Slovo „révolution“ byl tehdy téměř neznámý pojem, encyklpedisté jím označovali oběh planet kolem slunce, a dá se předpokládat, že útočníci význam tohoto slova neznali. Obecný lid pařížského předměstí Svatého Antonína se jenom rozzuřil, když se roznesla zpráva, že kanóny na Bastile jsou v pohotovosti. Dnes se ví, že první vystřelil jakýsi švec, který se jmenoval Simon. Byl v tak podnapilém stavu, že po výstřelu upadl a dalšího boje se nezúčastnil. Ludvík XVI mohl tedy jít klidně spát. Do svého deníku si večer 14 července 1789 poznamenal : „Dnes špatný lov“.

Burboni, kteří razili heslo „po nás potopa“, vstoupili do dějin tím, že „se ničemu nenaučili a nic nezapomněli“. Dnešní francouzské liberální elity se jim tak trochu podobají. Hlásají „není jiné alternativy“. Na jejich místě bych se ale měl na pozoru. Dostávám denně i-maily, které předvádějí prezidentský pár jako Ludvíka XVI a Marii-Antoinettu. Za starého režimu to začalo popěvky na ulicích : jak může vládnout Ludvík XVI, když ani neumí...Královský pár dlouho čekal na mužského potomka. Potom ale začaly hladové bouře a osvícenští občané začali počítat, co stojí versailleský dvůr. Dnes se díky internetu denně dovídáme, co stojí francouzského poplatníka Elysejský palác, návštěvy prezidentů darebáckých států výlety pana prezidenta a Madame. A ani generální ředitel Mezinárodního měnového fondu, „socialista“ Dominique Strauss-Kahn, „nevylučuje“ hladové bouře v blízké době někde v Evropské unii.