6. 2. 2009
Český parlament hrubě omezil kontrolu politiků ve veřejném zájmuJiž jednou jsem psal o osudu jednoho z hlavních polistopadových ideálů -- svobodě slova. Po čtvrtku, kdy zákon o trestním řádu s přílepkem navrhujícím za zveřejnění odposlechů trestní sazbu pět let či pět milionů pokuty byl s pohodlnou většinou schválen a večerních událostech komentářích s panem poslancem Markem Bendou mi nedá napsat dodatek. Na úvod snad jenom rekapitulaci, která opravdu je ilustrací paradoxů divadla světa. Pro nehlasovalo několik sociálních demokratů a žádný komunista! Dvacet let po revoluci skutečně schizofrenní situace a předčasný dárek k dvacátému výročí. Takže pět let žaláře a pět milionů pokuty. |
Takže trochu bych se zastavil u argumentace pánů Langera a Bendla. Arogance obou pánů je vyhlášená a tomu odpovídala i úroveň demagogie v argumentaci. Takže pan ministr prohlásil, že prodej kradeného zboží je také trestný čin. Zajímavé. Zboží je něco, co je v regálu či v autěm má cenovku nebo jasnou cenu a já obejdu zaplacení ceny, evtl. je prodám. Informace jistě mají cenu a jistě jsou za určitých podmínek zbožím. Ale pokud je nakoupím a pak prodávám či dávám zdarma k dispozici, jde o zcela jiný případ. Snad by šlo uvažovat o odpovědnosti lidí, kteří mají k těmto informacím přístup. To jsou vyšetřovatelé, ale třeba i nemalá část pracovníků mobilních telefonních operátorů. Ale především, pokud si pan ministr myslí, že jde o prodej kradeného zboží dalšího zákona netřeba. Takové zákony již máme. Jenom je k odsouzení potřeba soud a důkazy! Pan Bendl v demagogii pokračoval ve stejném duchu a několik vylepšení přidal. Zejména jeho prohlášení, že jde o ochranu lidí vyšetřovaných pro trestný čin. Že si nepřeje aby někdo četl, že navštěvuje veřejný dům. Vynechám dosti podstatnou námitku, že novináři se zajímají o poněkud věcnější problematiku a ne o sexuální život poslanců, ale především se z podstaty své profese zajímají o věci, kde státní aparát selhává. Prostě proto, že některé věci nejde odsoudit u soudu, ale jde je odsoudit veřejným míněním. A trestem politiků je nezvolení a práce rukama nebo hlavou, tedy pokud jí mají s nějakým obsahem. Zopakuji, že tento zákon, ač se zúčastnění takřka se slzou v oku zastávali soukromí obyčejných občanů, chrání jen a pouze politiky a jejich praktiky při nakládání s veřejnými penězi a mocí. O nás kolbenkáře, co denně chodí do práce a tyto sympatické, dobře oblečené pány s drze vystrčenou bradou živíme se opravdu žádná media zajímat nebudou. Trochu si dovolíl zapochybovat i když jistě Štěpán Kotrba by osvětlil lépe, zda v dnešní době You Tube, Facebooku , Googlu má šanci něco vůbec utajit. Pokud materiál bude existovat, není problém ho vyvěsit a na internet a do novin dát odkaz. Pánové bojují trochu s větrnými mlýny i když jsem přesvědčen, že poněkud s méně ušlechtilými úmysly než don Quijote. Pánové, lepte si na svojí špinavost jakkoliv růžové pentle, ale vězte, čím dál tím víc budete jako rybičky v akváriu vidět ze všech stran A před svými špinavostmi neutečete. Restrikcí medií a hrozbami trestů už to zkoušeli generace politiků před vámi. Dlouhodobě se to nepovedlo nikomu. Nepovede se to i Vám jakkoliv tvrdě a odhodlaně se tváříte. Takže na závěr radu: pokud děláte špinavosti choďte spát se zavázanýma botama. Kdo ví, kdo zrovna zvoní na zvonek..... |