Hypotetický scénář tohoto zásahu zahrnuje přesné údery proti vybraným íránským vojenským základnám a zbrojním továrnám. Íránská protivzdušná obrana bude úzce integrována a kolem roku 2015 bude patrně obsahovat i střely země-vzduch SA-10 a SA-20 (kódy NATO pro různé varianty ruského systému S-300; není vyloučeno, že Írán bude disponovat už i raketami S-400 neboli SA-21; pozn. LVI), jejichž dostřel přesahuje 120 km (nejvýkonnější rakety S-400 budou mít dostřel až 400 km; pozn. LVI). Jestliže budou rozmístěny podél íránského pobřeží, vytvoří účinné pásmo obrany proti „hliníkovým“ letounům jako Boeing F-15 Eagle, Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon a námořní Boeing F/A-18E/F Super Hornet (obecně proti všem strojům, které nepatří mezi obtížně zjistitelné; pozn. LVI).

Za tímto pásmem raket země-vzduch budou připraveny stroje íránských vzdušných sil, jejichž úkolem bude zastavit útočníky, kteří proniknou. Dostupné zdroje uvádějí, že Írán dnes vlastní okolo stovky relativně moderních stíhaček. Jejich spektrum sahá od moderních ruských strojů Mikojan-Gurjevič MiG-29 až po starší typy jako francouzské Mirage F-1 nebo těžké americké Grumman F-14 Tomcat; o jejich provozuschopnosti však panují oprávněné pochybnosti kvůli nekvalitní údržbě. (Írán na samém konci vlády proamerického šáha Pahlávího koupil 79 kusů F-14, ale v současné době je patrně v provozu mnohem méně, odhadem 10 až 20 strojů, neboť většina slouží už jen jako zdroj náhradních dílů; je ale docela zajímavé, že sami Íránci údajně pokládají F-14 za svůj nejlepší letoun; pozn. LVI) V íránském arzenálu jsou také ruské stíhací bombardéry Suchoj Su-24. Za nejvýznamnější hrozbu pro případný vojenský zásah jsou určitě považovány MiG-29, ale i jiné typy vyzbrojené raketami vzduch-vzduch mohou představovat nepříjemné komplikace pro útočící letouny. (Není vyloučeno, že Írán si pořídí i ruské stíhačky 4,5. generace jako MiG-35 nebo Su-35; pozn. LVI)

Hypotetický úder, jemuž by s největší pravděpodobností veleli Američané, by měl zasáhnout všechny důležité cíle, a to s velikou přesností a s minimálními ztrátami. A F-22 je dnes jediný letoun, který to dokáže. Jaké úkoly by v takové operaci plnil? Za prvé, útvary F-22 by zřejmě vedly údery proti postavením raket země-vzduch. Některé F-22 by rovněž útočily na pozemní cíle a další by patrně poskytovaly leteckou podporu a krytí bombardérům B-2, jejichž úkolem by bylo shodit těžké průrazné zbraně (jako 14 tun vážící obří pumy GBU-57/B MOP, Massive Ordnance Penetrator, jež mohou proniknout desítky metrů pod zem; podstatná část íránských základen a továren je více či méně umístěna pod zemí; pozn. LVI).

Za druhé, koaliční síly budou muset zajišťovat i vzdušnou nadvládu nad Perským zálivem pro případ íránských protiútoků vůči zemím, jež preemptivní zásah podpoří. Významnou složkou tohoto úkolu může být obrana proti střelám s plochou dráhou letu (Írán vlastní poměrně velký arzenál křižujících protilodních střel ruské, čínské i domácí výroby, které mohou být nasazeny i proti pobřežním cílům; pozn. LVI). Během operace Pouštní bouře v roce 1991 se státy Zálivu staraly hlavně o to, aby na jejich území nepadaly bomby. Obrana proti útokům íránských střel a bojových letounů bude vyžadovat rozsáhlé hlídkování nad územím těchto států. Při nich sice mohou asistovat i jiné letouny, ale ničení střel s plochou dráhou letu bude vyžadovat nasazení F-22 a jejich mimořádných senzorových kapacit, díky nimž mohou napadat tyto zbraně v letu. (Nové verze F-15 a F-16 s radary typu AESA a řízenými raketami AIM-120C/D AMRAAM by toho zřejmě měly být schopny také; pozn. LVI)

F-22 necessary for any pre-emptive strike on Iran ZDE