Není to žádné velké překvapení, protože Obama dal najevo už ve své kampani před prezidentskými volbami, že něco takového udělá. Teď to ale udělal doopravdy. Je pravděpodobné, že toto rozhodnutí bude v retrospektivě považováno za nejdůležitější Obamův krok v zahraniční politice a že právě podle něj ho budou posuzovat budoucí historikové. A je pravděpodobné, že tento krok budou hodnotit jako největší Obamovu chybu. Protože jak zřejmě varoval viceprezident Biden ve vnitřních debatách o této otázce, Spojené státy se pravděpodobně dostanou do šlamastyky, z níž vyjít bude stejně snadné jako z vietnamské války.

Máme zde tudíž dvě otázky. Proč to Obama udělal? A jaké budou pravděpodobné důsledky po dobu jeho úřadu?

Začněme jeho vlastním vysvětlením svých důvodů. Řekl, že „situace je stále nebezpečnější“,že „budoucnost Afghánistánu je neoddělitelně spojena s budoucností jeho souseda, Pákistánu“ a že „pro Američany se příhraniční oblasti [Pákistánu u hranic s Afghánistánem] staly nejnebezpečnějším místem na světě“.

A proč je to tak nebezpečné? Jednoduše proto, že tam má bezpečné útočiště al-Kajdá, která v této oblasti „cvičí teroristy“ a „strojí útoky“ – nejen proti Afghánistánu a Spojeným státům, ale všude na světě. Boji proti al-Kajdá se už neříká „válka proti terorismu“, ale není vidět, jaký je v tom rozdíl. Obama tvrdí, že Bushova administrativa „ztratila směr“ a že on nyní zavádí „souhrnnou novou strategii“. Zkrátka Obama se to chystá udělat lépe než Bush.

Jaké jsou tedy ony nové prvky? Spojené státy pošlou do Afghánistánu víc vojáků – 17 000 v bojových jednotkách a 4 000 instruktorů pro výcvik afghánských ozbrojených sil. Budou posílat víc peněz. Navrhují dávat Pákistánu po pět let 1,5 miliardy dolarů ročně na „stavbu silnic a škol a nemocnic“. Navrhují vyslat do Afghánistánu „zemědělské odborníky a pedagogy, inženýry a právníky“, aby se tam „vyvinula ekonomika, které nebudou dominovat zakázané drogy“. Zkrátka Obama říká, že podle jeho přesvědčení „kampaň proti extremismu neuspěje pouze kulkami a bombami“.

Na rozdíl od Bushova přístupu ovšem zmíněné dvě vlády nedostanou „bianco šek“. „Pákistán musí dát najevo své odhodlání vykořenit al-Kajdá a násilné extrémisty na svém území.“ Pokud jde o Afghánistán, Spojené státy „budou usilovat o novou dohodu s afghánskou vládou, že bude potírat korupční jednání“. Afghánská i pákistánská vláda je ráda, že bude dostávat další prostředky. Ani jedna neřekla, že splní Obamovy podmínky. A Obama neřekl co udělá, jestliže zmíněné dvě vlády jeho podmínky nesplní.

Pokud jde o další postup, Obama tvrdí, že „nebude mír bez usmíření s dřívějšími nepřáteli“. Usmíření? Dobrá, ne s „neústupným jádrem Tálibů“ nebo s al-Kajdá, ale s těmi Táliby, „kteří vzali do rukou zbraně z donucení, nebo prostě za odměnu“. K tomu ovšem Obama potřebuje pomoc. Navrhuje vytvoření nové „kontaktní skupiny“, jejímiž členy nebudou pouze „naši spojenci v NATO“, ale také „středoasijské státy, země Zálivu a Írán, Rusko, Indie a Čína“.

Nejpozoruhodnějším aspektem této široké angažovanosti je, jak málo nadšení vyvolala po celém světě. Ve Spojených státech jí tleskají zbytky neokonzervativců a McCain. Ostatní politikové jsou rezervovaní stejně jako média. O Íránu, Rusku, Indii a Číně se nedá zrovna říci, že by naskočily do rozjíždějícího vlaku. Tyto země se dívají velmi chladně zejména na myšlenku usmíření s takzvanými umírněnými Táliby. A jak Guardian tak McClatchy informují, že sami Tálibové reagovali sjednocováním svých dosud rozdělených řad – což by byl opak toho, o co se Obama pokouší.

Takže kde asi pravděpodobně budeme za šest měsíců? V Afghánistánu bude víc vojáků USA a jejich velitelé budou pravděpodobně říkat, že těch 21 000, které poslal Obama, nestačí. Stáhnou se odtamtud další vojska NATO – bude se opakovat irácký scénář. V Pákistánu bude pokračovat bombardování, možná ve větším rozsahu, a v důsledku toho v celé zemi ještě dál zesílí protiamerické cítění. Pákistánská vláda nevytáhne proti Tálibům minimálně ze tří důvodů. Zpravodajská služba ISI, nadále velmi vlivná složka pákistánské armády, ve skutečnosti podporuje Táliby. Zbytek armády je zmítán rozpory a beztoho je asi na takovou práci příliš slabý. Vláda ve skutečnosti nebude naléhat na armádu, aby dělala víc, protože by tím jen posílila svého hlavního rivala, který je proti této akci, a mohla by tím způsobit další vojenský převrat.

Stručně shrnuto, onen „jasný a přesně vymezený cíl“, který navrhuje Obama – „rozrušit a porazit al-Kajdá v Afghánistánu a Pákistánu, odstranit ji z těchto dvou zemí a zabránit jejímu návratu v budoucnu“ – bude mít pravděpodobně ke svému naplnění dál než kdykoli předtím. Otázkou je, co bude Obama moci udělat poté. Může „držet kurz“ (odstín toho, co dělal Rumsfeld v Iráku“), angažovat pořád víc vojska a současně měnit místní politické vedení (odstín toho,co dělali Kennedy s Johnsonem a Ngo Dinh Diem ve Vietnamu), nebo se může obrátit a odejít (jak to Spojené státy nakonec udělaly ve Vietnamu). Ovací se mu nedostane za žádné z těchto rozhodnutí.

Mám dojem, že si Obama myslí, že mu jeho projev vytvořil nějaký manévrovací prostor. Myslím, že zakrátko zjistí, jak málo přijatelných možností má na výběr. Myslím si proto, že se dopustil velké a pravděpodobně nenapravitelné chyby.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2009

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.