Cíl první: V Severní Koreji hrají "Píseň generála Kim Čong-ila"

K odpálení severokorejské rakety Tepodong-2 došlo několik dnů před volbami do Nejvyššího lidového shromáždění. To kopíruje precedent z roku 1998, kdy byl test rakety Tepodong-1 naplánován na termín těsně před zasedáním shromáždění a konsolidací Kimovy moci nad státem, stranou a vojenskými institucemi.

Korejská centrální zpravodajská agentura (KCNA) uvedla, že satelit Kvangmjongsong-2, "zářný produkt spoléhání na vlastní schopnosti, byl hladce a přesně umístěn na oběžnou dráhu." Zvěsti ze zahraničních médií mohou případně pro oficiální narativ představovat výzvu, ale zpráva pro severokorejský lid -- následující po zvěstech o Kimově nemoci -- zní, že moc Kim Čong-ila zůstává nedotčena, neohrožena, a že je nezpochybnitelná.

Cíl druhý: Využití rozdělené Rady bezpečnosti

Sekundárním, ale stejně důležitým cílem odpálení severokorejského Tepodongu bylo využití rozdělení mezinárodního společenství v otázce, jak na provokaci odpovědět. Ačkoliv se Rada bezpečnosti v neděli odpoledne sešla jen několik hodin po události, mezi Spojenými státy, Japonskem, Čínou a Ruskem nelze snadno najít konsensus v otázce, zda a jak by měla být Severní Korea potrestána za to, o čem tvrdí, že to byl mírumilovný start družice -- co však využilo stejnou technologii jako nepovedený test v roce 2006, který odsoudila Rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1695.

Tentokrát KLDR poskytla údaje o startu a předem upozornila příslušné mezinárodní letecké i námořní organizace na ohrožené letecké trasy a mořské oblasti. Tento ironický pokrok v severokorejské socializaci do mezinárodních norem nic nemění na skutečnosti, že Rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1718 odsuzující severokorejský jaderný test v roce 2006 zemi explicitně vyzývá, aby "upustila od všech aktivit spojených s programem vývoje balistických raket", jde tedy o zákaz, který země zřetelně porušila.

Prohlášení Severokorejců anticipující obnovený tlak Rady bezpečnosti hrozilo, pokud tento orgán bude KLDR kritizovat, odchodem z šestistranných rozhovorů o denuklearizaci, a tvrdilo, že jakékoliv prohlášení OSN "bude považováno za nehorázný nepřátelský akt". Hrozbou odchodu Severní Korea spekulovala s čínským strachem z toho, že nová rezoluce může vyvolat reakci Severokorejců, jež ve svém důsledku odpověď Rady bezpečnosti paralyzuje.

Cíl třetí: Otestovat Obamovu administrativu

Třetím cílem severokorejského testu je Obamova administrativa. Vytvořením krize hned na úvod KLDR zkouší schopnost administrativy reagovat, opticky zvětšuje svou schopnost vyvolat krizi, pokouší se kontrolovat agendu a definovat podmínky interakce ve svůj prospěch. Severní Korea použila podobnou strategii už v březnu 1993 proti tehdy nové Clintonově administrativě, když oznámila odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Selhání rakety a odpověď prezidenta Obamy v den, kdy pronesl významný projev o jaderném odzbrojení, zmírnily počáteční efekt testu, ale zablokování Rady bezpečnosti mohou Severokorejci stejně považovat za úspěch.

Pro Obamu má výzva plynoucí z testu dvě stránky: Jde jednak o sjednocení mezinárodního společenství při odsouzení severokorejských aktivit, zejména ve světle předchozích precedentů představovaných rezolucemi Rady bezpečnosti na toto téma, jednak o položení základů jednotného mezinárodního postoje jakožto základu pro jakékoliv další vyjednávání. Příliš slabé vyjádření OSN by dovolilo kritikům obvinit administrativu z appeasementu, zatímco příliš silné může způsobit, že Severokorejci uzavřou kanály pro další vyjednávání. A co více, Obamova administrativa musí nalézt způsob, jak dostát svým závazkům v šestistranných rozhovorech navzdory severokorejskému tlaku na bilateralizaci a ustoupení od závazků ohledně zrušení jaderného programu.

Cíl čtvrtý: Využít čínského dilematu ohledně KLDR

Čtvrtým cílem severokorejského testu je Čína. Severní Korea ví, že ČLR byla vyvedena z míry, když vešlo ve známost, že v roce 2006 nebyla s to zabránit severokorejským raketovým a jaderným testům. Na počátku Roku čínsko-korejského přátelství který měl napravit vztahy mezi Pekingem a Pchjongjangem severokorejské vedení provedlo raketový test a tím ukázalo, že Čínu "ochočilo". Obchod s Čínou a čínská pomoc rostou, i když mezikorejské ekonomické vztahy stagnují. Proč Čína dále platí, místo aby využila ekonomické páky k dosažení politických cílů? Protože čínské vedení zjistilo, že si nemůže dovolit použít tuto páku bez toho, aby poškodilo vlastní národní zájmy.

Čínské dilema má tři složky: Čína potřebuje spolupracovat s USA na zadržování Severokorejců, potřebuje udržet KLDR stabilní, aby odvrátila pronikání nestability na vlastní území, a současně musí být stále schopna přesvědčit Spojené státy, že v úsilí o zvládání bezpečnostních problémů na Korejském poloostrově může být užitečným partnerem. Nejdůležitější prioritou je stabilita, následuje denuklearizace -- a Čína musí v rámci korejského bezpečnostního procesu balancovat na laně mezi nimi. Navzdory technickému selhání to tedy zatím vypadá, že severokorejský test zasáhl hned několik cílů.

Zdroj: ZDE