Soud postupoval striktně analyticky - jak z hlediska pozvaných svědků, tak z hlediska kladených otázek. Z hlediska objasnění skutkové podstaty údajného trestného činu zde prozatím zůstávají tři logické chyby, které musí soud překonat, má li dospět ke spravedlnosti a ne k jejímu opaku:

1. Používání není zneužívání aneb neléčba, léčba a samoléčba

Je správné, že společnost činí trestným výroba, přechovávání, podání a prodej - zkráceně zneužívání drog. Jakýchkoliv. Je správné, jestliže je droga (psychoaktivní resp. psychotropní látka) definována jako "zdraví škodlivá chemická látka způsobující patologickou závislost, objektivně primárně působící na centrálně nervovou soustavu kde mění mozkové funkce a způsobuje dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování". Český právní řád používá pro psychoaktivní drogy pojem návykové látky.. Zneužití je definováno jako "záměrné užití za účelem ovlivnění rozpoznávání reality či navození dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování". Psychoaktivní látky působí subjektivně prožívané změny vnímání reality a změny vědomí, které mohou být příjemné či "rozšiřující vědomí" (uvolnění, euforie, slast, halucinace) nebo výhodné (zvýšená ostražitost, rychlost reakcí, nepotřebnost spánku a snížení únavy, bolestivosti). Evropská společnost nicméně některé drogy dle této definice pro umělé navození "dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování" povoluje užívat bez omezení (tabák, alkohol, kofein, thein, taurin, guarana, ale i koka či sacharóza) přesto, že jsou některé z nich zdraví škodlivé, mění emoce, prožívání reality a společenské vztahy, vyvolávají patologickou závislost - a člověk ztrácí schopnost přínosy a rizika jejich užívání racionálně zvažovat. Jedná se tedy o historicky, politicky a kulturně, nikoliv objektivně lékařsky definované omezení.

U jiných drog určuje moc státu omezení předpisem lékaře (farmakologicky připravené, většinou syntetické léčivé látky s psychoaktivními účinky - analgetika a nesteroidní antiflogistika, antidepresiva , psychedelika, stimulanty, antipsychotika, anxiolytika, hypnotika a sedativa, ale i neurotransmitery).

A konečně třetí kategorii drog stát zakazuje úplně, i když se od druhé kategorie svými účinky většinou neliší. Mluví se o drogách s akceptovatelným rizikem a drogách, u kterých je riziko spojené s jejich užíváním příliš velké, tedy neakceptovatelné. Podle některých odborníků kriminalizace a represe uživatelů psychoaktivních látek vedou k prohlubování "drogového problému" a ne k jeho řešení.

Lékem se léčivá látka stává až v okamžiku, kdy je správným způsobem podán pacientovi za účelem potlačení projevů, následků nebo příčiny nějaké nemoci. Pojem "lék" přitom není v českém právním řádu zakotven.

2. Podrobný pohled na závislosti a zkoumání účelu používání

Z lékařského hlediska hovoříme o závislosti psychické a fyzické. Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí že ji potřebuje) ke své existenci. V psychopatologickém významu slova je závislost nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky. Stav, kdy má člověk fyzickou nebo psychickou potřebu něco konkrétního konat nebo přijímat. Závislost může být na osobě, činnosti, předmětu, ... nebo na chemické látce. Gambling - patologické hráčství je závislost na hře (bez reálně existující možnosti výhry při dlouhodobém hraní), a přesto ji společnost toleruje. Přestože je s ní spojené snížené sebeovládání, kriminální chování, abstinenční příznaky, asocializace a následné devastující psychické i sociální důsledky. Z hracích automatů jsou pro stát velké prachy. Nymfománie (hypersexualita) je závislost na sexu. Přesto ji stát nehodlá kriminalizovat. Prodej vibrátorů a jiných sexuálních pomůcek je spolu s prodejem porna pro deprivované také kšeft. Co na tom, že je spojen s kriminalitou, prostitucí, obchodem s lidmi a útiskem? Workoholismus jako závislost na práci, pracovních výkonech a uznání stát také nereguluje, dokonce ve jménu neolibeální ideologie se snaží o odstranění stávajících bariér pracovně právních norem a liberalizaci pracovního nasazení, i když lékaři vědí, že pro psychohygienu i relaxaci organismu je jeho přetěžování výkony škodlivé. Žárlivost je patologická závislost na citových projevech osoby. Stát ji prakticky ignoruje, teprve nedávno se stalking (obtěžování) stal trestným činem...

Označení chování za patologické je přitom opět normativní abstrakt, kulturně a historicky, nikoliv však objektivně podmíněný. Normu určuje společnost na základě mnohdy iracionálních, nábožensky nebo politicky motivovaných důvodů. Starý vtip praví, že rozdíl mezi psychiatrem a pacientem je v tom, že psychiatr má klíče.

Tato společnost dle objektivních hygienických kritérií nežije "zdravě". Ví to a nic s tím ve jménu svobody rozhodování nedělá. Nerespektuje přírodní zákonitosti, agresivně popírá přirozené biologické cykly regenerace živých organismů (umělé osvětlení, činnosti večer a v noci) vytváří emoční stressové situace a umělé a nepřirozené normativy chování (monogamie, věkové hranice sexuální aktivity), někdy popírá či dokonce trestá biologicky přirozené projevy chování (homosexualita, bisexualita, promiskuita), vytváří ekonomicky a vlastnicky podmíněné bariéry v přístupu k potravě a zdrojům surovin (honební právo, pozemkové a vodní hospodářství), vytváří hodnotové rámce oceňovaného chování bez respektu k odlišnosti organismu a psyché jednotlivců (nutnost co nejvyšší kvalifikace a práce k zajištění společenského statusu, vazba práce na peníze jako univerzální směnnou hodnotu, umělý nedostatek práce daný uměle definovanou efektivitou směny), vytváří extrémně složitá pravidla tolerovaného chování (skoro permanentní novelizace zákonů - "legislativní smršť") . Ne všichni lidé jsou geneticky predestinováni obstát s takovou flexibilitou v urbánním prostředí. Požadavek permanentního růstu je tlakem, který vytváří řadu společensky podmíněných poruch, které končí jako nemoci duše i těla.

Člověk je tvor společenský. Na této definici se asi všichni shodneme. Zbavení společenských vazeb a svobody sdružování a pohybu je dokonce základní součástí moderních trestů. Stres tvoří nejzávažnější "civilizační" chorobu lidstva. Na tom se asi také shodneme. Kdyby ne, tak statistika nás přesvědčí. Biologické a psychologické limity přizpůsobivosti lidského organismu vnějším podmínkám jsou prakticky vyčerpány, přesto se chováme většinově v rozporu s vědeckými doporučeními. Rozsáhlé skupiny populace žijí (kvůli objektivním, nebo i subjektivním důvodům) ve stavu krátkodobé, dlouhodobé nebo i permanentní deprivace. Kompenzace stresu je různá. Poruchy spánku neléčíme návratem k přirozenému životnímu cyklu, ale prášky na spaní. Strach z osamělosti neřešíme podporou přirozených komunit, ale anxiolytiky. Strach z neúspěchu v práci a ze ztráty práce a tím i prostředků k obživě neřešíme podporou zaměstnávání nezaměstnaných veřejně prospěšnými pracemi, hrazenými ze solidárně vybraných prostředků, ale necháváme tento sociální problém neřešen - z pedagogických a mocenských důvodů. Společnost bohatne a přesto není schopna a ochotna postarat se o své chudé a nemohoucí. Společenskou solidaritu komunit nahradil mýtus o individuální odpovědnosti - ideologicky definované sobectví a krutost těch silných, zdravých a flexibilních.

Psychologické hranice flexibility a deprivace společnosti

Ne každý je schopen či ochoten se tomuto společenskému pořádku přizpůsobit. Prvním výsledkem je široká škála nestandardních duševních stavů, zasluhující si psychiatrickou klasifikaci a profesionální pomoc. Případně společenskou ochranu takto nepřizpůsobivým. Druhým výsledkem je stejně široká škála psychosomatických a somatopsychických onemocnění, jejichž počet narůstá a začínají vážně ohrožovat zdravotní systém, neboť jsou jen zjevným projevem choroby, která dalšími prášky léčitelná není. Jenže... Kompenzace stresových faktorů může být a je různá, podle predestinace každého jednotlivce.

Psychologická nestabilita a osobnostní nevyrovnanost je dobrým filtrem pro moderní otroky, "motroky". Navíc je výnosným kšeftem, neboť většinu léků, hojících poraněnou mysl a její vnější somatické projevy (třeba chronická nespavost nebo chronická únava, astma bronchiale a chronické či opakované záněty, revmatické poruchy, snížená imunita či naopak panické imunitní reakce, projevující se i jako nespecifické alergie či atopický ekzém, klasické alergie , vředové choroby, ap.) současná institucionální medicína neklasifikovala jako nemoc a tak její léčení není obsaženo ve zdravotním pojištění a léky nejsou hrazeny pojišťovnami. "Přirozená" anxiolytika či stabilizátory bipolární poruchy (nový název maniodepresivních poruch) jsou také kšeftem. Pojídáme různé potravní doplňky, popíjíme "rekreačně" alkohol, neurotici si jen nekoušou nehty, ale také kouří vytrvale tabák (ti, kteří "pečují o své zdraví", kouří "light", případně "nešlukují"...). Ke stabilizaci dochází zčásti autosugescí a zčásti přechodnou změnou životního stylu či výpadky ve chvílích, kdy nemoc se tane neúnosnou a je příčinou "léčby". Na dovolené se jezdit přestalo a chronické únavové syndromy jsou součástí a příčinou řady už čistě somatických diagnóz.

Definice duševně nemocného je v kontinentální Evropě jiná, poplatná rakouskouherským blázincům 19. století, na rozdíl od Ameriky, kde má každý svého cvokaře a silné odbory a kde sanatoria tvoří značnou část zdravotnických zařízení. A tak v Česku se rozvíjí naprosto nemoderní trend přecházet choroby těla i duše. Ignorovat je. Skoro každý na neurózy rezignoval, kolektiv považuje za něco málem protistátního a sám, samotinký uprostřed mas betonu a cizosti překonává úzkosti z "pokroku" dnešní doby. Deprivace, nedostatečné uspokojení důležité psychické potřeby jednotlivce, je společným znakem.

Utrpení z nedostatku smyslových podnětů, dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb, ale zejména zbavení se toho druhého na úkor své sobeckosti nebo nedostatečné (rodičovské, životní, sociální, biologické citové a podobně) zkušenosti. Zahrnuje deprivaci biologickou (poruchy příjmu potravy, tekutin, vitamínů, tepla, hygieny; nevyvážená strava mající za následek obezitu), motorickou (nemožnost cestovat, odpírání pohybu, nedostatek soukromí a prostoru), senzorickou a komunikační (jednotvárnost smyslových zážitků, stereotyp, setkávání jsme substituovali pomocí SMS a mailů, facebooků a blogů), deprivaci psychosociální a emoční (na lásku už není čas, vyděláváme peníze), deprivaci sexuální (předehru nahrazujeme nákupem nových náušnic nebo v častějším případě cestou do nevěstince, vzrušení pak nahrazujeme viagrou), spánkováou (delší stav bdělosti bez odpočinku), . Za těchto okolností není divu, že řada těmito civilizačními faktory postižených osob (a v mladé generaci je to polovina populace) hledá "rozptýlení" a "únik". Do konzumu kultury - převážně hudby, virtuálního světa, fantasy literatury, RPG her, na anonymní akce typu rave parties, do hospod a na tancovačky, k alkoholu, marihuaně a tanečním drogám. Útěk do virtuality a agresivity tvoří zoufalý výkřik, obžalobu společnosti.

Studenti před stresem z nezvládnutého učiva chlastají, sportují, unikají do světa fantazie či rekreačně hulí marihuanu na kolejích. Co je čeká po odchodu ze školy "do života"? Jakou mají perspektivu? Nezaměstnanost, nejistotu případné pracovní emigrace, v nejlepším necitelnost a odcizení firemního prostředí. Zbytečnost mnoha znalostí. Manažeři a podnikatelé v první fázi mnohočetné deprivace kombinují ráno kokain na povzbuzení a večer alkohol na "výplach" hlavy, později i prášky na spaní a další legálně a lékařem předepsané drogy. Odepřou si dovolenou, rodinný život, koníčky, kulturu, city. A pak končí jako trosky devastovaní psychicky i sociálně, spolu se svými rodinami i firmami. To vše na státní útraty.

Konzumace psychoaktivních látek, zejména rekreační konzumace konopí působí na zklidnění těla i mysli v množství menším než malém. Stejně jako alkohol, je i marihuana podávána laicky a instinktivně samoléčebně v mnoha případech daleko menší společenskou škodou, než nekompenzované neurózy, manické ataky či emoční deprivace, o organických onemocněních nemluvě. Ale stejně jako v případech jiných látek, i zde platí princip, že i marihuana je dobrým sluhou, ale zlým pánem. Za držení ohně také nezavíráme, i když může způsobit požár.

To vše je třeba mít na paměti a podle mého názoru je toto jedinou dělící rovinou mezi dnes už naprosto běžným používáním a zneužitím. Je to ale hranice psychologická a neurologická, tudíž lékařská, nikoliv právní. Vždy by ji měl určovat lékař - soudní znalec a nikoliv policista, státní zástupce či soudce. Ti by měli lékaře respektovat a trestnost určovat dle jejich doporučení, pokud vůbec. Za požívání alkoholu také nikdo nikoho netrestá. Pouze za činy, kterých se v opilosti dopustí. A tak je to správně.

3. Terminologické zmatenosti aneb výroba a její neopominutelné trestné fáze

• Pěstování rostlin obsahujících psychoaktivní látky JE TRESTNÉ. THC se ovšem ve značné míře vytváří až zráním a sušením částí rostliny konopí. Za "syrového" stavu je obsah účinné psychoaktivní látky daleko menší. Hranice "množství THC většího než malého" je určena pro rostlinu, nikoliv pro sušinu. Co je tedy trestné? Budoucí obsah, nebo obsah skutečný v okamžiku odhalení rostlin a jejich zabavení policií? Nebo obsah za měsíc, až se rostliny dostanou do laboratoře? Je trestná průměrná hodnota (jedna vyšlechtěná rostlina na jeden řádek technického konopí, to vše rozdrceno, promícháno a laboratorně zkoumáno jako aritmetický průměr) nebo je trestný obsah THC v každé rostlině zvlášť? Nebo v každé části každé rostliny zvlášť, když se zneužívá pouze samiččí okvětí? Nebo je trestné celkové nalezené a zabavené množství, bez ohledu na procentní obsah v jedné rostlině či její části?
• Sušení rostliny JE nebo NENÍ TRESTNOU "výrobou" "drogy"? Připomeňme si, že droga je termín lékařský, vzniklý kdysi dávno z holandštiny či příbuzných jazyků (droog = suchý). Nejčastěji se setkáváme s těmito druhy rostlinných drog: Flos - květ, rozumí se tím i květenství, např. Flos chamomilae, květ heřmánku. Folium - list, např. Folium plantaginis, list jitrocele. Herba - nať, např. Herba hyperici, nať třezalky. Oleum - olej, též silice (éterický olej), např. Oleum helianthi, slunečnicový olej, Oleum menthae, mátový olej (silice). Resina - pryskyřice, např. Resina boswelliae, pryskyřice kadidlovníku. Succus - šťáva, např. Succus liquiritiae, lékořicová šťáva. Cortex - kůra, např. Cortex frangulae, krušinová kůra. Radix - kořen, obvykle se používá o pro oddenek (Rhizoma), např. Radix cichorii, kořen čekanky.
  U "drogy" marihuany lze užít skoro vše k účelům léčivým, což NENÍ TRESTNÉ, pouze samiččí květ však může být zneužit k účelu toxikomanskému ... , což JE TRESTNÉ a klidně ať i nadále zůstane trestné
• Výroba a distribuce masti a tinktury ze sušiny (drogy) NENÍ TRESTNÁ, pokud platí nález Ústavního soudu. Soud tedy vzal za bernou minci, že rostlina psychoaktivního konopí obsahuje léčivé látky - THC, CBD a další. K výrobě léčivé masti či tinktury je ovšem potřeba vypěstovat rostlinu, usušit drogu a porušit tak zákon.
• Léčba (užití k léčebným účelům) mastí nebo tinkturou NENÍ TRESTNÁ. Lihová tinktura při vnitřním použití ovšem způsobí nejen opilost (po lihu) ale i "zhulenost" po THC, které je součástí léčebného extraktu z rostliny a bez něj je léčebný účinek diskutabilní. Přesto bude požití za účelem léčby opravdu léčit. Je tedy vedlejší účinek léčiva trestný a nebo ne? A platí to pouze pro marihuanu nebo pro všechny přírodní i syntetické látky s léčivým účinkem, požívanéí v té či oné formě jako lék?
• Lze považovat za trestnou samoléčbu (vlastní rozhodnutí o způsobu léčby sebe sama) jinou látkou, než je k tomu určena farmakology, lékaři a lékárníky či jiným způsobem, než zákon či lékařské postupy povolují? Platí zde a je nadřazena svoboda rozhodovat o sobě nebo zde platí diktát společnosti i s následkem poškození zdraví, zhoršení kvality či ukončení života? Kdo ponese za toto poškození odpovědnost? Kdo poškozeného odškodní za zákonem mu způsobenou újmu?
• Jestliže připustíme, že samoléčba bez úhrady zdravotní pojišťovny je možná a není trestná, lze dělit trestnost pomocí způsobu podávání léčivé substance THC a její konzistence?
  • Lihový nebo tukový roztok canabidoidů extrahovaných z konopí použitý k léčbě revmatického nebo bronchiálního onemocnění vnější aplikací je dle nálezu Ústavního soudu přípustný.
  • Je možná i aplikace léčivé substance per os? Jestliže ano, musí skončit nutně v žaludku, nebo může být účinná látka aplikována i do plic či jiných sliznic, jestliže jak v ústech, tak žaludku, tak v plicích dochází ke stejným vedlejším účinkům, a těmi je změna psychického stavu?
  • Jinými slovy - je přípustná inhalace?
    • Je přípustná pouze inhalace účinné látky z nespálené části rostliny...
    • ... nebo může dojít i k prudké oxidaci a převedení účinné látky do plynného skupenství za procesu hoření?
    • je přípustné nazývat v obecné komunikaci (například na internetu) i inhalaci za účelem léčby "hulením" nebo je povinná konvence latinského názvosloví, aby nedocházelo k trestnosti inhalace?
    • Lze rozlišit inhalaci za účelem léčby od inhalace za účelem toxikomanského zneužití na základě fyzických důkazů či pouze posouzením onoho účelu ?
• Jaké procento účinné substance (kombinace THC a CBD) v jednotlivých částech rostliny je JEŠTĚ přípustné a u jakého procenta U6 dochází ke zneužití - lze to vůbec takto formulovat, jestliže jsme jednou připustili, že THC v kombinaci s CBD je lékem? Má "léčba" čirou náhodou za cíl nikoliv "léčit" (vid nedokonavý a léčba neúčinná) ale "vyléčit" (vid dokonavý a množství účinné látky dostatečné k vyléčení) ? Kdo posoudí zlepšení stavu "pacienta" - policista, který ho čirou náhodou zatkne?

Připomeňme si množství marihuany vyhulené v Česku za rok a množství naprosto bezúhoných občanů, které hulí... Tak velký kriminál nikdo v Česku nevybuduje.

Slova, slova, slova...

Ukazuje se, že klíčovými slovy pro další postup soudu budou slova účel, lék a jeho formy (přirozená - bylinky, zpracovaná - tresti, tinktury ap. a syntetická - uměle připravené léčivé substance na bázi jinak v přírodě se vyskytujících látek), zdraví a snižující se odpovědnsot státu za zdraví občanů, léčba a její institucionalizace ve světle nové legislativy, vedlejší účinky léku, odpovědnost, tolerance, svoboda volby, lékařská etika, hranice soukromí a přípustnost zásahů společnosti do práv jednotlivce. Ty tvoří právní rámec doposud proběhlých líčení i odborných vystoupení lékařů, adiktologů, psychologů a dalších odborníků.

Jak je vidět, otázky, které bude muset soud zodpovědět, jsou hraniční v mnoha oblastech. Na jedné straně se dotýkají ústavních svobod jednotlivce, na druhé straně podrobují kritice společnost a její právní systém. Dotýkají se limitů lékařské i právní etiky a pokroku ve farmakologii, interním, kožním a plicním lékařství, adiktologii, toxikologii, imunologii, geriatrii a paliativní medicíně. Dotýkají se formálního naplnění i skutkových znaků údajné trestné činnosti, zejména nutí soud ke zkoumání motivů obžalované. Vedou k přehodnocení některých znaků trestné činnosti, ze kterých je obžalovaná obviněna, neboť jsou kolizní s jejími ústavními právy a je už zcela zjevné, že věda předběhla právo. Celek těchto otázek a odpovědí na ně vede a povede buď k vzdělání soudu i obžaloby a průlomovému rozsudku, který nenapadne ani státní zástupce či ho potvrdí nadřízený soud, nebo k dalšímu kolotoči odvolání a dovolání, které skončí až kdesi u Soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pokud ještě dříve nepovede k tak potřebné novelizaci trestního zákona, přestupkového zákona, zákona o zdraví lidu a zákona o omamných látkách. Případně i k vypovězení jedné částí jedné mezinárodní smlouvy. Tím vším si bude muset obžalovaná spolu se svou obhájkyní projít, než se právo a spravedlnost potkají a podají si ruce.

zahájení přelíčení, poučení svědků i obžalované WMA

Soud s Libuší Bryndovou byl odročen na pátek 29. 5. 2009 9:00. Pokračování příště.

10. 7. 2008, Štěpán Kotrba: ANALÝZA PRVNÍHO JEDNÁNÍ U OKRESNÍHO SOUDU V TÁBOŘE - Bushka versus stát: Poloviční vítězství snaživého primitiva ZDE