Kdysi dávno existoval dokument, který se jmenoval Smlouva o protiraketové obraně, podepsaný USA a bývalým SSSR v roce 1972. Tento dokument konstatoval, že protiraketové systémy jsou inherentně destabilizující a neměly by být rozmisťovány. Když byl dokument podepsán, bylo Baracku Obamovi deset let. Když mu bylo čtyřicet, v roce 2001, George W. Bush smlouvu vypověděl a systém kontroly zbrojení se rozložil. Plánovaná protiraketová základna v Polsku a České republice přiměla Rusy, aby uvažovali o zrušení Smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF Treaty) a umístění velmi přesných raket Iskander na dostřel od plánovaných raketových sil v Polsku.

Rusko krizi kolem protiraketové obrany nevytvořilo. To udělaly Spojené státy, a proto nemohou učekávat, že by tato karta v diplomatické hře něco platila. Rusko vždy správně tvrdilo, že jakýkoliv protiraketový systém ve Východní Evropě může být určen jedině proti němu. Ačkoli Bushova i Obamova administrativa to popírají, přinejmenším z polského přístupu je jasně patrné, že jde v první řadě o Rusko.

Obama musí vzít v úvahu tři základní skutečnosti, což ale zatím neudělal: Za prvé, že protiraketové systémy jsou inherentně destabilizující a přispívají jedině k budování ofenzívních kapacit, které jim mají čelit. Za druhé, rapidní rozšiřování NATO v minulé dekádě fakticky Rusko ohrozilo. A za třetí, íránská raketová "hrozba" Evropě byla vždycky iluzorní. Aby Rusko přistoupilo na Obamův obchod, muselo by nejprve věřit v existenci íránské jaderné a raketové hrozby - tomu ale nevěří.

Obama by udělal dobře, kdyby si zavolal svůj národně bezpečnostní tým a nechal ho vyložit na stůl zpravodajské informace podkládající tvrzení o íránské hrozbě. Je důležité rozlišovat mezi tím, co víme, a tím, o čem si myslíme, že víme. Víme například, že Írán nemá žádný vysoce obohacený uran, který by potřeboval k výrobě jaderných zbraní - ale přesto výzvědná komunita jednohlasně tvrdí, že je tato země jen krůček od získání jaderných zbraní. Prostě se zeptejte admirála Dennise Blaira, ředitele národního zpravodajství (DNI). Přesně to jsem tento týden doporučil senátnímu výboru pro ozbrojené síly.

Obama by měl zkontrolovat faktický základ každého tvrzení o íránské hrozbě. Pokud by to udělal, rychle by zjistil, že on i jeho poradci toho o Íránu vědí mnohem méně, než se domnívali vědět. Celá kauza je z americké strany postavena na předpokladech a spekulaci. Kdyby prezident rozebral tato spekulativní tvrzení, zjistil by, že cesta k nim je dlážděna ideologicky motivovanou metodologií vytvořenou spíše za účelem ospravedlnění politiky zadržování a podrývání íránského teokratického režimu než kvůli pochopení jeho jaderných ambicí. Celé to začalo již v letech 1975-76, kdy byly jisté kruhy nespokojeny s informacemi od CIA a prosadily vznik zpravodajského "B týmu". Ten sice po faktické stránce nic nového o Sovětech nezjistil, podařilo se mu však přesto vyvolat strach. Tato institucionální distorze v oblasti bezpečnostního zpravodajství fakticky trvá dodnes - ať už byla řeč o SSSR, iráckých zbraních hromadného ničení, nebo nyní o Íránu.

Zdroj: ZDE