Paní Bohdalová mi moc k srdci nepřirostla, nepatřím mezi její nadšené nebo zklamané fanynky. Každý musí připustit, že vytvořila neopakovatelné a nezapomenutelné herecké role. Její osobní život nesleduji, neboť s tím vlastním mám problémů více než dost. Někteří zřejmě nikoliv. Zajímala by mne věková hranice těch, kteří s potměšilým nadšením, licoměrným pohoršením a s finančně savou schopností ploštic, vylučujících odpuzující látky, se s vervou pustili do okurkové mediální kauzy.

Irácký premiér Nouri Maliki uvedl, že rozhovory se Spojenými státy o dohodě, která by měla umožnit americkým jednotkám, aby zůstaly v Iráku dlouhodobě, se "dostaly do slepé uličky". Irácký premiér se vyjádřil v jordánském hlavním městě Ammánu, že americké požadavky porušují iráckou suverenitu.

Mandát OSN, umožňující americkým jednotkám pobývat v Iráku vyprší koncem roku 2008 a Bílý dům se snaží s Irákem uzavřít novou dohodu do července.

K tomu: "Spojené státy vydírají Irák zadržováním 50 miliard dolarů jeho zahraničních rezerv" ZDE

Evropská komise už konstatovala, že by ostatní země měly v ratifikaci smlouvy pokračovat.

Referendum bylo v Irsku povinné, neboť Irsko by muselo pro přijetí smlouvy změnit ústavu.

Korespondenti uvádějí, že mnoho voličů smlouvě nerozumělo. Cílem Lisabonské smlouvy mělo být pomoci Evropské unii vyrovnat se se svým rozšířením do středovýchodní Evropy. Měla zjednodušit Evropskou komisi, měla odstranit národní veto v různých oblastech politiky, měla vytvořit nového předsedu Evropské rady a posílit funkci "ministra" zahraničí EU. Měla vejít v platnost dne 1. ledna 2009. Dosud ji ratifikovalo 14 zemí z 27.

Evropská unie má 490 milionů občanů, v Irsku jsou registrovány jen asi 3 miliony voličů.

Podle společnosti BBC svědčí už třetí referendum o Evropské unii za poslední tři roky, které navrhovanou smlouvu odmítlo, o rostoucí propasti mezi politiky a voliči.

Podrobnosti v angličtině ZDE

tisková zpráva

Poslankyně Evropského parlamentu Jana Bobošíková dnes přivítala výsledky referenda v Irsku, které odmítlo Lisabonskou smlouvu.

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Jedná se tak už o druhé odmítnutí textu, neboť ten naprosto v převážné míře vychází z tzv“euroústavy“. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% – včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla – oproti předběžným předpovědím nízké účasti – nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Výsledek je tedy poměrně těsný, což se nicméně očekávalo.

Zprávu v Britských listech o irském odmítnutí Lisabonské smlouvy jsem objevil v 15 hodin. Je 17 hodin a francouzská televize a radiové stanice blábolí cosi o "odhadech" (estimations) a neví, jak mají oznámit francouzským nesvéprávným občanům, že Irové hlasovali jako oni v květnu 2005. Sarkozy, který podle madame Carla Bruni-Sarkozy má "několik mozků", na otázku novináře zamumlal něco o tom, že se "půjde poradit s Merkelovou".

EU má dle CIA 491018667 obyvatel. Irsko má dle téhož zdroje 4156119 obyvatel, to 0.8464% z obyvatel EU. Referenda se zúčastnilo 53.1% (to je trošinku víc než polovina) obyvatel majících právo k referendu. Z těchto 53.1% řeklo NE 53.4%, ANO 46.6%. To je trošku větší čtvrtina občanů Irska, majících právo k referendu řekla NE, trošku menší čtvrtina řekla ANO, polovina se referenda neúčastnila. Takže ta trošku větší čtvrtina obyvatel Irska s volebním právem rozhodla o osudu EU. Není to trošku podivné?

Irské „NE“ v referendu k Lisabonské smlouvě je jistě důležitým mezníkem. Není třeba podléhat hysterické radosti ani skepsi. Někteří, možná i z českých politiků, si budou v tichu mnout ruce, že jiný malý stát v EU zablokoval Lisabonskou smlouvu, ke které jsou výhrady zprava i zleva.

Topolánek: Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne.

ČTK: Topolánek: Irské "ne" je komplikací, ale neohrozí fungování EU ZDE

Při velice opatrných komentářích k referendu o další podobě EU v Irsku jsem se dozvěděl zajímavou úvahu. Stav je prý takový, že když bude ošklivé počasí, tak vlažní příznivci další integrace k urnám nepřijdou a jazýček vah se může naklonit ve prospěch odpůrců, kteří obecně bývají vždy poněkud „nepromokavější“ než zastánci stávajícího trendu vyjádřeného v tomto konkrétním případě Lisabonskou smlouvou.

Lisabonská smlouva dostala ránu do vazu v Irsku. Jde o jedinou zemi, ve které rozhodovali voliči. Bude moci i český volič rozhodnout o tom, jestli chce v Brdech americký radar?

EurActiv│ Pre Európsku úniu je to skutočný piatok 13. Lisabonská zmluva nasleduje osud euroústavy a stroskotala v prvom a jedinom referende v Írsku.

Stalo sa to, čoho sa každý obával, ale nikto o tom až do dneška nehovoril. Írski voliči v referende odmietli Lisabonskú zmluvu. Už prvé výsledky z prvých volebných obvodov naznačovali konečný výsledok. Pre Úniu to znamená novú politickú krízu. Čo sa bude diať teraz nie je jasné. Írska vláda sa však v každom prípade dostane pod veľký tlak. Budúci týždeň sa stretávajú hlavy štátov a vlád EÚ na summite v Bruseli, kde budú od írskeho premiéra Briana Cowena čakať konkrétny návrh riešenia. Možností je niekoľko.

Kdybych ministra neznala, tak zamáčknu slzu štěstí a řeknu si: už je to tady.Vláda dostala rozum a ministr od divokých experimentů přešel k odpovědným činům. Ministr, nevěda kudy kam, začal ale zhurta. Obvinění sociální demokracie z nečinnosti. "Počet žen zaměstnaných na částečné pracovní úvazky poklesl o více než pětinu. Kdy že se to stalo? Shodou okolností za dvě volební období vlád ČSSD", tvrdí ministr ODS. ČSSD podle něj nečinila nic proto, aby počet míst v mateřských školách stoupal. Ministerská obvinění jsou ovšem falešná a prázdná jako Topol, protože sám jedním dechem dodal, že stát, potažmo tedy vláda počty těchto míst neovlivní.

Protože ministra znám, zůstala jsem klidná. A jak se ukázalo, skepse byla na místě. Potřebuje chůvu. Konec této vlády nejspíš konec ministrovy kariéry znamenat bude.

EurActiv│ Polovicu digitálneho rádiového spektra by si mali rozdeliť mobilní telekomunikační operátori. Viviane Reding si tohto opatrenia sľubuje rozšírenie bezdrôtového širokopásmového pripojenia do internetu aj do vidieckych oblastí.

Komisárka pre informačnú spoločnosť, Viviane Reding Komisárka pre informačnú spoločnosť a médiá (2004 - 2009)viac na www.EuropskaUnia.sk » včera prvýkrát otvorene hovorila o svojej predstave využívania digitálnej časti rádiového spektra. "Dovoľte mi predstaviť veľmi predbežný návrh" povedala 12. júna novinárom v Luxemburgu. "Dovoľte nám dohodnúť sa na vytvorení veľmi efektívneho a pre spotrebiteľov prijateľného využitia digitálnych dividend v Európe. Dovoľte nám do roku 2010 vyčleniť 50% spektra novým mobilným a bezdrôtovým službám," povedala.

Labouristická vláda Gordona Browna kontroverzně pokračuje s nesmyslným omezováním osobních svobod. Ve středu se jí podařilo těsnou většinou prosadit v parlamentě zadržování osob podezřelých z terorismu, bez soudu na dobu 42 dnů. Kam se poděl donedávna od středověku platný zákon habeas corpus, podle něhož musel soudce zatčeného vězně do 48 hodin buď obžalovat, nebo propustit.

David Davies stínový konzervativní ministr vnitra, vyvolal v britské politice vřavu, když neočekávaně oznámil, že se kvůli zavedení 42 dnů věznění lidí bez soudu s okamžitou platností vzdává svého poslaneckého mandátu. Tím donutil vládu, aby v jeho volebním okrsku uspořádala doplňovací volby, v nichž bude Davies znovu kandidovat.

Můj volební okrsek se jmenuje Haltemprice a Howden. Jméno Haltemprice je odvozeno od středověkého přísloví a znamená vznešené chování.

Až do včerejška jsem zastával názor, že to, co děláme v Dolní sněmovně, když zastupujeme své voliče, je vznešené chování, protože po dlouhá staletí jsme bránili svobodu lidu. No, dělali jsme to, do včerejška.

V neděli je výročí Magna Carty [z roku 1215], dokumentu, který zaručuje základní prvek britské svobody, zákon habeas corpus. Je to právo nebýt uvězněn státem bez obvinění či bez důvodu.

David Davies se ve čtvrtek stal nepravděpodobným hrdinou liberální Británie tím, že obětoval svou politickou kariéru a zahájil křižáckou výpravu jediného muže proti vládnímu plánu věznit osoby, podezřívané z terorismu bez soudu po dobu 42 dní.

Bývalý rezervista mimořádných úderných jednotek SAS, který podporuje trest smrti pro předem připravenou vraždu, otřásl hluboce britským politickým establishmentem, když oznámil, že rezignuje na svůj poslanecký mandát a bude bojovat v doplňovacích volbách proti "pomalému škrcení základních britských svobod."

Budoucnost nechvalně známého tábora v zálivu Guantánamo byla ve čtvrtek zpochybněna, poté, co americký Nejvyšší soud uštědřil dosud nejtvrdší ránu politice prezidenta Bushe, v jejímž rámci jsou zadržování v americkém vězení na Kubě osoby bez soudu na dobu neurčitou.

tisková zpráva

Kvůli vážným obavám z budoucího vývoje zdravotnictví v ČR pořádáme spolu s několika dalšími nemocnicemi z Brněnska dne 17.6.2008 v 16.30 na Moravském nám. v Brně protestní akci (leták viz níže). O akci jsme informovali také zastupitele Jihomoravského kraje, tady je zajímavá odpověď jednoho zastupitele za ODS:

Jedno staré dobré přísloví říká, že ryba smrdí od hlavy. Chceme-li se tedy dobrat příčiny demotivace a s tím související mnohostranné impotence naší mládeže, musíme jít k oné hlavě, a tou určitě není učitel. Učitel je toliko dělníkem vzdělávacího systému, jeho výkonnou složkou. Tím je potom dána míra jeho odpovědnosti a také výše jeho odměny. Právě v tom je postoj společnosti k učitelstvu často velmi nefér, neboť platově řadí učitele na úroveň asistentek ředitelů, dnes velmi rozšířených, středně velkých a často i malých firem, zatímco jejich odpovědnost a také možnosti stav věcí změnit, klasifikují jako téměř neomezené, píše Jan Grossman.

Volební právo není samozřejmost a asi je převážná většina lidí v Evropě ráda, že žije v demokratickém státě, ačkoliv ona často citovaná moc voličů v demokracii je více klamná představa než dokazatelná skutečnost. Nad omezeností sněmovní politické demokracie se chci zamyslet v téhle poznámce...

Tisková zpráva Greenpeace

Praha , 13.června, 2008 - Několik kilometrů žiletkového ostnatého drátu, kterým vojenská policie oplocuje brdskou kótu 718 ve státě Peaceland, představuje velké riziko pro volně žijící zvěř. Obavu Greenpeace potvrdil i biolog Mgr. David Fischer, který v lokalitě pracuje řadu let a je jedním z autorů otevřeného dopisu Martinu Bursíkovi.

Samozřejmě nehodlám malovat příslovečného čerta na zeď. Jakou techniku lze nasadit do války 21. století, ukázaly USA, když zahájily své operace proti Saddámovi Husejnovi v Iráku. Teprve následně se ukázalo, že může být někdy nesrovnatelně snazší zvítězit ve vojenských operacích, než posléze uhájit kýžený mír. Úžasně se za těch pět let následných "bojů s terorem" zdokonalila péče o těžce raněné americké vojáky a o jejich přiměřenou rehabilitaci, v případě potřeby včetně nadmíru sofistikovaných protéz. V boji se zákeřným nepřítelem (také v Afghánistánu) stále teče krev.

Ve Španělsku stávkují řidiči kamiónů proti drahé naftě a drahému benzínu. Jak dlouho dokáže lidstvo vydržet bez základních potravin? Hroutí-li se infrastruktura, hroutí se společnost. Jak dlouho mohou trvat současné podmínky společenské dohody, která nám zajišťuje plné regály zboží?

David Green, postgraduální student na University of Glasgow, pracuje na výzkumném projektu nazvaném "Memories and Perceptions of Czechoslovakia's 1989 Revolution (Vzpomínky na československou revoluci r. 1989)". Dosud byly ve studiích československé revoluce r. 1989 interviewování výlučně "studentští hrdinové". David Green se zajímá o to, jakým způsobem vnímali revoluci v roce 1989 normální lidé, jimž je dnes něco mezi 50 a 60. Během letošního července by chtěl pro svou práci v České republice natočit s těmito svědky řadu rozhovorů.

Všechny rozhovory budou důvěrné. Studie bude vypracována v angličtině a žádná z osob, které výzkumníku poskytly své názory a informace, nebude v práci identifikována; údaje zůstanou zcela anonymní.

Britské listy apelují na naše čtenáře: pokud máte zájem s Davidem Greenem promluvit, prosím, napište mu na tuto adresu 0706442g@student.gla.ac.uk. Děkujeme.

Musím se přiznat, že ráno hned po novinkách pročtu všechny zajímavé články na Britských listech a jsem velmi ráda, že ještě existují noviny, kde lze najít spoustu zajímavého a obsahově rozmanitého čtení.

Obvykle jsem ochotná přiznat kus pravdy mnoha autorům, ale obsah článku pana Fabiana Golga mě donutil sednout a psát, ačkoliv trvalo dva dny, než jsem se k tomu odhodlala. Nečekejte, prosím, sofistikovanou komplikovanou úvahu, nejsem zvyklá se takto vyjadřovat. Řadu let učím na základní škole a musím využívat jazyk srozumitelně a jednoduše. Možná nade mnou intelektuálové ohrnou ret a jen se utvrdí v názoru, že české učitelky jsou primitivní a tupé, ale z okna kvůli tomu neskočím, píše Anna Spěváčková.

Už jste to viděli? To Catch a Predator je jméno reality show, která je součástí magazínu Dateline NBC. Reality show, kterou zatím Česko nezažilo. Princip je jednoduchý: tvůrci pořadu se vydávají za nezletilé dívky, domlouvají si po internetu sex se staršími muži a nakonec, když se "predátor" dostaví, namísto vytoužené dívky (která vzápětí kamsi zmizí), se objeví moderátor pořadu a začne se predátora vyptávat: Proč na schůzku přijel, proč chce jen sex a zda ví, že si domluvil rande s nezletilou. Predátor je usvědčen, například na základě pornografických fotografií, které dívce poslal, a pokud ho napadne utéci, je následně dopaden policií, jež čeká za rohem. Vše samozřejmě natáčí skrytá kamera - a diváci se baví.

Dobré středoevropské poledne,

dovolte, abych Vám od svačiny doporučil k četbě blog Ivana Gabala. Jeho truchlivý vzdech nad možná zmarněnou šancí postavit si v Brdech radar je lyrický až k pláči a tématu "naprosté selhávání v mezinárodní komunikaci mezi ČR a vnějším světem" má hodně co říct ZDE, upozorňuje Michal Vimmer a dodává:

Jen pro zajímavost, jak také vypadá zoufalství nad českou malostí: Neff už před týdnem ZDE

Podobně si stýská Steigerwald v MfD. Možná ten radar nebude? (A bude Nás to moc mrzet.) Zajímavý fenomén.

Od dětského věku, umožňujícího vnímat složitější významy, mne "dráty" fascinovaly. První dráty, o nichž jsem slyšel, byly na oploceních a koridorech západočeských koncentráků. O nich vyprávěli otcovi přátelé, kteří se vraceli po kratších trestech z Jáchymova nebo Slavkova. Oni o tom nesměli mluvit, ale mluvili, já o tom nesměl mluvit, ale mluvil a kupodivu nás nikdo neudal. Jinak by se byl táta za ty dráty dostal.

Když jsem pak v dospělosti četl třeba Jiřího Muchu nebo později viděl v televizi filmy, kupodivu se mé představy, vyvolané tajuplným vyprávěním a dětskou fantazií skutečnosti velmi podobaly. Ostatně se tyto dráty příliš nelišily od těch z Osvětimi a jiných táborů z války, které jsme jako děti viděli po válce v tehdy vydávaných obrazových publikacích. Později se objevily dráty na hranicích, nejen rakouských a bavorských, ale i s NDR.

Pozn. JČ: Obdobná železná opona však byla nyní vybudována na hranicích Evropské unie s "východem" - tentokrát, aby se zabránilo lidem z východních zemí dostat se do Evropy. Při žádosti o cestu do Británie musejí Rusové dnes poskytovat britským úřadům své otisky prstů.

K tomu: BBC: Nová železná opona ZDE

Reakce na text "Nejsem proti placení poplatků u lékaře".

Vážený pane Tichánku,

Jste typickým příkladem vrchnostenského chování. Metoda, prostřednictvím níž se někdo snaží zamezit vypočítavosti několika lidí tím, že znepříjemňuje život všem, je totiž typickým projevem panského způsobu myšlení.

Jenže já bych formou "poplatků trestal" v opačném gardu. Uvedu tři nesporné příklady. Je mi již sedmdesát let. Za celou dobu jsem byl dvakrát vážněji nemocen. Poprvé jsem dostal zápal plic a podnikový doktor mne s ním nechal pracovat dokonce v důlním prostředí víc jak tři týdny. Jen díky mé vysoké vytrénovanosti jsem odolával tak dlouho, až došlo ke kolapsu a já pak měl nemocenskou skoro tři měsíce. Kdyby byl lékař pečlivý a poslal mne hned na rentgen, jak jsem ho žádal, tak podle odborného posouzení bych prý byl na nemocenské maximálně tři týdny. Ale především bych s vysokou pravděpodobností neměl následky, díky kterým jsem pak asi pět let byl posílán zadarmo do lázní. Dovedete si určitě lehce spočítat, kolik bych dneska za takovou chybu lékaře v "cikrtném" zaplatil.

Veřejné diskuse o vzdělávání dostávají chvályhodně čas od času prostor ve sdělovacích prostředcích. Jejich zařazení však slouží téměř pravidelně jako ventil, kterým se vypouští pára nespokojenosti s fungováním školství jako celku a s učiteli zvláště. Děje se tak zejména u příležitosti zahájení školního roku, vydávání vysvědčení, případně v souvislostech pokusů odborů o prosazení mzdových a jiných požadavků. Tento pravidelný obřad kritické očisty nepochybně dokazuje potěšitelnou skutečnost, že jsme národem Komenského. Jeho dílo z několika citátů vesměs dobře známe.

Ten scénář je starý jak svět a opakuje se pořád znovu.

Lidé mají takový zlozvyk připravovat se vždycky na ty minulé války, varuje Miroslav Tejkl.

Tak dlouho budou kotrbové a jím podobní zvonit proti nacismu, fašismu, rasismu atd. a mejstříkové a štětinové proti komunismu, až ta omračující rána do vazu přijde, až na to, že z úplně jiné strany, odkud by úder nikdo nečekal.

Bylo to tak vždy, není důvod, aby se to pro velký úspěch neopakovalo znovu. "Lidé, bděte !" zní od odpovědných lidí. Lidé na to většinou kašlou, ale někteří poctivě bdí jako na stráži - až na to, že koukají těmi směry, kde by se podle jejich zkušeností měl skrývat zavilý nepřítel (když nepřítel - tedy "zavilý"). Jenže on je jinde a podobně jako v dobrodružných filmech se plíží z jiné strany.

Pokud Bůh existuje, jde každopádně o bytost, která si výslovně potrpí na paradoxy, ironii, sarkasmus a různá zajímavá překvapení ...

Otřesná zpráva, kterou přinesl deník Právo 11.6. 2008 a polská Gazeta Wyborcza o tom, že znásilněné čtrnáctileté Polce brání katolíci podstoupit interrupci, vypovídá o středověkém tmářství existujícím uprostřed Evropy. Barbarství a cynismus, se kterým lékaři v Lublinu a Varšavě přistoupili k řešení problému čtrnáctiletého děvčete, jsou ukázkou militantního katolického myšlení, které je v České republice naštěstí nemyslitelné.

ŠOK│ Chcete vědět, co vás čeká a co vás nemine, dokáže-li ministr zdravotnictví Julínek, že ostatní nic nedokáží? Věcné záměry zákonů z dílny Julínkova ministerstva prozrazují víc, než by tato vláda chtěla a než občan či novinář dokáže vyčíst z paragrafovaného znění. Za sumarizaci a zaslání děkujeme jedné mladé asistentce. Snad jen kvůli ní a jejímu možnému budoucímu služebnímu postupu si její totožnost necháme pro sebe. Pro sebe si ovšem nenecháme návrhy zákonů, které jedněm berou a druhým dávají. Přesně jako Jánošík, jenže naopak.

Věcné záměry zdravotnických zákonů z dílny ministra Julínka ZDE

Možná jsem to špatně pochopil a tak mi dovolte, abych citoval včerejší PRÁVO, které napsalo v návaznosti na informaci, že existuje dokument pražského arcibiskupství z 26. 2. 1948, který hovoří o menší výměře církevních pozemků než těch, které chce církev vrátit nyní a stát na to horlivě přikyvuje, následující reakci ministra kultury Václava Jehličky: „Tento dokument sestavilo 26. února 1948, tedy den po komunistickém převratu, pod tlakem nastupující totality pražské arcibiskupství.“

Jednu poznámku. Jestli už 26. února 1948 bylo pražské arcibiskupství natolik zasaženo projevem Klementa Gottwalda z předcházejícího odpoledne, že si dobrovolně umazalo ze svého majetku celou jednu třetinu a místo 254 000 ha vykázalo jen 170 000 ha a to vše na základě zákona z roku 1947 o revizi pozemkové reformy, pak asi museli na pražském arcibiskupství být horlivější než v Gottwaldově sekretariátu.

Náročný letový test protiraketového systému GMD, jehož umístění v Evropě prosazuje Bushova administrativa, byl nejprve odložen a posléze zcela zrušen, upozorňuje analytička amerického Centra pro obranné informace (CDI) Victoria Samson.

Prý s ohledem na rozvoj letectví v oblasti bezpilotních systémů a leteckého modelářství vymysleli úředníci Ministerstva dopravy, Úřadu pro civilní letectví, dalších subjektů státní správy a zástupců leteckého průmyslu vymysleli "bezpečnostní opatření Ministerstva dopravy -- odboru civilního letectví č. 2/2008, které stanoví základní provozní omezení pro bezpilotní systémy, včetně modelů letadel" - nařízení prakticky likvidující letecké modelářství. Evropa prakticky běžné bezpilotní modely nereguluje. Čeští úředníci přijali daleko tvrdší omezení než Evropská unie.

Autorka je náměstkyní generálního tajemníka Rady Evropy

Před mnoha lety bylo běžnou věcí ve všech částech světa v různých prostředích, doma stejně jako ve vězení, v armádě, v psychiatrických léčebnách, dokonce na pracovištích, že byli lidé fyzicky biti za všechny možné i nemožné přestupky.

Časy se naštěstí změnily. Dnes žijeme v civilizovaném světě a v humánní společnosti, která již nedovoluje působit lidským bytostem fyzickou bolest a ponižovat jiné lidské bytosti. S jedinou výjimkou - a tou jsou děti. Ty nějak vypadly z této velké humanistické evoluce a na mnoha místech je i dnes zcela normální udeřit je a dělat mnoho dalších věcí, které pokud byste je použili proti jiné dospělé osobě, by vás mohly přivést až do vězení.

K tomu: "Proč jsou fyzické tresty dětí ve Skotsku zakázané" ZDE

Doma není nikdo prorokem? Ale taky: jak sugestivně na nás nejednou (ne-li vždycky!) působí, KDO co řekl, ale už méně, CO to "vlastně" řekl! Týká se to ovšem plně nejen literárních soudů, ale ve vrchovaté míře také propagandy čehokoliv, především v politice a v inzerci. Zřejmě jsem měl to pořadí obrátit. Člověk 21. století je přece především Homō oeconomicus; ne-li ještě naléhavěji, pokud je to možné, pak dokonce Homō consūmens! Samozřejmě že nás běžně vzrušují především sugestivní reklamy, a jen když něco ve veřejném životě přihořívá tak, že se nám přitom připaluje ta troška toho našeho soukromého "pokakaného štěstíčka", začneme taky aspoň doutnat pro záležitosti veřejného zájmu. Zatím tu nebylo výslovně zmíněno, že pro novověk byla racionalita jako kvalita lidského usuzování objevena prakticky až v 18. století, během tzv. "osvícenství". Teprve na počátku druhé poloviny 19. století byla pro lidstvo konečně odhalena jako výkladový princip dění evoluce. Nejen do Darwina byl svět vnímán navenek staticky (nebo v opakujícím se stereotypním kruhu).

Na fiskální rok 2008 žádal prezident Bush pro Ministerstvo obrany částku $481,4 miliard, což bylo o 11,3 % více než pro předchozí rok (ve srovnatelných číslech by to bylo "jen" o 8,6 %). Přitom na "globální válku proti terorismu" požadoval $141,7 miliard. Samozřejmě že na moderní vedení válek je třeba stále něco inovovat.

Tolik média. Bodejť by uměl...třeba nemiluje krev.

Zdravím, ZDE je jeden další filmík na Google video:

Film byl inzerován i na iDnes: ZDE, píše Jan Zeman.

Ta naše povaha česká se opět projevila při stávce učitelů. Podobně jako když stávkovali železničáři nebo lékaři, tak i nyní jsme těm stávkujícím učitelům nemohli přijít na jméno. Co by nechtěli, že jo? Mají vysoké platy, samé prázdniny, krátkou pracovní dobu a mohou být pořád s dětmi. To jim závidí kdejaký rodič a pedofil.

Dovoluji si s Vámi alespoň částečně nesouhlasit. Jistě, bylo by fajn, otestovat nejprve učitele, zda umí naučit, ale zatím o ničem takovém nevím. Učím dvacet let, a tak si troufám srovnávat. Studenti před několika lety přicházeli jednak ze ZŠ mnohem připravenější na středoškolské studium, jednak se více snažili než ti současní, ale také si nemohli dovolit nadávat na učitele doma před rodiči, takže se nestávalo, že by si rodiče přišli na kantora stěžovat, jak je tomu často nyní, píše čtenářka Hana Peterová.

Obrovský dojem na mě udělal v pondělí ráno v rozhlase BBC Radio Four cestou do zaměstnání pořad známého novináře Andrewa Marra Start the Week. Zabýval se nejprve smrtí filozofů a smrtí filozofie, která nedokázala zbavit lidstvo strachu ze smrti, a tak selhala. Pak podstatou obchodu mezi Čínou a Evropou, kdy koncem osmnáctého století začala Čína - jako dnes - zahlcovat Evropu množstvím zboží, což vedlo k obchodní nerovnováze. Proto se rozhodla britská Východoindická společnost (East India Trading Company) začít dovážet do Číny opium, rozšířit tam drogovou závislost a ochromit čínské hospodářství. Tzv. "volné tržní hospodaření", základ evropského hospodářského zázraku, je tak založen na jednom z největším zločinů lidstva - East India Corporation prováděla snad největší projekt šíření omamných drog v historii. - A závěrem se diskutovalo o nové knize Johna Laughlanda "A History of Political Trials: From Charles I to Saddam Hussein (ISBN: 190616505X, ISBN-13: 9781906165055; Politické procesy: Od Karla I. k Saddámu Husajnovi)". Překlad této poslední části pětačtyřicetiminutového pořadu rozhlasu BBC Radio Four zde přinášíme. Vysílal se v pondělí 9. června v devět hodin ráno, a pak v repríze znovu ten den večer. Představte si, že by takovéto pořady pravidelně vysílal pražský Radiožurnál. Proč je to nepředstavitelné? :) │JČ

Andrew Marr: Johne Laughlande, vy jste napsal historii politických procesů. A hlavně je to historie mezinárodních pokusů pohnat tyrany k spravedlnosti. Avšak v knize začínáte procesem anglického krále Karla I., což, jak uvádíte, byl v historii první politický proces. Proč to tvrdíte?

John Laughland: V této knize jsem se pokusil poskytnout zázemí a vysvětlení, proč se v moderní době natolik rozšířily mezinárodní tribunály. Ukazuju historii trestních procesů s hlavami států. V té knize se zabývám výlučně kriminálními procesy s šéfy států. Jde o procesy s šéfy států za činy státu. Takže se nezabývám stíháním, které často bezpochyby vzniklo z politické motivace, ale které se týkalo soukromých trestných činů, například korupce. A proto je proces s anglickým králem Karlem I. první, protože to byl v historii první král, který byl postaven před soud za činy státu, za to, že stát vedl občanskou válku. A právě v tomto procesu už jsou obsaženy všechny kontroverze, které vidíme i v soudních procesech, které probíhají nyní.

Andrew Marr: Je nutno změnit jurisprudenci a zázemí a musíte soudní proces zfalšovat...

Ukázka z knihy Anální vesmíry, která právě vychází v nakladatelství Malvern.

...Nejzáhadnější scénou Nového zákona je dle mého soudu ta se stádem prasat, které Ježíš přiměje skočit do moře (Mat. 8:29-34, Luk. 8:32-33). Ta scéna je tak tajemná, že je zřejmě symbolická. Můžeme ji samozřejmě vnímat jako čistě duchařskou historku, neboť Ježíš v ní vyvede ďábly ze šíleného muže, který běhával po okolí nahý. Pak ďábly "přesune" do stáda prasat, ta zešílí a naskáčou do moře z útesu.

Každý jistě ví, že v pondělí 9. června 2008 opět stávkovali učitelé. Ale kupodivu jejich stávka vyvolává větší vlnu různých emocí než u většiny stávkujících oborů. Ozývaly se různé ohlasy -- jak ty zatracující, tak i ty chápající. Ale nějaký rozumný střed jsem nezaregistrovala, píše Jana Kuklíková.

Vždy se mě dost dotýká, když slyším některé své spoluobčany, jak by nás nejraději vykopali ven, jak by nás nejraději poslali do plynu, jak by nám jinak fyzicky ublížili, ale rozhodně to nebude o zvýšení platu.

Navazuji na reakci Pavla Drse, píše Pavel Hložek. Skutečnost s kvalitou učitelů v našich školách je opravdu alarmující a páně Drsův názor k řešení jde skutečně k meritu věci.

Jako příklad můžu uvést vlastní "kruh" Masarykovy Univerzity v Brně, kde jsme na Přírodovědecké fakultě studovali matematiku a geografii v polovině 90 let minulého století. Studium nás dokončilo 18 ( 9 děvčat a 9 mladých mužů) v současné době už učí pouze 6 žen (a z toho jsou ještě 3 na mateřské dovolené a není jisté, že se k výuce vrátí) a z mužů pouze 3.

Zbylí pánové mají rozličná povolání od unijního úředníka v Bruselu, přes manažery ve velkých firmách až po majitele vlastních firem.

Já osobně zkoušel velmi krátký čas učit, ale za plat výrazně nižší než je průměrná mzda si rodinné zázemí příliš nevybudujete a proto jsem byl nucen, stejně jako ostatní spolužáci, opustit povolání učitele a to jen díky ekonomickým "poměrům".

Přestože by mne tohle povolání (v našich podmínkách však spíše poslání) naplňovalo i nyní, je těžké opustit 3 x více honorované místo a vrátit se zpět...možná až se bude blížit důchodový věk.

Osobně se tedy vůbec nedivím, že ve školách nyní působí pouze absolventi a lidé v důchodovém věku.

„Sotva je ale něco blaženějšího než pocit, že můžeme něco znamenat pro druhé lidi. Nezáleží přitom na množství, ale na intenzitě. (...) Na tom nemůže nic změnit ani moderní člověk hodnocený podle výkonu, ale ani nadlidé nebo šílenci, kteří nemají žádného ponětí o lidských vztazích,“ napsal vězněný a o několik měsíců později nacisty popravený Dietrich Bonhoeffer ve svém dopise ze 14. 8. 1944. Právě nadcházejícímu 63.výročí mučednické smrti tohoto velkého německého filosofa i evangelického teologa, je věnován níže uvedený článek. Tato práce stručně připomíná nejdůležitější peripetie života a díla D. Bonhoeffera jako významné osobnosti světového filosofického i teologického myšlení moderního světa. Usiluje o jistou (a záměrně nikoli ryze systematickou) analýzu ideového a hodnotového odkazu, aktuálních motivů, stejně jako klíčových mravních a intelektuálních momentů lidského a dějinného přínosu D. Bonhoeffera, přínosu, který evidentně nepřestal být naléhavý ani pro naši dnešní současnost.

Možná, že jsem jednooký bojovník, ale pan Tejkl je slepý obdivovatel pravicových idejí. Totálně slepý, protože nechce vidět pravdu. Když neví kudy kam, vrhne se na komunistické zločiny. Je to podle českého přísloví - já o voze, ty o koze. Asi to neví, ale éra "komunismu" (o komunismus se nikdy nejednalo, pouze o vládu komunistické strany - poznámka redakce BL) skončila před 20 lety. Je to už passé. Nevím, proč bych měl v článku o Lidicích psát o Stalinovi, Brežněvovi a Afghánistánu. To by mi mohl někdo vyčíst, proč jsem nepsal o napoleonských válkách, válce na Bílé Hoře nebo bitvě u Thermopyl. Já píši o jiných válkách.

O válkách, které vede od roku 1945 největší světová velmoc proti malým, nevinným zemím.

Podle mého názoru to základní, co by měly školy dát žákům a studentům, je otevřenost, flexbilita, vnímavost k souvislostem a kontextům, umění budovat si názor a názor měnit, nebát se myslet a nevěřit v to, že věci jsou "těžké" a že jim mohou rozumět jenom autority - zároveň ale respekt vůči úsilí a vynikání svých vrstevníků (pokud jde o respekt a náklonnost k silným, otevřeným, inteligentním a citlivým osobnostem, což by měl být každý učitel, tu mají děti a mladí lidé téměř vrozenou a tíhnou tímto směrem sami).

Školy by lidi měly učit myslet, tj. učit je přistupovat k tomuto našemu světu jako k něčemu, co není v žádném případě fádní, vyřízené a kde se už není čemu divit, nýbrž naopak jako k něčemu, kde mohou rozvíjet své schopnosti, svůj zájem, kde mohou žasnout, milovat, tvořit a žít smysluplný, autentický život (učitelé ale zpravidla v nic takového nevěří a jejich existence se zakládá na frustraci, která závidí materiální požitky těm druhým, lépe placeným lidem). "Znalost" lze získat vždy za pochodu, pokud jste otevřená mysl, máte kuráž, chuť do života a radost z nového. Znalosti pro znalosti, princip našeho školství, je však vražda intelektu a tvůrčího ducha.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.