Stav "partnerství" osob téhož pohlaví dnes uznává osm států Unie. Naprotitomu ve třiceti státech USA mají v ústavách federálních států ústavní dodatky, zakazující na jejich vlastním území uzavírání sňatků osob téhož pohlaví. V tzv. statutárních knihách (s nižší právní mocí) přitom zakazovalo institut sňatků homosexuálů a lesbiček celkem 39 států USA.

Jistá výjimečnost tohoto posledního aktu ve Vermontu spočívá v tom, že zákonodárci tohoto státu museli svou ústavní -- dvoutřetinovou -- většinou přehlasovat veto guvernéra Jima Douglase, republikána. Kupodivu krátce předtím také Nejvyšší soud státu Iowa (již 3. dubna) pozitivně legalizoval sňatky gayů.

Může být ovšem nadále problém, zda partnerské svazky dvou osob téhož pohlaví, tím že automaticky nejsou příslibem zplození dětí (a tedy příštích daňových poplatníků), mají mít pouze stejná práva s bisexuálními sňatky (bez ohledu na to, že ani ty nedávají tyto myslitelné záruky).

Tím že se zatím pronikavě snižuje porodnost ve vyspělých státech, roste daňové zatížení generací, které přicházejí na svět, včetně nutnosti krýt sociální potřeby obyvatelstva, a to nejen toho, které zplozením vlastních dětí a nároky na jejich život, vzdělání a výchovu vynaložilo již předem nemalé finanční náklady na udržení společnosti v chodu. USA zatím problémy s porodností nemá. Bude je ale vbrzku mít Česko, s většinou států EU. Nic ve zlém. Neměli bychom také proto odlišovat mezi institucí "sňatku" (jako jisté smlouvy počítající také potenciálně s případným vznikem rodiny, kde jsou děti) a "partnerstvím" (jako volnějším vztahem, bez ohledu na to, jaký pár jej tvoří)?

ZdrojZDE