Tak nám knížepán zveřejnil audit, který si objednal a zaplatil. Po pravdě řečeno, vyhodil peníze za několik stránek bezcenného dokumentu.

Audit totiž stejně nemá nemá žádnou právní váhu -- tedy mimo hranici, kterou Schvarzenberg sám vymezil. Protože auditovaný subjekt, tedy Čunek, nepodává informace a vysvětlení pod přísahou, nemusí vlastně vysvětlovat vůbec nic a již vůbec ne říkat pravdu. Žádná lež nemůže být použita proti němu. To, že tak nějak omylem nedodal 700 stránek informací, které Kroll požadoval, je taky zcela jedno.

Dal jsem si tu práci a přečetl zveřejněnou zprávu.

Především má 34 stran, nikoliv 29 či 31, jak uvádějí různá mainstraimová media. Agentura Kroll jí označuje sám jako předběžnou a v především v důsledku zadání jež obdržela v květnu a s nutným výstupem v červenci. Výslovně upozorňují, že se věnují pouze podezření z přijetí úplatku a nikoliv dalším kriminálním činům /sic!!!/ z nichž je Jiří Čunek v podezření.

...ptá se čtenář Lukáš Kantor a připojuje pro ilustraci překlad reprezentativní části komentáře nedávné stávky odborářů z  pera zástupce šéfredaktora (německy psaných českých novin) Prager Zeitung Ivana Dramlitsche jako kontrast k článkům, které známe z (česky psaných německých novin) Deník, MfD a dalších...

Polský prezident Lech Kaczynski konstatoval, že nebude vytvářet "překážky" ratifikaci Lisabonské smlouvy. Uvedl to po rozhovoru s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym v Paříži.

Dosud Kaczynski tvrdil, že poté, co Lisabonskou smlouvu odmítlo referendum v Irsku, "nemá smysl", aby ji sám podepisoval.

Podrobnosti v angličtině ZDE

JU│ Nezavimaja gazeta široce komentuje poslední rozhodnutí vedoucích představitelů Ruska, na jehož základě velení vojenského námořnictva vyslalo lodě Severního loďstva na trvalé hlídkování v prostorách Severního ledového oceánu, zejména pak v oblasti souostroví Špicberků. Podle vyjádření představitele velení vojenského námořnictva byl do oblasti Špicberků vyslán velký protilodní křižník Severodvinsk, který by po 17. červenci měl být vystřídán raketovým křižníkem Maršál Ustinov. Bylo také zdůrazněno, že pravidelné plavby lodí vojenského námořnictva do této oblasti budou pokračovat s tím, že tyto akce jsou v plném souladu s mezinárodním právem, včetně konvence OSN o mořském právu z roku 1982.

Senátor John McCain, republikánský prezidentský kandidát, přiznal, že nikdy nepoužívá email a že jeho zaměstnanci mu musejí ukazovat internetové stránky, protože "se teprve učí, jak pracovat s počítačem". McCainovi bude letos 72 let a byl by nejstarším prezidentem, který kdy byl zvolen do Bílého domu. Čelí Baracku Obamovi, který je o 25 let mladší a silně při své předvolební kampani využívá internetu. John McCain bojuje s obviněním, že žije v minulosti, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph.

Devět amerických vojáků bylo usmrceno v Afghánistánu a patnáct zraněno při jediné operaci. Jde o největší ztráty na životech při jediné operaci v Afghánistánu od r. 2005.

Vojáci zemřeli, když povstalci zaútočili na vojenské stanoviště v provincii Kunar na severovýchodě, blízko hranice s Pákistánem. Povstalci použili k útoku rakety, dělostřelecké granáty a samopaly.

Prezident George Bush chce urychlit odchod amerických bojových vojsk z Iráku ve snaze uchlácholit protiválečnou kritiku od americký voličů před listopadovými prezidentskými volbami. Američtí vojenští velitelé nyní chtějí snížit počet svých vojáků v Iráku, ve snaze ulevit americké armádě a uvolnit vojska pro Afghánistán, kde nyní Američané zaznamenávají porážky od Talibanu a dalších extremistů.

Barack Obama v pondělí přislíbil, že pokud se stane prezidentem, zvýší počet amerických vojáků v Afghánistánu o třetinu. Pošle tam dalších 10 000 vojáků jako posily 33 000 vojákům, kteří tam už jsou.

Obama se o tomto svém plánu zmínil v pondělí poté, co bylo o víkendu usmrceno devět amerických vojáků v nejničivějším útoku od roku 2005.

"Uzdravujte, neválčete!", je výrok otevírající nadějnou budoucnost. "Chceš-li mír, připravuj válku", patří temné minulosti. Úvaha jednoho důchodce - občana ČR nad jedním projevem premiéra ČR

Díky internetu jsem měl možnost seznámit se s projevem premiéra M.Topolánka, který přednesl v úvodu 5. konference o protiraketové obraně : Výzvy v Evropě (5th International Conference on Missile Defence: Challenges in Europe) , která proběhla ve dnech 8. - 11. 7. 2008 v hotelu Hilton Praha. Šokovalo mne, že se v projevu plně přihlásil k latinskému přísloví "Si vis pacem, para bellum" -- "Chceš-li mír, připravuj válku". Podle něho je prý málokterý výrok tak pravdivý po celá tisíciletí. Nutno však podotknout, že neuvedl skutečnost, že pro minulá tisíciletí byly opravdu války všech druhů typickým projevem a představovaly milióny zbytečně zmařených lidských životů.

Na výše zmíněné konferenci, která zůstala (úmyslně!?) stranou zájmu většiny médií v ČR, bylo přítomno více jak 400 účastníků, z toho cca 10 z Česka, píše čtenář Rudolf Vondřich.

Kdyby to nebyla tragická pravda, pak by to musela být ta největší PR intrika Topolánkova poradce Marka Dalíka. Jak si představuje Jiří Paroubek ideální mediální komunikaci, předvedl v nejnovějším vydání interního "informačního" bulletinu ČSSD. Obsesivní zaujatost mýtickým protivníkem Miroslavem Šloufem, paranoidní obviňování bývalého tiskového mluvčího, dnes redaktora deníku Právo Ovčáčka (stejně obviňoval z úniků informací jeho předchůdkyni - dceru poslankyně Orgoníkové, v současné době je stejně obviňována i Ovčáčkova nástupkyně Květa Kočová, za chvíli nebude v Lidovém domě nikdo, mimo Dimuna a Tvrdíka), zkreslené informace o vlastní manželce v rubrice Radio Jerevan - všude jen sebechvála a sebestřednost. Ačkoliv je strana kolektiv lidí, toto je bulletin samotného Velkého předsedy. Já, já, já, jenom já...

Žena nechť není jen poctivá, ale nechť i tak vypadá.

Činy moudrých lidí diktuje rozum, méně moudrých zkušenosti, nevědoucích nutnost, činy zvířat příroda.
Čím je kdo lepší, tím méně je schopen podezírat jiné ze špatnosti.
Sténání se někdy povoluje muži, a to zřídka, kvílení však ani ženě.

informační bulletin ČSSD 6/2008 ZDE

Za poslední tři roky se prý zvýšil počet žadatelů za přepážkami o čtyřicet procent, přitom se o ně stará stále stejný počet policistů. Takovéto informace si můžete přečíst už od vzniku České republiky. Kuriózní vylepšení poměrů na cizinecké policii, která šikanózními frontami před svými několika přepážkami "reguluje" už patnáct let počet legálních migrantů, chce nyní vyřešit předseda AV ČR Václav Pačes. Chtěl by na akademii zvláštního policistu pro tyto záležitosti. Zákon totiž nezná pojem "dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu" a vědce řadí mezi ostatní žadatele o práci. Etický problém nepřijatelnosti zacházení státu s žadateli o práci z ciziny si zoufalý Pačes nepřipouští, i když mnohdy i ukrajinský zedník má vysokou školu, ale smůlu na zaměstnavatele. Pačes hledá "privatizační" řešení. Koupíme si svého poldu. Legálně. (ŠOK)

Týden: Mozky ve frontě. Také vědci stepují na cizinecké policii ZDE

BL 4.7.2008, Štěpán Kotrba: Fronty před cizineckou policií jako odvrácená strana otevřené náruče ZDE

Pozn. JČ: Existují však země, které se k žadatelům o vízum chovají slušně. Aspoň v případě turistického víza, zdá se, existuje velmi přijatelné řešení. Máte-li přátele např v Rusku, kteří by vás chtěli navštívit v České republice, mohou se bez problémů vyhnout ponižujícím frontám před českými úřady. Stačí, aby zažádali ve Finsku o schengenské vízum, které obdrží bez problémů, od zdvořilých a nápomocných finských úřadů. S schengenským vízem mohou pak bez problému navštívit i Českou republiku, bez ohledu na její nelidskou Cizineckou policii.

Třebaže jsem na druhé straně barikády, musím se ohradit proti adjektivu "nelidská" ve vztahu k české cizinecké policii, jež Jan Čulík použil v poznámce k článečku "Fronty na cizinecké polici chce řešit Akademie věd: vlastním cizineckým policistou pro vědce".

"Vědecké" řešení by jistě ráda použila množina českých firem, které se marně snaží domoci toho, aby mohly na svá pracoviště přivést rychleji pracovníky z ciziny, když Češi prostě k dispozici nejsou. V pružném postupu jim ale primárně nebrání Cizinecká policie, která jen dělá práci, již ji přikazuje obluda snad už čtrnáctkrát novelizovaného a stále tlustšího zákona. Ten není darem policejního orgánu (ó, jak by administraci pobytu pro cizince slušely civilní instituce!!), ale darem zákono-dárců. A ti se při projednávání dalaších a dalších vylepšení normy vůbec nebrání lhostejnosti vůči cizincům, či latentní xenofobii. Hospodským náturám je dokonce sympatické, že poslanci, jakkoliv neoblíbení, hážou "přivandrovalcům" klacky pod nohy. A páni poslanci si tak pomáhají k menšímu propadu své popularity.

Cizinec je u nich podezřelý už tím, že není našinec. Jakkoliv v zásadě platí, že imigrant musí akceptovat normy a zvyky hostitelské země, pokud v ní chce žít, je možné i od něj získat hodnoty, jichž se nám nedostává. K tomu ale musí být společnost otevřená a nakloněná ochotě k takovému poznání. Páni poslanci k něčemu takovému nepřispívají skoro vůbec. Stát s jejich přispěním vydá na sport ročně dvě a půl miliardy. Na integraci čtyř set tisíc cizinců do české společnosti dává STOKRÁT méně.

Cizinecká policie je prostě jen výkonným zrcadlem zákona. Nenadávejme na to zrcadlo: ukazuje-li křivou hubu většiny českých zákonodárců, není to jeho vina. (Autor je jednatelem OS Most pro lidská práva v Pardubicích)

Pozn. JČ: Ano. Kápové v nacistických koncentračních táborech také dělali jen to, co jim přikazoval zákon. - Pokud zákon přikazuje nelidskou praxi, slušný člověk se na ní nepodílí.

K tomu dodává Milan Daniel: Cizinečtí policisté tu volbu zajisté mají, ale na vytváření prostoru pro jejich práci a tedy produkci těch mizerných zákonů se podílela většina českých voličů tím, že si dnešní zákonodárce zvolila. Znamená to, že ti voliči nejsou slušnými lidmi? Přece věděli koho volí a s jakým programem. Když jim tam progresivní řešení imigrační problematiky nechybělo, tak si nemohou stěžovat na praxi, již označujete jako nelidskou.

Jednostranná interpretace událostí roku 1968 prakticky ve všech českých médiích připomíná ony neblahé kampaně známé z minulosti. A nic na tom nezměnil převrat z listopadu 1989. Konečně, demagogii zažíváme intenzívně po celou dobu irácké války, zejména však při volebních kampaních. Člověk si klade otázku: Proč pravice strká nos do onoho hrnce s Pražským jarem, které se jí musí jevit jako božské zjevení celonárodního konsensu, tak vzdálenému současným bídným preferencím celého politického spektra? Jistě, i tehdy šlo o svedení nejrůznějších vodních toků do jednoho řečiště, které se mohlo stát zárodkem případné povodně s těžko popsatelnými následky, píše čtenář Miloslav Štěrba.

Hrst vizuálních dojmů z fotoaparátu Emmy Čulíkové - Karlovy Vary posledních dní. FOTOGALERIE

Karlovy Vary 2007 FOTOGALERIE

Když 14 července 1789 dorazil ve večerních hodinách do Versailles posel se zprávou ze padla Bastila a že je v rukou „ozbrojené chátry“ (populace armée), Ludvík XVI se zeptal : „Mais, c’est une révolte ?“. Vévoda de Liancourt odpověděl : „Nón Sire, c’est une révolution“. Pan vévoda chtěl krále uklidnit : žádná „vzpoura“, žádné „spiknutí“, pouze „revoluce“.

Přinášíme plný text dokumentu v podobě, jak ho vydala ČTK 9. 7. 2008.

Raketová mediální smršť posledních dnů byla poučná. Hlavně celodenní pořad ČT. Přinesla i některé drobné upřesňující informace, ale především poučila, jak pracují spin doktoři. Tak jsme se dozvěděli od slečny Riceové, že ten "náš" radar může spolupracovat s Aegis. Hned tu máme nejen nejistých 10 antiraket (možná ani nejsou potřeba), ale dalších několik desítek kdykoliv k dispozici. Za situace, když víme, že sila pro antirakety jsou kompatibilní s raketovými nosiči Minuteman, počet hlavic se povážlivě přehupuje přes sto a mohou být i jaderné. Kde jsou ta tvrzeni, že 10 antiraket proti Rusku nic neznamená?

Kauza Jiřího Čunka dávno přerostla hranice jeho osobní záležitosti a stala se zrcadlem mravnosti politických elit. Jen z počátku v ní byla nejdůležitější otázka, zda se šéf lidovců ještě jako starosta Vsetína skutečně dopustil mravního poklesku přijetí "všimného" za prospěch, který výhodným nákupem obecních bytů získala společnost H & B Real. Daleko závažnější otázky se vynořily později, kdy bylo Jiřímu Čunkovi sděleno obvinění: je přípustné, aby trestně stíhaný občan byl ministrem a místopředsedou vlády? A má politik právo, aby v zájmu budování své osobní kariéry zatěžoval vládu svými problémy? Od vypuknutí jeho aféry do dneška jsme byli svědky několika resignací členů zahraničních vlád, leckdy kvůli podezřením méně závažným, než v jeho případě. Praxe ale ukázala, že laťka mravní přísnosti je v našem politickém prostředí zatím nastavena tak nízko, že přítomnost obviněného ve vládě snad vadí části občanů, ale politici se s ní dokáží kvůli stabilitě svého postavení smířit.

Česká televize přinesla v poslední době hraný film a dokument na podobné téma -- jak se zacházelo s uměleckými předměty těsně po porážce Německa.

Další osud Evropské unie a Lisabonské smlouvy je jedním z nejfrekventovanějších témat politických diskusí těchto dní. Několik statí zveřejnily i Britské listy. V řadě z těchto článků se objevila sporná argumentace a mýty, které vyžadují obsáhlejší rozbor.

Dobrý den pane Foldyno, před několika dny jsem se opět vrátil z jednoho ze svých pobytů v Bosně a Hercegovině a s velkým překvapením jsem narazil na Váš článek "Pravda a lež o "genocidě" ve Srebrenici", který si, abych tak řekl, "bere do úst" srebrenické události. Je mi známo, že máte pokrevní a rodinné vazby na Srbsko, Váš článek rozhodně nevybočuje z řady těch, které se snaží relativizovat mamutí úlohu četnické zvěře ze Srbska i Bosny na začátku oné příšerné války, píše čtenář Jan Čihák.

Vilém Prečan nás upozornil na článek Marka Skovajsy v sobotních Lidových novinách "Jak si stojí česká demokracie". K článkům v angličtině, na něž autor odkazuje v LN, se ještě vrátíme. Pro mě je článek pana Skovajsy nepříliš přesvědčivý. Jádrem jeho článků je totiž spoléhání se na různé žebříčky "kvality české demokracie". Takovéto žebříčky jsou vždycky sporné (hodně bychom se například mohli smát různým pokusům o hodnocení kvality britských univerzit) nakonec pan Skovajsa sám upozorňuje na problematičnost jednoho výzkumu, podle něhož se demokracie v ČR dostala daleko do popředí. Každý ví, že hodnocení organizace Transparency International nelze považovat za nosné, protože její průzkumy většinou jen zjišťují, jaký mají tazatelé ohledně korupce v jejich zemi dojem, nic víc. A Freedom House je americká vlivová organizace, jejíž závěry neznamenají bohužel už vůbec nic; totéž by se dalo namítnout proti hodnocení "kvality demokracie", které provádí americké ministerstvo zahraničí.

Opakovaně chválím v tomto listě dramaturgii karlovarského filmového festivalu, která je na tomto relativně provinčním, a proto pro obyčejné lidi dost přístupném festivalu vlastně to jediné cenné. Všechny ty nesmysly, jimiž jsou v ČR v době festivalu zahlcovány české sdělovací prostředky, banální rozhovory s herci (kteří se v ČR tak často a mylně považují za filozofy), neobjevné a mnohomluvné žvanění moderátorů před promítáním filmů ("Přeji vám hezký zážitek" jsem slyšel snad stokrát), řeči v médiích o "celebritách", spekulace o tom, kdo dostane jakou cenu (poroty jsou složené z omylných lidí a kompromis o tom, jakou cenu jaký film dostane, bývají na festivalech důsledkem politických čachrů; hodnotu filmu prokáže čas, nikoliv nějaké poroty) -- nic z toho nemá žádný smysl. Divák to prostě musí ignorovat.

Mladí lékaři jsou velmi dobrými nástroji pro zkoumání lidstva. A to jak ve všeobecném smyslu, tak i v konkrétním místě a čase, protože vidí nejdrsnější stránky života. Nemocnice jsou děsivá místa, nejen proto, že lidé (pacienti i jejich příbuzní) se tam bojí, ale taky proto, že je to místo upřímnosti. Pokud máte v těle kulku, nebo v krvi kokain, neskryjete, co jste dělal. Takže mladý německý lékař Marc na praxi v nemocnici v kolumbijském městě Cali toho nutně zažije mnoho. Ale tento film, Dr. Aléman, má v sobě víc než jen dramatický příběh. Marc s dětskou tváří se hluboce zaplete do nebezpečného světa drog, gangů a vraždění. Tento film, příspěvek režiséra Toma Schreibera do hlavní soutěže v Karlových Varech, využívá šokujícím způsobem poctivě vylíčenou chudobu, smrt, zneužívání drog a strach. Účelem je sdělit význam, který je širší než malý Marc a jeho příhody v třetím světě.

Young doctors are very good vehicles for examination of humanity. Both in general or in a particular place and time, because of the fact that they see the rawest side of life. Hospitals are scary places not just because people (both patients and their loved ones) are scared, but also because it is a place of honesty. You can't hide what you have been up to with a bullet in your side or cocaine in your bloodstream. So in any case young German medical intern Marc would have seen a lot of Cali, Colombia, where he goes to get practical experience in a hospital. But the film, Dr. Aléman, is more dramatic than that. Baby-faced Marc gets deeply embroiled in a dangerous world of drugs, gangs, and murder. This, director Tom Schreiber's entry to the main competition, uses shockingly honestly portrayed poverty, death, drug use and fear to put across a meaning that is bigger than little Marc and his adventures in the 3rd world.

Z častých rozhovorů se studenty a studentkami českých vysokých škol během mých pravidelných vyučovacích pobytů každé jaro v ČR v rámci programu EU Erasmus/Socrates a z diskusí ve vysokoškolských seminářích jsem nabyl dojmu, že mladé ženy v České republice nutně dříve nebo později udělají revoluci. Mnohé z nich jsou totiž daleko vnímavější, otevřenější, citlivější a inteligentnější než jejich kolegové mužského pohlaví stejného věku, kteří kolem dvaceti setrvávají stále ještě v chlapectví a většinou dost silné infantilitě. (To se pak v pozdějším věku u nich zřejmě rovnou převrátí v autoritativní, patriarchální otcovství, někdy provázené brutalitou, které skrývá slabost -- zřejmě víceméně tak, jak to zaznamenává většina českých hraných filmů, vzniklých po roce 1989.)

Překvapivě pomalou, až nudnou expozici má nejnovější Hřebejkův film Medvídek. Konečně, až tak po půlhodině, se v něm začínáme dozvídat, o co jde. Podobně jako třeba v Horem pádem či v Krásce v nesnázích splétají Hřebejk a Jarchovský dohromady několik narativů. Hrdiny jsou dnešní čtyřicátníci, příslušníci Hřebejkovy generace. Je tomu, jako by Hřebejk s Jarchovským před začátkem práce na scénáři uvažovali o tom, co jako téma jejich filmu nejvíc potáhne. A pohledem kolem sebe, kdy asi viděli rozpadlé manželské vztahy své mediálně establishmentové, pražské, postkomunistické generace, usoudili, že nejdůležitější v této, jejich fázi života je právě manželské partnerství a jeho krize. (Je tomu skutečně tak? Nic jiného tito lidé ze své země asi neznají, anebo to nepovažují za dostatečné nosné jako námět pro film.)

Michel Gondry bude asi mým nejoblíbenějším současným filmovým režisérem. Určitě je v pětici světově těch nejlepších. Ve srovnání s ostatními francouzskými filmovými tvůrci, a vlastně ve srovnání se všemi filmovými tvůrci, je tak jiskřivý a lehký, tak šarmantní a plný optimismu. A sdílí názor na svět, který je přirozený pro mne a pro mnoho jiných lidí z mé generace: realistický optimismus, nebo optimistický realismus. To je atmosféra, jíž je naplněn jeho nejslavnější film a první jeho film, který jsem kdy viděla Eternal Sunshine of the Spotless Mind (Věčný svit neposkvrněné mysli, 2004). Jeho dva milenci, tak láskyplní a zamilovaní, jak nejvíc je to možné, postupně svou vzájemnou lásku ztratí a uvědomují si, že takový osud je nevyhnutelný. To je deprimující pohled na svět a na lásku -- že je to všechno marné. Ale jak na to reagují? "OK! Je to v pořádku!" Uvědomují si, že věci podléhají zkáze, že se dějí špatnosti a že láska mizí, ale že na tom nezáleží. Nakonec převládne dobro. Toto je hodnotový systém, který vznikl z cynismu, ale je také reakcí na cynismus. A je charakteristický pro naši generaci.

Formálně a stylisticky se Gympl (2007, Česká republika) nevymyká z kánonu docela běžných současných českých filmů -- filmově tedy nepřináší nic nového, tvůrčím způsobem objevného. Jako by se čeští filmoví tvůrci obávali vytvořit dílo, které by bylo umělecky náročné -- české "plebejské" publikum by na ně nešlo? "Musíme točit v přijatelných, konvenčních parametrech." ? O to víc je zajímavé, jak i ve Vorlově snímku Gympl znovu, jako už v mnoha českých filmech z poslední doby, vypovídá o současnosti příběh.

Slyšela jsem toho tolik o Balabanově nejnovějším filmu Gruz 200 (Náklad 200, Rusko 2007). Četla jsem o něm asi před rokem v ruské verzi týdeníku Newsweek, ještě před tím, než tento film přišel do kin. A všichni, opravdu všichni hovořili o tom, jak je ten film tak plný násilí a tak děsný, jak prý mohl někdo vůbec něco takového natočit, a kromě toho, vždyť to vůbec není pravda! Ten film ukazuje Rusko jako svět nočních můr, to přece není možné, aby si lidi o nás něco takového pak mysleli!

Než nad tím zvednete obočí, ten argument je pravdivý. Rusko není tak strašné, jak strašný je svět, který vytvořil Balabanov v tomto filmu. I když... ten film je založen na skutečných událostech.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.