Analýza

Gruzínské opoziční strany plánují na 9. duben masové protesty v hlavním městě i mimo ně. Protesty jsou zaměřeny proti prezidentu Mikheilu Saakašvilimu a očekává se, že budou žádat jeho rezignaci. Nejde o první vlnu protestů proti Saakašvilimu, jehož postavení bylo vratké od převzetí moci během prozápadní "Revoluce růží" v roce 2003. Protivládní protesty byly během minulých let na denním pořádku. Ale nadcházející shromáždění mohou mít jiný charakter: Je to poprvé, co se všech 17 opozičních stran dostatečně zkonsolidovalo, aby v zemi zorganizovalo masové hnutí. A co více, řada dosavadních příznivců vlády se připojila - a o zahraničních mocnostech, jmenovitě o Rusku, je známo, že podněcují plány na Saakašviliho sesazení.

Plánované protesty byly rozvrženy tak, aby se kryly s 20. výročím sovětského potlačení demonstrací za nezávislost. Opoziční hnutí tvrdí, že v ulicích bude více než 100 000 lidí - to je ambiciózní číslo, protože protesty v minulých letech nikdy nepřitáhly více než 15 000 lidí. Ale tentokrát je nespokojenost gruzínského lidu velice intenzívní kvůli obviněním vzneseným na adresu Saakašviliho po válce s Ruskem v srpnu 2008. Většina Gruzínů věří, že Saakašvili, vědom si následků, zatáhl zemi do války a do vážné finační krize, v níž nezaměstnanost dosáhla téměř 9%.

Gruzínská opozice byla vždy rozdělena, takže spíše než skutečné hnutí dokázala zorganizovat pouze sporadická shromáždění. Ale rostoucí nespokojenost dovolila opozičním skupinám konečně překonat rozdíly a shodnout se na odstranění Saakašviliho. Dokonce i loajalisté jako bývalá předsedkyně parlamentu Nino Burdžanadzeová a bývalý velvyslanec při OSN Irakli Alasania se připojili k opozici a útočí na osobu prezidenta. Problémem nyní je, že se opozice dosud neshodla na způsobu prezidentova odstranění; někteří vyzývají k referendu o nových volbách, jiní chtějí jmenovat náhradní vládu, aby zajistili, že Saakašvili nebude mít šanci vrátit se k moci. Ale všech 17 stran souhlasí s rozsáhlými demonstracemi v ulicích jako východiskem změn.

Pokud hnutí získá tak velkou podporu jak tvrdí, bylo by ekvivalentem protestů v době "Revoluce růží", která sesadila předchozí vládu a přivedla Saakašviliho k moci.

Nicméně prezident a zbytek jeho věrných jsou připraveni, s armádou poblíž Tbilisi čekající na rozkaz zasáhnout. Během demonstrací v roce 2007 Saakašvili nasadil armádu a úspěšně - i když násilně - protesty zlomil. Ale potlačené demonstrace se tehdy zúčastnilo 15 000 protestujících; je nejasné, zda Saakašvili a armáda mohou obstát proti sedminásobku tehdejších demonstrantů.

Existuje také obava, že jsou plánovány protesty v odtrženecké provincii Adžarie, která po roce 2004 odmítla Saakašviliho vládu. Tato oblast byla Saakašvilim potlačena, ale zachovala si k němu odpor a čeká na vhodnou chvíli, aby opět povstala. Tbilisi má na udržení Adžarie zvláštní zájem, neboť na jejím území leží velký přístav Batumi, kterým prochází řada přepravních cest směřujících do Turecka. Pokud Adžarie povstane, v místě kolují zprávy, že sousední provincie Samcche-Džavacheti se ke snaze o svržení Saakašviliho a vlády připojí. Gruzie už kvůli ruské okupaci během srpnové války v roce 2008 oficiálně ztratila dvě provincie, Abcházii a Jižní Osetii, a pokusu jižních provincií o odtržení se velmi obává.

Tyto jižní provincie stejně jako ty severní mají silnou ruskou podporu; Rusko je tedy z velké části zapojeno do událostí. Rusko dlouho podporovalo všechny gruzínské odtrženecké provincie, ale mělo problém proniknout do gruzínských opozičních uskupení a zorganizovat je proti Saakašvilimu. Ačkoliv žádná ze 17 opozičních skupin není proruská, zdroje STRATFORu v Gruzii říkají, že tyto skupiny dostaly ruské peníze za to, že se společně zapojí do organizování protestů.

Rusko má nepochybně zájem svrhnout gruzínskou vládu. Rusko a Západ se dlouho o malou kavkazskou zemi přou. Tento boj vedl k loňské válce, po níž Moskva měla za to, že Gruzii kontroluje. Jenže když se ruský prezident Dmitrij Medveděv a americký prezident Barack Obama na setkání konaném 1. dubna na řadě věcí neshodli, včetně americké protiraketové instalace v Polsku a rozšíření NATO na Ukrajinu a do Gruzie, Rusko se již tak jistě necítí a snaží se svou vládu nad Gruzií konsolidovat. To znamená nejprve svrhnout dosud vehementně prozápadního Saakašviliho. Ale neznamená to, že by si Rusko dělalo iluze o možnosti nastolit proruského lídra; přeje si pouze takového, který nebude otevřeně protiruský a nebude tak nakloněn západnímu vlivu.

Protesty zahájené 9. dubna jsou okamžikem, kdy se všechny strany budou snažit získat a udržet iniciativu. "Růžová revoluce" v roce 2003 trvala celé měsíce a toto je pouze první krok - gruzínské opoziční hnutí nebylo tak zorganizované a netěšilo se takové podpoře od poslední revoluce. 9. duben odhalí, zda se věci pohnou a zda Gruzie změní svůj kurs.

Zdroj: ZDE