12. 4. 2009
Asymetrická válka s teroristy a pirátyBarack Obama hovořil o NATO jako o nejúspěšnější alianci 20. století. Podíváme-li se ale blíže na úspěchy, kterých tato vojenská struktura dosáhla a porovnáme-li náklady na výsledky vynaložené, nemůžeme se ubránit pocitu, že se jedná o nejméně úspěšnou politiku v historii 20. století. Protože mimo "hráze proti komunismu", který ale od počátku šedesátých let a Stalinovy smrti neměl vojenské expanzionistické tendence, tato aliance nepoznala vojenský úspěch. Zato proher mnoho. Politických i vojenských. Naposledy boj s terorismem v pouhých dvou zemích vyčerpal Alianci během několika let tak, že musí nyní rezignovat na boj s ještě daleko subtilnějším nepřítelem: s piráty u somálských břehů. Nejsou lidi ani technika. Není strategie ani taktika. Zůstala jen gesta. |
Když proti několika člunům s lidmi vyzbrojenými samopaly, erpégéčky a kulometem, které přepadávají tankery a nákladní lodě, vyrazí flotila bojových lodí několika zemí a výsledek po několik měsíců není žádný, je načase velící generály degradovat. Za hloupost. Nebo zastřelit. Protože škody, způsobené myšlením operací 2. světové války jsou nedozírné. Příslušníci Navy Seals z torpédoborce amerického námořnictva Bainbridge sice osvobodili jednoho zajatého amerického námořního kapitána, ale bezpečnost do Adenského zálivu americká přítomnost nepřinesla. Stejně jako ji nepřinesl přepad francouzských speciálů o den dříve. Náklady jsou astronomické. Přepočteno na průměrnou mzdu pirátů by bylo desetkrát levnější je všechny zaměstnat i s jejich rodinami, a přispět tak k bezpečnosti námořní plavby daleko účinněji. Somálská bída se nezmění, i když zde bude křižovat polovina loďstva zemí NATO či EU. Desítka mužů se samopalem se stejně zmocní lodí a rejdařské firmy budou platit. Škody zaplatí pojišťovny a o to dražší pak bude pojistka vašeho domu či auta. Ve výsledku je tento systém přerozdělování naprosto neefektivní a ukazuje zranitelnost Západu vůči asymetrickým hrozbám, které jsou stále oblíbenější zbraní slabých. Pochybné vítězství demokracie nad diktaturou"Bijte nepřátele, bijte je silně, bijte je silou víry! Saddám Husssajn k obráncům Bagdádu Psal jsem už kdysi, jak jsem vyděsil bezpečnostního důstojníka při zasedání NATO v Praze otázkou, jak je jeho tým připraven na útok bezpilotními prostředky leteckých modelářů... Stejně tak nepřipraveno je NATO na pouliční gangy obdobné těm, které v Thajsku způsobily předčasné ukončení summitu ASEAN. Poprvé slavily alterglobalistické bojůvky, obtěžující jako hmyz každé setkání světových politiků kdekoliv na zeměkouli už více než patnáct let, vojenský úspěch. Klacky proti obrněným transportérům. Středověk proti 21. století. Armáda pěších výrostků v uniformách tvořených červenými tričky zahnala na útěk nejen delegáty summitu, ale likvidovala i policejní techniku a v dosud poslední fázi se jí podařilo ukořistit dokonce dva obrněnce. Bez výstřelu. Jak křehká je vlastně moc mocných? Taktika improvizovaných zbraní a nástrah, primitivních, ale účinných zbraní, ale hlavně psychologická a ekonomická válka a podpora domácího obyvatelstva učinily z USA v Iráku směšnou velmoc. Snažily se do islámského autokratického socialismu včlenit zásady americké představy o demokracii. Nejlépe tento pokus hodnotí knihy Michaela Moora Stupid White Men (Pitomí bílí muži) či Dude, Where's My Country? (Kde domov můj, vole?) . "Protektorát" Pax Americana se potácí na okraji krachu už několik let. Američané nejsou milovanými osvoboditeli, ale okupanty a utlačovateli. Náboženská nenávist rozdělila Irák ne nepodobně jako Balkán. "Obnovu Iráku ať platí ten, kdo ho zničil. Úkolem rozvojové politiky není odklízet trosky způsobené vojáky," prohlásila už 27. 3. 2003, několik dnů po bombardování Bagdádu německá ministryně rozvojové spolupráce Heidemarie Wieczoreková-Zeulová. "Není možné, aby Američané a Britové bombardovali a 'stará Evropa' platila"". Britské listy konstatovaly po konzultaci s vojenskými analytiky už 28. 3.2003, že válka v Iráku je opotřebovávací válka a MŮŽE SE PRO AMERIČANY STÁT DRUHÝM VIETNAMEM. V písečné bouři je drahá elektronika amerických tanků na nic, voják na velbloudu s příruční protitankovou střelou stačí... ... Takto "neefektivní způsob vedení války, jaký předvádějí Američané, by si k úspěšnému zabezpečení operací vyžádal minimálně 600 000 vojáků a trojnásobek techniky. Klimatickými podmínkami pouště a pětisetkilometrovým úprkem přes poušť vyčerpaní vojáci v choulostivé technice jsou vystavováni v mnoha lokalitách guerillovému způsobu boje Iráčanů, kteří mají dokonalou znalost prostředí a podporu místního obyvatelstva. "Naše vojáky bude vítat výbuch radosti," sliboval náměstek amerického ministerstva obrany Paul Wolfowitz se začátek protiírácké operace "Trvalá svoboda" . Ale na výbuších, které americké a britské jednotky v Iráku vítají dodnes, nic radostného není. Spojené státy nenašly prozatím v Iráku žádné zbraně hromadného ničení, protože vojenské jednotky se ještě nedostaly na území, na kterém se nacházejí... To netvrdím bohužel já, to je citát Donalda Rumsfelda z doby, kdy se 1 euro prodávalo za 1,0828 USD a americká lehká ropa stála 28,45 dolaru za barel. Dodnes se z amerických chyb armády "civilizovaného" euroatlantického světa nepoučily. Dodnes uvažují o symetrických taktikách, na rozdíl od palestinských bojovníků či mudžáhidů teroristické franšízy Al Kaida. A pak nemají recept na několik desítek pirátů, kteří úspěšně, guerillovými metodami, ohrožují světovou námořní dopravu. Kdesi v Adenském zálivu. |