10. 4. 2009
Golgotské utrpení je důkazem láskyNemohu souhlasit s názorem Jana Čulíka, že golgotské události, které v těchto dnech slaví křesťanský svět svými posvátnými obřady, jsou důkazem toho, že křesťanský Bůh je sadista. Bůh Syn, Ježíš Kristus, neumírá na kříži pro potěšení Boha Otce. Umírá proto, aby spasil svět. Bůh vydal svého Syna světu, a svět, který nebyl zastoupen nějakými pokoutními zločinci, nýbrž nejvyššími představiteli náboženské a světské moci, Syna umučil. Golgota je obětí, obětí, dosvědčující lásku. Nikdo nemiluje tolik jako ten, kdo se odhodlá za milovaného, aby ho zachránil, umřít umučením či vydat svého syna k umučení. |
Souhlasím, že je to strašlivé. Proč bylo zapotřebí něčeho tak strašlivého k záchraně nás všech? A kde je ta záchrana, když svět se po golgotských událostech nezlepšil vlastně v žádném směru? Bůh Otec jistě mohl, protože je všemocný, vymazat z tohoto světa všechno zlo mnohem jednodušeji než vydáním svého Syna k umučení. Musel by nás ovšem zbavit svobodné vůle, musel by tvorstvu vůbec vzít svobodu (podle křesťanství, zejména podle Listu Římanům, je celé tvorstvo předmětem hříchu i spásy, což je jedno z největších mystérií křesťanství vůbec) a vnutit dokonalost samu. To neudělal, protože by znemožnil lásku - láska nemůže být vnucena, musí vycházet ze svobody. Základním mentálním problémem v pochopení Golgoty je to, nakolik jsme schopni si připustit, že mimo povrch všedního života (v jehož zrcadle se musí křesťanství jevit jako zrůdná bláhovost) existuje obrovské množství utrpení, beznadeje a hrůzy, kdy důstojnost unikátní (nejen) lidské bytosti je zcela popřena a zničena bezduchým cynismem hmoty (nakonec je to vlastně každá smrt - proto se taky říká, že Ukřižovaný přemohl smrt, ne jen tu svou, ale smrt vůbec). Je otázka, jak na tuto vážnou situaci, která vznikla jenom proto, aby byla umožněna svoboda (čili nejen láska, ale i zločin a konečná vymknutost, pád), Bůh Otec mohl reagovat. Reagoval tak, že poslal ztělesnění své lásky, Boha samotného (a tu jsme u dalších mystérií křesťanské víry: mystérium Trojice a mystérium Syna člověka i Boha), aby ukázal, že On je láska, aby ukázal, že nás miluje až k smrti umučením, a aby konečně zvítězil nad vším zlem a dal naději v proměnu světa v budoucnosti, kdy všechno má být učiněno nové. Na tom není nic sadistického. Je to zcela nepochybně svébytný pohled na svět, který není snadné pochopit a prožít, a vyžaduje značné úsilí v tom "myslet jinak", neběžně, mít odvahu k mystériím a k překročení běžného "zdravého rozumu" a pavlačových pravd všednosti. Ať už je křesťanství pravdivé, nebo není, je rozhodně mnohem hlubší a hodnotnější než povrch a konzum, ba dokonce než osvícenství (ač já osvícenství miluji), věda atd. Křesťanství může a musí být kritizováno, zešměšňováno, haněno atd., jinak by zapomnělo, že je Kristovo a ne světa, ale nemělo by nikým být ponecháno jen tak nepovšimnuto, už jenom proto, že je bránou do největších mystérií evropské duchovní a umělecké kultury. Je pravda, že existuje milión výkladů křesťanské zvěsti, v církvích i mimo ně, a že mystéria, typická pro ortodoxní křesťanství, nejsou nutným předpokladem k tomu, aby člověk přijal a pochopil Golgotu křesťansky. Že však golgotské události jsou vrcholem, smyslem a vyjádřením křesťanství, to je jednoznačný důraz Nového zákona i apoštolských spisů. Všechna učení, svátosti, hierarchie, knihy, světci, to vše je vedle golgotských mystérií nic - to, co se stalo tehdy tam, je tak jasným důkazem lásky Boha k člověku, že nikdo, nikdo, ani papežové, ani andělé, ani smrt, se nemůže postavit mezi Boha a člověka a tu lásku zmařit. Nic jiného vlastně Ukřižovaný z výšky svého kříže světu neříká. Pozn. JČ: Aby mohla existovat láska a svobodná vůle, tak musí existovat nelidské mučení a zabíjení a všemohoucí, vševědoucí a nekonečně laskavý Bůh nehne proti tomu zlu ani prstem, protože by porušil princip svobodné vůle lidí? (Mimochodem, jestliže je Bůh vševědoucí, jakto, že existuje svobodná vůle?) To tedy onen všemohoucí a vševědoucí Bůh stvořil svět s prominutím hodně amatérsky. Když je tak dokonalý, to si nemohl vymyslet nic lepšího? Kdo kromě sadisty - pokud je vševědoucí a všemohoucí - by hnal lidi údolím hříchu? Jen sadista stvoří člověka záměrně nedokonalého, hloupého a se sklony k hříchu, aby se pak mohl těšit tím, jak klopýtá. Je to asi jako když morčeti useknete jednu nohu a pak se bavíte, jak se s tím dokáže vyrovnat. Proč musí být celý biologický svět, aby přežil, založen na nesmírné krutosti - kdy jedno zvíře neustále požírá druhé, většinou zaživa? Mnozí usuzují, že svět stvořil zlý démon - demiurg. Staletí se křesťani - nepřesvědčivě - snaží odvysvětlit rozpory ve své teologii. Nepřesvědčivě, protože to bohužel nejde. Mystérium rozporů případné Boží existence - i existence světa - zůstává mystériem. |