Článek odepisující české školáky referoval o výsledcích mezinárodního průzkumu TIMSS, ve kterém ze 60 zemí čeští studenti (ZŠ a SŠ) propadli ve znalostech matematiky a přírodních věd nejvíce ze všech. K podprůměrným výsledkům nejvíce přispěly výsledky ze základních škol. A to ještě v roce 1995 patřili čeští žáci v daných vědách k nadprůměrným. Nejsou snad přírodní vědy a matematika vědami exaktními, které od novověku otevíraly brány rozvoje průmyslové a dnešní technologické revoluce? To přeci nevypadá na téma, které by mělo zapadnout.

Kde se stala chyba? Problémy jsou nastartovány již v rodinách. Stále větší individualismus západního liberalismu má přinášet svobodu, ale na společnost má převážně destruktivní vliv. Vždyť alespoň v rozvodovosti je ČR v mezinárodním srovnání ve vedení. A co děti? Mají si kde hrát, to ano, ale mají s kým? V rozbitých rodinách rodiče věnují povinnostem i zábavě svých dětí stále méně času. A tak děti namísto přečtení knížky a debaty o ní si raději potřebné informace stáhnou z internetu. Ale i toto aktivní vyhledávání je pro některé ztrátou času, a proto raději sáhnou po pasivní zábavě PC her či DVD filmů.

Co pro zvyšování úrovně znalostí dělá stát? O tom hovoří ony další dva články. Oproti studentům (např. ČVUT) se nároky na práci učitelů všech stupňů neustále zvyšují. Jsou zahlceni přílišnou administrativou a vytvářením nových vzdělávacích programů, mají zničené nervy, neboť žáci namísto pocitu autority jsou k nim stále více drzejší a sprostší. A co za to? Plat i prestiž ve společnosti jsou směšné. Co se společností, která si namísto učitelů, vědců, lékařů nejvíce váží těch, co jim namísto otravné sebereflexe dopřávají pasivní zábavu?

Všechny parlamentní politické strany měly podporu vzdělávání ve svých volebních programech jako jednu z hlavních priorit. Realita je však jiná. Nehledejme proto férové vlastenectví v nevyvěšování vlajky EU na Hradě, ale v odkazu takových mužů jako byli Palacký a T. G. Masaryk. Jsou-li Češi "malý národ", pak, aby vůbec nezahynul, musí být velcí právě vzdělaností. České země měly proto v první polovině 20. století jeden z nejlepších vzdělávacích systémů na světě. Každému utkvělo v paměti motto škola základ života.

Avšak nyní? Bejvávalo. Není proto na čase z rodin i z parlamentu zavelet směrem k naprosto nezbytnému obratu? Není na čase zajistit všem učitelům nejen výdělek dobrý, aby se nebáli po škole založit rodiny a neodcházeli tak z oboru, ale výdělek výborný, aby se naopak o práci ve školách ucházeli ti nejlepší? Jednoduše nyní demotivované motivujme finančně více (např. lepším koeficientem) než jiné profese rozpočtové sféry. Vždyť kvalita všech ostatních profesí závisí právě na kvalitě vzdělávací soustavy. Ta je v dnešní době klíčem k finanční prosperitě celého státu. Jak jinak generovat finance do státního rozpočtu, když se "montovny" stěhují dále na východ, kde byly výsledky TIMSS nadto nejlepší. Vyspělé firmy již nepreferují HW či SW, ale mozky, to je pro ně hlavní kapitál. A žijeme-li kapitalismus, tak se o tento kapitál náležitě starejme.

I školné zaváděné Bílou knihou terciárního vzdělávání do povědomí veřejnosti bude jen malou částí celého systému vysokoškolského studia. Zcela nezbytné je proto navyšování státních výdajů do vzdělávání, a to do celé soustavy. Neboť z čeho si budou za čas vybírat VŠ? Proč ze současných 4,4 % HDP nedávat na vzdělávání přes 6% jako skandinávské země či Izrael? Nemyslím si, že by tyto národy byly hloupé, spíše naopak. I Polsko a Maďarsko do školství dávají 5,5 %. Proč je při přidělování první prioritou státního rozpočtu ministerstvo války, pardon obrany, a ne sféra školství a výzkumu? Je to nejlepší investice do budoucnosti, i když výsledky nebudou znát hned.

Dokonce i v této době hluboké finanční a hospodářské krize některé vyspělé státy neváhají křísit ekonomiku právě investicemi do infrastruktury školství a výzkumu a do posilování konkurenceschopnosti svých občanů. Uvidíme co naše vláda. Možná, že až se jí zadaří krizi zanalyzovat, tak bude po ní... V té době však možná bude i po nás. Současný směr nás totiž za několik let dovede ve srovnávání k zemím subsaharské Afriky, a to znalostmi (tam již dle TIMSS téměř figurujeme), financemi, kulturou. No řekněte, nenachází se dnes dle všech vyjmenovaných příznaků český národ v časech národního ohrožení?