V Česku navíc neexistuje politický prostor pro takovou stranu. Neexistuje důvod (mimo absence internetových nástrojů v marketingu stran mimo SZ), proč by měli takto "nezávislí" kandidáti zaujmout. Není zde absence politických programů. Je zde absence osobností, ale nejsou ochotné (či všehoschopné) osobnosti. Neexistuje inteligentní a charismatický kandidát, který by investoval SVOJE vlastní peníze do nezávislé kandidatury. Kamkoliv.

Senátor Štětina při své "nezávislé" kandidatuře do Evropského parlamentu rozesílá žebravý email s žádostí o tři stovky. A protože je stále naléhavější (mám už tři verze), nedostal nejspíš nic moc. Spíše nic. A nevidím jediný důvod, proč by měl cokoliv dostat. Jako novinář selhal v pasti aktivismu. Jako senátor se utopil v pasti primitivního antikomunismu. A jako plánovač své kariéry selhal, protože kandiduje, aniž ho kdo chce. Bez peněz do hospody nelez.

Senátor Fischer, ona ikona homosexuálního politického liberalismu, kandidoval do Senátu v souvislosti s potřebou výhodně úvěrovat své podnikání. Vlna solidární nechuti k jeho "čisté" kampani a moralizování u politiků ostatních stran i u jim naslouchajících ekonomických elit dostala Fischera málem do vězení. Dnes je Fischer bankrotářem a jeho letadla koupená na leasing reznou na ranveji.

Stejně dopadl bývalý ředitel nejvlivnějšího sdělovacího prostředku v zemi, Vladimír Železný. Jeho okolí v jednu chvíli dokonce uvažovalo, zda by mohl být prezidentem. Stal se senátorem, stal se europoslancem. Jeho strana v dalších volbách propadla. Nova pohasla. Co bude dál, uvidíme.

Prosazení "nezávislé" politiky musí být přímo a fatálně závislé na finančních zdrojích. Tudíž na zájmech těch, kteří do takové politiky investují SVOJE peníze. To není nezávislost. Buď se bude jednat o lobbistu silné ekonomické skupiny, nebo o kandidáta frustrovaných, nebo o životního rebela, který bude "proti všem" a neprosadí nic. Politická strana agreguje programovou blízkost, schopnost dohody na společním programu a agreguje i zdroje. Zvyšuje účinnost práce svých politiků ekonomickým, expertním, logistickým, informačním i administrativním zázemím. Strana "Starých lišek" ani "na Nezávislých nezávislý Nezávislý" nemá v české politice šanci, protože je zde standardní západoevropský politický model uspokojení zájmů prostřednictvím politického spektra.

Neexistují výrazná společenská hnutí, která by překročila rámec jednoagendového lobbismu (Greenpeace, Ne základnám) a z nichž by mohly vyrůst osobnosti pro "nezávislou" politiku. Nejsou to důchodci, kteří tvoří jazýček na vahách izraelské politiky. Nejsou to věřící, kterých je míň, než homosexuálů. Liberální strany levého i pravého středu nejsou ateistické, a proto absorbují jak věřící, tak homosexuály. Nejsou to spotřebitelé, ochránci svobody slova, ani osobnosti mírového hnutí, protože Česko nezažilo svůj Woodstock ani Watergate. Disent se svou prodejností západním vyslanectvím, opileckou "nonkonformní" filosofií a pozdější prostitucí s vlastní mocí diskreditoval stejně, jako spisovatelé - ono "svědomí společnosti". Veteráni čtvrté cenové skupiny v politice dosáhli maxima v letech těsně po plyšáku a pak se vytratili. Nepřítel v podobě KSČ byl poražen a účelový protestní koaliční slepenec OF nemohl v partajním systému fungovat. Kam se poděli pohrobci OF z prohavlovského politického středu, kteří neskončili v postofáckých politických stranách? Pithart bloudí Senátem. Za KDU-ČSL. Dienstbier koketuje se světovou politikou. Za ČSSD. Jan Urban školí v Iráku irácké novináře v "demokratickém" psaní. Za peníze USA. Miler je v důchodu. Dagmar Burešová zmizela z veřejného života. Josef Wagner po krachu Politického klubu spravuje židovský majetek. Někteří už zemřeli. Z ostatních profesionálních disidentů, stejně jako z osmašedesátníků, jsou důchodci či rentiéři, semtam nějaký publicista či spisovatel na vejminku. Starý Mlynář zemřel, mladý po krachu Unie svobody zmizel. K chartistům se dnes pro jistotu nikdo nehlásí. Nikdo je neadoruje. Nikdo je nepostrádá. Schwarzenberg se vrátil. Za Zelené. Kocáb se vrátil. Za Zelené. Na chvíli, než se oba definitivně zdiskreditují a zdiskreditují svou politikou Zelené. Občan Havel dožívá na Hrádečku a u moře. Humanitární bombardování zkrachovalo. Nikdo už jeho moudra nepostrádá.

Jediný, kdo by dnes mohl pod pláštíkem "nezávislosti" v politice uspět, by byl kandidát frustrátů neonacionalisitických, neonacistických či populistickoxenofobních. Pouze tento názorový segment není dlouhodobě zastoupen v politice. "Bílá síla". To by mohly být ony dravé štiky. Ale právě proto nebudou limity pro vstup do Sněmovny sníženy. Abychom se nedivili nějakému novému NSDAP či an druhé straně nějaké obskurní straně Šas.

Doba nezávislých přijde s nástupem přímé demokracie. Pravdou je, že obé bude determinováno technologií a digitalizací. Digitálními médii, digitálními komunikátory a digitálními penězi. Až tyto technologie ovládnou politiku, nebude politických stran třeba. Otázkou zůstává, zda se tento model přímé demokracie pod správou telekomunikačních operátorů s celostěnnými interaktivními obrazovkami a personálními komunikátory bude dnešním vyznavačům zamlouvat, a nebo zda opráší dvě knihy klasiků sci-fi: Raye Bradberyho 451° Fahreheita a Brawe New World od Aldouse Huxleyho. Protože od konce civilizace bude ten systém k nerozeznání.