Komentář připomíná, že kontrola oblastí intenzivního rybolovu byla běžnou praxí v letech SSSR, kdy se vojenské lodě zúčastňovaly společných cvičeních s loděmi rybářské flotily s cílem nácviku společných akcích při mimořádných situacích na moři.

Bylo tehdy běžné, že vojenské lodě doprovázely sovětskou rybářskou flotilu v Barentsově či Norském moři, stejně jako v jižním Atlantiku u břehů Argentiny či u pobřeží jižní Afriky. Na počátku devadesátých let bylo hlídkování v arktických vodách přerušeno.

Hlídkování ruských lodí u Špicberků má přirozeně své ekonomické pozadí. V roce 1977 totiž Norsko jednostranně vyhlásilo 200-mílou ekonomickou zónu kolem souostroví a zavedlo pravidla pro regulaci rybolovu s této oblasti. Podle ruských pramenů toto vyhlášení ekonomické zóny není v souladu s Pařížskou smlouvou z roku 1920 o statutu Špicberků.

Proto také v posledních letech stále dochází k tomu, že norské hlídkové lodě pobřežní stráže zadržují ruské rybářské lodě v této oblasti a obviňují je z porušování pravidel pro rybolov. Tak tomu bylo např. v roce 2005, kdy byla zadržena jedna ruská loď a eskortována do norského přístavu.

Jak uvádí komentář, nelze si představit, že by se něco podobného stalo v letech existence SSSR. Tehdy norské strážní lodě jen signalizovaly sovětským rybářským lodím, že loví ve sporném území. To totiž sovětské rybářské lodě byly z dáli doprovázeny vojenskými loděmi Severního loďstva. To, co se děje dnes, je tak pokusem Moskvy o obnovu předcházejícího stavu.

Současná akce ruského Severního loďstva není ojedinělá. Jde o součást širšího plánu Moskvy na zvýšení své přítomnosti v arktických vodách. Již v červnu oznámil náčelník správy bojové přípravy generálního štábu, že se rozšíří společná cvičení námořnictva a dalších druhů vojsk v tomto prostoru. Poukazoval přitom, že v nedávné době provedla také americká armáda cvičení v prostoru Aljašky, jehož se zúčastnilo 5 tisíc vojáků, 120 letadel a několik bojových lodí.

Přirozeně, že přítomnost vojenských lodí v prostoru Severního ledového oceánu není spojena jen se současnou vrcholící rybolovnou sezonou. V těchto prostorách jsou přece soustředěny nemalé zásoby energetických surovin a o ty jde především. Podle ředitele Fondu energetické bezpečnosti Konstantina Simonova v příštím období dojde nevyhnutelně i k rozdělení arktického šelfu a to nebude vzhledem ke sporům Ruska a Norska o oblast Špicberků jednoduchá záležitost. Přitom nejde ani tak o Špicberky jako především o oblast okolo nich, kde není zatím moc jasné, komu vlastně patří a které by mohly být jednou z nejzajímavějších oblastí pro těžbu energetických surovin – zemního plynu a ropy.

Vyjádřil také obavy, že Severní ledový oceán se brzy může stát zónou aktivní militarizace, protože všichni vědí, že tam jsou zásoby uhlovodíků a jak se budou jejich zásoby na pevnině vyčerpávat, bude stále větší zájem je těžit, ale zatím nikdo neví, jak si tyto zásoby či zájmová území rozdělit. Že přitom budou svoji roli hrát i vojenské argumenty, neboť ty mírové v poslední době stále více ztrácejí na významu tak, jak se oslabuje role OSN při řešení světových konfliktů, je stále více zřetelné, uzavírá Nezavisimaja gazeta.

Současná akce ruského loďstva v Arktidě je tak - po obnovení pravidelných hlídkových letů strategických bombardérů, po rozšíření pravidelných plaveb vojenského námořnictva do světového oceánu - dalším krokem, jímž se Rusko pokouší upevnit svoji pozici významné regionální mocnosti.

Арктическое прикрытие - Россия припугнула Норвегию Северным флотом ZDE