Priority v americko-ruských vztazích

Pořadí priorit nastíněné ve studii vypadá následovně:

* Usilovat o partnerství Ruska a USA v politice vůči Íránu, ale také vůči dalším vznikajícím jaderným mocnostem
* Společně pracovat na posílení režimu nešíření jaderných zbraní
* Usilovat o úzkou spolupráci v boji proti terorismu a při stabilizaci Afghánistánu, včetně posílení zásobovacích linií obsluhujících operaci NATO
* Přehodnotit stávající pohled na rozmístění protiraketové obrany v Polsku a ČR a vyvinout vážně míněné úsilí o vytvoření kooperativního přístupu k riziku raketového útoku
* Přijmout fakt, že Ukrajina ani Gruzie nejsou připraveny na vstup do NATO, a pracovat na jiném typu bezpečnostních záruk pro tyto země
* Zahájit vážný dialog o kontrole zbrojení, včetně prodloužení smlouvy START I a další redukce strategických a taktických jaderných zbraní
* Promptně odstranit Rusko ze seznamu v rámci Jackson-Vanikova dodatku, který znamená pokračování obchodních restrikcí z doby studené války
* Spolupracovat při vstupu Ruska do WTO a zároveň trvat na jeho závazcích ohledně ochrany investic

Z uvedeného seznamu je zřejmé, že nejméně tři témata mají nyní vyšší prioritu než protiraketová obrana - totiž Írán (a vznikající jaderné mocnosti), nešíření jaderných zbraní a terorismus (potažmo Afghánistán). Specifická váha Ruska ve vztahu ke všem třem těmto tématům je výrazně větší než váha České republiky - a bylo by tomu tak dokonce i tehdy, kdybychom do Afghánistánu poslali polovinu své kapesní armády, neboť i ta by se musela zásobovat a spoléhat na konečné politické řešení garantované hráči přítomnými v regionu.

Témata úzce se dotýkající ČR

Jak bylo naznačeno v úvodu, studie vyjadřuje široký politický konsensus obou hlavních politických stran. Pasáže věnované protiraketové obraně tedy nejsou zdaleka tak razantně kriticky formulovány, jak je tomu u většiny výstupů jiných expertních orgánů. Nicméně i tak stojí několik věcí za pozornost. První je vcelku jasně formulované vědomí skutečnosti, že dosavadní pokusy zapojit Moskvu do PRO byly podnikány spíše naoko. Další je ponechání otevřeného prostoru pro zkoumání technické i finanční efektivity plánovaného systému. Ještě jinou věcí je pozitivní reakce na polský požadavek oddělit posílení protivzdušné obrany od PRO - ve chvíli, kdy mají Poláci slíbeno co chtěli, to totiž dělá z ČR jedinou zemi dosud lobbující za původní Bushův projekt. A konečně, ve zprávě jsou opět zmíněny možné ruské inspekce. Čistě teoreticky to tedy znamená, že kdyby radar v Brdech nakonec opravdu stál, jednalo by se o základnu čtvrtého řádu, která by nám s velkou pravděpodobností přinesla jednu jedinou věc - totiž přítomnost ruských inspektorů.

Co se týče rozšiřování NATO (nejlépe až na Sibiř...), jehož je současná česká vláda silným proponentem, v této oblasti to vypadá na ukončení. A když zpráva konstatuje, že některé postsovětské země mají často vlastní zájmy odlišné od zájmů USA, avšak snaží se Američany manipulovat ve svůj prospěch, je za tím především Mikheil Saakašvili, ale dozajista nejen on.

A konečně pokud jde o energetickou bezpečnost, v tomto jediném pro samotné Rusy nepříjemném tématu studie hovoří o potřebě diverzifikace dodávek plynu do EU a americkém odhodlání se v té věci angažovat, zcela však chybí jakékoliv hmatatelné závazky - ba dokonce se výslovně konstatuje, že USA nemohou samy garantovat pokrytí energetických potřeb evropských spojenců.

Závěrem

Dokument, na jehož zpracování se podíleli jak Demokraté, tak Republikáni, jasně ukázal iluzívnost představy hlásané Topolánkovou vládou, že se totiž malá ČR zapojením do strategického projektu PRO stane jakýmsi strategicky důležitým evropským spojencem USA a pojistí se proti možným ruským nárokům. Místo toho se destruktivním přístupem k evropské kolektivní bezpečnosti a militantně protiruským vystupováním na mezinárodní scéně izolovala - a současně se dostala i na samý okraj zájmu nynější americké administrativy zaujímající k řadě Bushových dobrodružství kritický přístup. Bezpečnost ČR jako členské země NATO se tedy lobbováním za radar v konečném důsledku ani za mák nezvýšila, ba naopak poklesla. V předvečer dubnových mezinárodních jednání stále zůstáváme desetimiliónovou zemí vystavenou sílícím dopadům krize, zatímco přes naše hlavy se právě vede americko-ruský dialog.

Zdroj: ZDE