O vlivu křesťanství na evropskou kulturu a civilizaci není pochyb a je úplně jedno, zda je současný člověk tzv. věřící, či nikoliv. Jak napsal Claude Tresmontant: "Hebrejci nám předali filosofii dějin, byli prvním národem, který považoval vesmír za historický proces a dějiny za nezvratné. Tento malý národ neuskutečnil pouze převrat v myšlení, ale také etickou, humanistickou revoluci".

Ježíš z Nazaretu naplnil slova hebrejských proroků a stal se prvním misionářem nového uspořádání světa, poslem lidskosti, který pro lidskost musel zemřít a v jehož jménu i církev páchala zlo. Bez jeho učení by ale nebylo myslitelné nic z toho, co je pro nás dnes tak samozřejmé a co se stejnou samozřejmostí i my pošlapáváme. Současný člověk nemusí věřit biblickým zázrakům, ale měl by znát základní historické souvislosti, na nichž stojí naše civilizace.

Stát stanovil mnoho dnů tzv. svátečního pracovního volna a velikonoční pondělí mezi ně patří, jako by řechtačky, škemrání o potištěná vajíčka a husa s knedlíky a zelím bylo to jediné, co lidem zbylo z pašijového týdne. Považuji za nepochopitelné, že Velký pátek, den ukřižování Ježíše Krista a významný den historie naší kultury, není volným pracovním dnem, považuji za nepochopitelné, že základní historická fakta se neučí na základních školách.

Nikoliv jako výuka náboženství, neboť víra je svobodné, dobrovolné rozhodnutí, ale jako jedna z vědomostních znalostí o tomto světě. V biblickém příběhu je přitom pro náš hodnotově zmatený svět tolik přínosného a poučného, o co ochuzujeme budoucí generace. Co jim zbude? Jenom hry, vydělávání peněz a opětovný konzum? Nejen chlebem živ je člověk, ale lidé dál, krize nekrize, tlačí k pokladnám přeplněné vozíky. Jak dlouho ještě?