4. 4. 2009
Afghánistán: Další ztracená válka?William S. Lind
KD│Obamova administrativa s obvyklou fanfárou vyhlásila novou afghánskou strategii. Pokud jde o faktické události, mnoho to neznamená. Ale pokud je pravdivý článek Billa Gertze ve Washington Times z 26. března, jde o mnohem více. Geertz napsal, že Obamova administrativa vedla o nové afghánské strategii tvrdou interní debatu... |
Neviděl jsem podobné články v jiných novinách, takže je možné, že Geertz není přesný. Ale pokud má pravdu, Obamova administrativa právě změnila afghánskou válku ve svou vlastní válku a současně ji prohrála. Je ironií, že uvedené rozhodnutí napodobuje chybu Bushovy administrativy v Iráku, tedy další ztracenou válku (přičemž další fáze irácké občanské války mezi šíity a sunnity se právě rozhořívá). Chyba, kterou taktické ani operační úspěchy nemohou překonat, spočívá ve stanovení nedosažitelného cíle. Nic s výjimkou božského zásahu nemůže změnit Afghánistán v moderní, prosperující, demokratický stát. Dříve než se to stane, nejen že vepři budou lítat, ale navíc ještě v leteckých soubojích porazí stíhačky F-15. To nejlepší, čím se Afghánistán může stát, je opět Afghánistán: Chudá, zaostalá země se slabým státem a silnými lokálními válečnými podnikateli, sužovaná hospodářstvím založeným na drogách a endemickou občanskou válkou nízké intenzity. To je Afghánistán ve svých nejlepších časech. Pro cizí okupační mocnost, jejíž pouhá přítomnost zaručuje, že válka nebude mít nízkou intenzitu a žádné její řešení nebude dlouhodobé, by bylo obtížné dosáhnout byť i jen takového stavu. Ve skutečnosti dokonce i minimalistický cíl prosazovaný údajně viceprezidentem Bidenem byl nedosažitelný. Nemůžeme Talibánu zabránit, aby v Afghánistánu disponoval bezpečným útočištěm, protože Talibánci jsou Afghánci. Reprezentují podstatnou část paštunské populace. To nejlepší, v co můžeme při řešení afghánské války doufat, je vyloučení al-Kájdy. To je realistický strategický cíl, protože al-Kájda je složena z Arabů, tedy cizinců, kteří jsou mezi Afghánci stejně neoblíbeni jako jiní cizinci. Svazek Talibánu s al-Kájdou je ideologický, a správná kombinace pobídek může obyčejně ideologické závazky odstranit. Místo pragmatického, realistického přístupu spočívajícího ve stanovení omezeného cíle se zdá, že jsme se zavázali k donkichotské výpravě za nedosažitelným. To opět zaručuje, že afghánskou válku prohrajeme. Žádné prostředky, vojenské nebo nevojenské, nevedou k dosažení nedosažitelného. Čtverec prostě nikdy nebude kulatý. Zde vidíme, jak malou "změnu" Obamova administrativa ve skutečnosti představuje. Rozdíly mezi neoliberály a neokonzervativci jsou nečetné. Oba tábory jsou militantními vyznavači Krásného nového světa, globalizované budoucnosti, v níž se každá země na světě zmodernizuje. Z pohledu těchto ideologů je skutečnost, že miliardy lidí jsou ochotny položit život v boji proti modernitě, bezvýznamnou překážkou. Prostě jen potřebujeme nakoupit další letouny Predator. Mezitím peníze docházejí. Syndrom ancien régime se stále rozrůstá: Nejen že jsme uchovali hloupé zahraniční závazky, ale dokonce je rozšiřujeme, a to ve stejnou dobu, kdy dluh narůstá, počet ochotných věřitelů klesá a my jsme odkázáni na znehodnocení měny. Historici to všechno dávno znají, stalo se to už mnoho, mnohokrát. Nikdy to neskončilo dobře. Zdá se, že Afghánistán bude hrobem dalšího impéria.
Zdroj: ZDE |