Wilkening v rozsáhlé prezentaci nazvané Technical Effectiveness of European Ballistic Missile Defense Options tvrdí, že vybudování základny systému NMD/GMD v Polsku a České republice by evropským spojencům USA poskytlo významně nižší úroveň ochrany před útokem raketami kratšího a středního doletu, než o jaké hovoří oficiální vyjádření Pentagonu, a ponechalo by jihovýchodní část kontinentu zcela bez ochrany. Protože je Wilkening ve sporu o to, zda protiraketovou obranu vůbec budovat, považován za nezaujatého, jeho stanovisko může významně ovlivnit hledání alternativ ke stávajícímu projektu "třetí základny", o nichž se v Pentagonu oficiálně uvažuje přinejmenším od prosince. Ostatně právě za tímto účelem pravděpodobně analýza CISAC vznikla.

Základny v Polsku a ČR by podle ní poskytly většině Evropy "přijatelné krytí" (reasonable coverage) před "nenáročným" (non-stressing) raketovým útokem z Íránu. To znamená, že pokud by došlo k odpálení jediné rakety středního doletu bez jakýchkoliv klamných cílů a elektronických protiopatření, raketa neletěla po příliš ploché trajektorii a neměla příliš malou efektivní odraznou plochu pro zaměření radarem (Radar Cross Section, RCS), systém by mohl dobře fungovat. V případě raket s plošší trajektorií a a menší odraznou plochou se však jeví jako výhodnější umístit základnu blíže ke Střednímu Východu, než bylo dosud plánováno, protože v opačném případě míra pokrytí Evropy a šance na úspěšný útok klesají natolik, že analýza hovoří o selhání ("Fails against depressed trajectory and low RCS targets"). Na základě Wilkeningovy analýzy lze říci, že umístění komponent protiraketové obrany podle dosavadních plánů MDA je sice ideální pro obranu území kontinentálních USA před hypotetickými mezikontinentálními raketami z Íránu, z hlediska zajištění bezpečnosti evropských spojenců před existujícími raketami středního doletu však vykazuje nezanedbatelné nedostatky.

Wilkening uvádí, že umístění "brdského" radaru v Bulharsku nebo Turecku v kombinaci s křižníkem třídy Aegis v Černém moři by znamenalo ochranu celé Evropy -- včetně Moskvy - před "nenáročným" útokem z Íránu. I taková ochrana by ovšem byla závislá na vybavení křižníku antiraketami Standard 3 verze Block II, na jejichž dodávky US Navy teprve čeká. Ani toto opatření však nezvyšuje šanci na rozlišení bojové hlavice od klamných cílů, kterou analýza vzhledem k oficiálně uváděným parametrům radaru hodnotí jako nedostatečnou. Při tomto umístění nelze uvažovat o využití proti ruským raketám, na druhé straně by však také došlo ke zhoršení možnosti obrany samotných USA před mezikontinentálními balistickými střelami. Když shrnu: Technické řešení vhodné pro obranu Evropy je ve skutečnosti jiné než to, které se hodí k obraně Spojených států. Tento závěr analýzy nezaujatého Wilkeninga ovšem představuje vážnou ránu pokusu MDA "prodat" základny v Polsku a ČR coby součást plánované obrany Evropy a získat pro projekt podporu NATO.

Analýza v oblasti hodnocení účinnosti plánované základny proti útoku rakety na ploché trajektorii v zásadě odpovídá výsledkům simulací, které v ČR provedl tým Stanislava Kauckého. Neprotiřečí ani závěrům Theodora Postola, neboť uvádí, že antirakety v Polsku by mohly být opravdu použity i k útoku na ruské mezikontinentální rakety letící do severozápadních USA, ačkoliv vyhlídky útoku by závisely na rychlosti antirakety po shoření pohonných hmot (burn-out speed) - což je parametr, který vzhledem k nedokončenému vývoji dvoustupňové antirakety pro polskou základnu mohl být pouze odhadnut.

Materiál, který je nyní studován experty v Kongresu a v centrále NATO, si můžete stáhnout ze stránky české pobočky Greenpeace.