8. 4. 2009
StraněníČeská společnost byla v sedmdesátých a osmdesátých létech dvacátého století v úzkém smyslu svobodná. Každý se mohl rozhodnout, jestli bude stranit, nebo nebude. Ten, který stranil, dostal od strany zaměstnání, ve kterém spíš poroučel, než makal, a ve kterém měl větší plat. Ten, kdo nestranil, měl zaměstnání, ve kterém spíš makal a za méně peněz. Když strana vybírala kádry k povýšení v pracovním procesu, hrálo větší roli stranění než odbornost a pracovitost. |
Straníci sloužili straně a strana sloužila Sovětskému svazu. Sovětský svaz byl ochránce a pán Čechů. Čechy okupovala jeho Rudá armáda. Nestraníkům se to většinou nelíbilo, straníkům se to muselo líbit. Ti, kteří nestranili, hodnotili straníky jako špatné lidi a sebe jako dobré. Straníci hodnotili sami sebe jako dobré lidi a nestraníky jako špatné. V obchodech pro kutily byly jeden rok k dostání rýče a košťata, ale nebyly k dostání lopaty a hrábě. Díky stranické práci byly druhý rok k dostání lopaty a hrábě, ale zase nebyly k dostání rýče a košťata. A tak to šlo kolem dokola, tím se strana ve svých bojích vysilovala. Ideologie strany se scvrkla na to, aby s bídou udržela hospodářský koloběh v chodu. Hospodářství s nejasnou strukturou majetku. Výrobní prostředky vlastně nikdo nevlastnil, jen je stranické kádry spravovaly z pověření strany. Nestraníci se v práci hanebně ulejvali. Tenkrát mohli v práci odmlouvat, ale o politice ani muk! Teď to je obráceně: v práci ani muk, ale politikům mohou pracující nadávat, co hrdlo ráčí. Mocným se neodmlouvá. Asi v roce 1990 se straníci rozprchli od politické moci na všechny strany jako svinky, když někdo zvedne kámen, pod kterým se hemžily. Jak výklad shora ukazuje, jsou to lidé s náchylností k moci. Přeběhli tam, kam se přestěhovala moc -- jsou teď podnikatelé a manažeři. Mohu je teď, v roce 2009, odsuzovat za to, že sloužili násilné cizí moci? Není utopie to, že by byli všichni v Čechách mohli Rusům vzdorovat? Premiér v demisi Mirek Topolánek, hlučný pravičák (to je slouha bohatých), vybral svého následníka. Je jím soudruh Jan Fischer, starý straník. Narodil se v roce 1951, do strany vstoupil v roce 1980. Když odečtu dvouletou kandidátskou lhůtu, ve které kandidát již plnil stranické úkoly, aby se osvědčil, stranil Fischer brzy poté, co rozum bral. Stranu opustil v roce 1990, když stranu opustila moc a Sovětský svaz. Mohu odsuzovat jeho charakter poté, co devatenáct let zastával manažérská místa ve statistice? Straník umí posloužit. Komu poslouží soudruh Fischer? Kromě toho, lidově řečeno, je ošklivý a nevypadá jako odvážný muž. Demokratičtí politici by měli být vzhledoví. V textu není slovo "komunista", protože KSČ popisované doby byla dnešní ODS. A jsou ODS "občanští demokraté?" Já sám jsem nestranil, ale jen tolik, abych nemusel k lopatě. Pyšním se posudkem "Politicky se chová krajně zdrženlivě. O společenské dění nemá zájem." Proto teď neumím posloužit ani kapitalistovi. Jako letní premiér by se mi líbil třeba Václav Bělohradský, Jan Sokol, což je utopie. |