pedagogických pracovníků.

Etickými problémy ve vztahu ke zvířatům -- pacientům se zabývají prostřednictvím profesní komory dokonce i veterinární lékaři. Takový řádně fungující nástroj ovlivňující mravní úroveň v oblasti výchovy a vzdělávání dětí a mládeže naše společnost zřejmě nepotřebuje.

V negativních postojích samotných učitelů k ustavení profesní organizace lze mimo jiné najít i absenci neformálního citového vztahu k vlastnímu povolání. Jak jinak si vysvětlit, že ve značně konfliktním prostředí výchovy a vzdělávání dětí a mládeže je míra vůle, snahy a schopnosti řešit nemalé etické nedostatky vlastními silami stále mimo oblast bezprostředního zájmu pedagogů. Stesky učitelů nad rozporuplným vztahem společnosti ke škole mají pak v těchto souvislostech poněkud falešný tón.

                 
Obsah vydání       10. 2. 2009
10. 2. 2009 MF Dnes : "Referendum je nástroj totality" Bohumil  Kartous
10. 2. 2009 Koncept minimální intervence -- biologizující jazykověda místo jazykové politiky Lukáš  Zádrapa
10. 2. 2009 Katolická církev a lefebvristé v Česku Boris  Cvek
9. 2. 2009 "Istý druh božieho trestu" pre katolícku cirkev: linecký biskup
10. 2. 2009 Změna volebního systému v ČR je nutná Boris  Cvek
10. 2. 2009 Stanovisko opozice k volební reformě nelze nikde najít. Čím to asi je?
10. 2. 2009 Když protivník nabízí výhodný kšeft, proč jej nevzít? Štěpán  Kotrba
10. 2. 2009 Chci v ČR platit univerzitní školné. Chci, aby byla u moci v ČR silná vláda
10. 2. 2009 Nenechte se frustrovat neexistencí univerzitního školného v ČR
10. 2. 2009 Nejde o pacifismus, ale o vyvážené soustavy
10. 2. 2009 Čeští protiraketoví aktivisté musejí být viditelní na mezinárodní scéně Jan  Čulík
10. 2. 2009 Hejtmani podpoří hnutí Nenásilí a Ligu starostů proti radaru
10. 2. 2009 Uklízečky všech úřadů spojte se! Marie  Haisová
10. 2. 2009 Nabucco -- fikce nebo reálná možnost? Jaroslav  Ungerman
10. 2. 2009 Potřebují pedagogové své profesní sdružení? Pavel  Táborský
9. 2. 2009 University of Chicago Visiting Scholars Program
10. 2. 2009 Černé divadlo Ladislav  Žák
10. 2. 2009 Anonymita na sieti Internet
10. 2. 2009 Rádio Jerevan hlásí.... Miloslav  Štěrba
10. 2. 2009 Dobrá nová moderátorka Radiožurnálu
10. 2. 2009 Ukrajina si chce půjčit od Ruska
10. 2. 2009 Uzavření americké základny Manas projednávají parlamentní výbory
10. 2. 2009 Kazachstánu se nechce do NATO
10. 2. 2009 Milan Kubek: žádám od Lidových novin omluvu Milan  Kubek
9. 2. 2009 Konopí zdvojnásobuje riziko rakoviny varlat
10. 2. 2009 Tank pro ruské výsadkáře Lukáš  Visingr
10. 2. 2009 Lékarny podle kontroly nevybíráním poplatků zákon neporušují
8. 2. 2009 Ubohé postavení domácí literatury. Zachraňme českou knihu. Michal  Černík
10. 2. 2009 Bratrstvo sv.Pia X. se distancovalo od výroků biskupa Williamsona
10. 2. 2009 zabijsvojeradio.cz aneb jak se stát předsedou Rady ČRo Štěpán  Kotrba
10. 2. 2009 Založení sdružení Nádraží nedáme! již nic nebrání
9. 2. 2009 Konspirační teorie
9. 2. 2009 Nová schopnost radaru UEWR v Grónsku
9. 2. 2009 Firemní zařízení péče o děti z pohledu firem, agentur a ministerstev
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
9. 2. 2009 EKONOMICKÁ KRÍZA: Nemáme si čo závidieť Juraj  Slabeycius
9. 2. 2009 Stane se školné spásou českého školství? Jiří  Jírovec
9. 2. 2009 Zavedení školného v Anglii ve školství nic nezlepšilo Jan  Čulík
9. 2. 2009 Týden s Mendelssohnem, zatímco Demokracie staví, duši rozsvítilo Slnko v sieti i Hotel Europa Josef  Brož
9. 2. 2009 Izrael: V Gaza City se neskrývá Adolf Hitler
9. 2. 2009 Papež a popírač holocaustu Fabiano  Golgo
7. 2. 2009 Stiglitz: Jedinou odpovědí na finanční krizi je znárodnění bank
8. 2. 2009 Pár poznámek k rozhovoru se Stiglitzem Jiří  Drašnar
8. 2. 2009 Kdo v Česku produkuje podlidi Milan  Daniel
8. 2. 2009 Nejde přehrávat staré bitvy Jan  Čulík
8. 2. 2009 Gaza 2009: Vyhlaďte tie zvieratá (1) Noam  Chomsky
7. 2. 2009 Fakta a čísla izraelského teroru Jana  Ridvanová
31. 1. 2009 Hospodaření OSBL za leden 2009

Školství RSS 2.0      Historie >
10. 2. 2009 Potřebují pedagogové své profesní sdružení? Pavel  Táborský
9. 2. 2009 Zavedení školného v Anglii ve školství nic nezlepšilo Jan  Čulík
9. 2. 2009 Buďme tvořiví v roce kreativity 2009 Michal  Giboda
9. 2. 2009 University of Chicago Visiting Scholars Program   
6. 2. 2009 Školství potřebuje občanskou aktivitu Miloslav  Štěrba
5. 2. 2009 Vláda ignoruje protesty univerzit, jejich zástupci nevědí, co si počít Tomáš  Koloc
5. 2. 2009 Komu slouží Česká školní inspekce?   
5. 2. 2009 Plíživá privatizace vysokého školství Martin  Hříbek
3. 2. 2009 Sadomasochismus to tedy nebyl Jan  Čulík
2. 2. 2009 Recept na krizi nemáme, proto řešíme výuku dějepisu Miloslav  Štěrba
2. 2. 2009 Brutální zotročení znojemské "učitelky" Jan  Čulík
2. 2. 2009 PORNO S UČITELKOU: Čím se liší Čulík od znásilňovatele? Štěpán  Kotrba, Jan Čulík
29. 1. 2009 Existuje v ČR "moderní" a všestranně adekvátní výuka? Miloš  Dokulil
19. 1. 2009 Nová publikace Eurydice