Hovoříme o Římském klubu, který se poprvé sešel v roce 1972 v rámci publikace studie "Predicament of Mankind" , které se prodalo 4 miliony kopií během dalších 4 let. (pozn. red.: česky Předurčení lidstva. Dílčí výstup také vědecká zpráva D.H. Meadows, Donella H. Meadows, et al: The Limits to Growth: A Report for the Club of Rome's Project on the Predicament of Mankind; Macmillan 1979 ISBN-10: 0330241699 ISBN-13: 978-0330241694, česky Meze růstu | Dennis L. Meadows, Donella H. Meadows a Jorgen Randers, Beyond the Limits: Confronting Global Collapse, Envisioning a Sustainable Future, Chelsea Green Publishing, 1993, paperback, 320 pages, ISBN 0-930031-62-8 | Donella H. Meadows, Jorgen Randers and Dennis L. Meadows Limits to Growth-The 30 year Update, 2004 ISBN 1-931498-51-2 ) Studie byla vypracována experty na kybernetické modelování známé jako systémová dynamika na základě prací Jay W. Forrestera z M.I.T. (Massachusetts Institute of Technology).

MIT Institute Archives & Special Collections Chart from MIT-Club of Rome "Project on the Predicament of Mankind," 1972 ZDE

Výstupy této studie mohou být označeny jako "neomalthusianismus" podle ekonoma Malthuse, který varoval před populačním nárůstem chudé vrstvy obyvatelstva, kterou srovnával s přemnožením králíků, a viděl v ní potenciál příčiny zhroucení společenského řádu a civilizace.

V tomto duchu Římský klub identifikoval na základě studie rozdíly aritmetického versus geometrického růstu civilizačních parametrů růstu zemědělské produkce a růstu obyvatelstva planety, v kontextu dalších vzájemně propojených proměnných veličin jako jsou neobnovitelné přírodní zdroje, velikost populace, průmyslová produkce, zásobování potravinami a znečištění životního prostředí. Sofistikované kybernetické modely posloužily římskému klubu k dosažení předpokladu, že při někdejším tempu růstu průmyslové výroby, růstu objemu finančního kapitálu a velikosti populace na Zemi, kde jsou neobnovitelné zdroje vyčerpatelné a kapacita ekosystému absorbovat znečištění omezena, budou celkem záhy dosaženy meze růstu a následně dojde ke zhroucení celého systému. Kolaps měl nastat nejpozději do 100 let, pokud nebudou jednotlivé parametry radikálně uměle ovlivněny. Na řadu přišly aplikace survivalistických opatření, která měla tyto parametry co nejúčelněji ovlivnit a zajistit tak "přežití druhu". Nabízel se model podle J.S. Millse takzvaného stacionárního stavu globálního plánovaného hospodářství s pevnou úrovní spotřeby a stabilním nulovým demografickým růstem. Tedy dynamického ekvilibria které je definováno publikací Římského Klubu "Meze růstu" takto:

"Míra porodů se rovná míře úmrtnosti, míra investic se rovná míře odpisů. Obojí míry jsou na maximálně únosném minimu. Úroveň míry kapitálu a populace a jejich vzajemný vztah jsou kontrolovatelné a nastavitelné podle potřeby společnosti"

Kdo je ta společnost, nebo kdo za ní určené veličiny kontroluje již není dále rozvedeno.

Tento koncept musel být prodán veřejnosti, proto byl krásně zaobalen do definicí udržitelného růstu a odpovědnosti nežít na úkor budoucích generací, tedy generací našich dětiček a vnoučátek. Celý koncept výborně posloužil světovým elitám jako záminka v boji o kontrolu zdrojů a ovládnutí lidstva, vykořisťování rozvojových nebo nerozvinutých zemí a nastolení diktátu velkokapitálu a finančních kartelů.

Míra růstu je totiž ovlivnitelné několika zásadními kontrolovatelnými parametry, které zůstávají v rukou elit:

• vývoj technologií a jejich cíleným vypouštěním do oběhu, ať už se to týká výroby potravin, ochrany lidského zdraví a života, dostupnosti antikoncepce, vojenské dominance nad chudými zeměmi disponujícími nerostným bohatstvím, nebo psychologické (mediální) dominance chudých populačních vrstev střední a nižší sociální třídy, které jsou v početní převaze a jsou hybnou silou světového hospodářství, tak i získáváním a využíváním energií.
• objem distribuce a alokace kapitálu, a právě zde znamenáváme probíhající fázi jeho téměř násilného omezování.
• kontrola průmyslové produkce, zejména konkurenčních entit v rozvojových nebo nedemokratických zemích prostřednictvím nejrůznějších obchodních a politických instrumentů, jako jsou například emisní povolenky, které jsou prosazovány pod hrozbou ekologické katastrofy, která je vtloukána prostému lidu do hlavy 24 hodin denně.

Paradoxní na tom je, že prostý lid, který se v průmyslovém světě stal obětí nadprodukce a kondiciovaného konzumizmu je za přízraky ekologické katastrofy odpovědný jen zprostředkovaně a velmi nepřímo. Vinu je třeba hledat v elitách, které staví na fosilních palivech a neumožní průnik alternativních technologií a které uvrhly své "poddané" do kletby bezhlavého a nesmyslného konzumu, kterým nahradili náboženství a celkem neproduktivní duchovní rovinu lidského bytí, neboť bylo zapotřebí vyrvat společnost z rukou "věčného" nadpozemského a přinutit ji k vyznávání "dočasného" pozemského, tedy toho hmotného, aby se zvýšila spotřeba a také ovladatelnost člověka.

Z výše uvedeného je zjevné, že se není čeho obávat, všechno jde podle plánu, nic nepředvídatelného a nepředvídaného se neděje a lidstvo může nadále důvěřovat v planetární moudrost a dobrou vůli, laskavost a ochotu světových elit, ochránců blaha, kultury, genetické kvality a rozvoje civilizace. Prosím, choďte dál do práce, kupujte si co potřebujete, neplýtvejte pokud možno ničím, zejména ne energií a neobnovitelnými zdroji, neznečišťujte planetu, nemnožte se a dívejte se na televizi. Vše se dozvíte ze sdělovacích prostředků. Není třeba se znepokojovat, není třeba se bouřit, stávkovat a demonstrovat. Hlavně do toho prosím nemluvte. Elity ví nejlépe, co je třeba. Vždyť my, prostí lidé tomu vlastně ani nemůžeme rozumět. Je to problematika globální a vše přesahující.

To, že u nás padla "Vláda", která měla důvěru elit a pilně plnila jejich plány, je důkazem, že se vměšování do vyšších sfér nevyplácí. České republice za to bude udělen jeden černý puntík. To znamená méně blahobytu, méně emisních povolenek, méně růstu.

To že u nás padla "Vláda", může ale také znamenat, že se ta minulá neosvědčila v plnění plánu na zavedení globální kontroly. Odpor proti radaru, odpor proti Lisabonu odpor proti zahraničním vojenským misím není akceptovatelný a bude náležitě potrestán po zásluze.

Neschopnost podmanit si vlastní populaci je z hlediska elit tím největším selháním a nebude tolerováno. Co nás čeká a co nás nemine tuší snad jen ten kybernetický model ve sklepích Masačusetského institutu technologie. Budoucnost ukáže. Trpělivosti ubývá. Hezký den.

DOPORUČENÉ ČTENÍ

CFR: Global Governance Program ZDE

Autor vystudoval mezinárodní vztahy na Vrije Universiteit Brusel. Dlouhodobě působil v zahraničí, v Praze se angažoval jako analytik zahraniční odborné sekce Strany zelených a člen zastupitelstva Městské části Praha 1. Nyní je ve vedení Demokratické strany zelených a jako kandidát do Evropského parlamentu.