Říká se, že kvalitní učitel bude učit za malý či za velký plat vždy stejným způsobem. Protože následek nízkých platů bývá víc v tom, že někteří schopní lidé odcházejí ze školství do jiných odvětví. Případně ani nenastoupí.

Nadpis "Učitele ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech" je jistým způsobem ve shodě s vládním přístupem. Stagnace investic do školství ze strany našeho státu není bezdůvodná. Záměrně dbá poklesu kvality státního školství s následným nárůstem soukromých škol. Větší počet placených škol se pak má vyznačovat i kvalitními výsledky, dnes se prý víc podřizují požadavku přežití. Především však jde o podnikání - chce pronikat nejen do zdravotnictví, ale i do vzdělání. Státní školy ve prospěch obyčejné veřejnosti nezaniknou, jen budou mít klesající kvalitu úměrnou chybějícím investicím. Takové lze tušit záměry za podporou výstavby dálnic a za lhostejností ke školství. Za snižováním daní, aby se mohly pořádat lyžařské závody ve středu Prahy se sněhem dovezeným z pohraničí.

Jako legrační bereme mnozí názor, že je zapotřebí více gymnázií, protože jejich absolventi mají nejlepší výsledky v dalším vzdělávání i v uplatnění ve společnosti. Pokles úrovně těchto škol s příchodem většího množství studentů je známý. Ve smyslu článku redaktora Kotrby - počet nadaných lidí je omezený. Pozn. JČ: Není to pravda.

V Česku mají žáci ze základní školy velkou volnost ve výběru maturitního či nematuritního vzdělání. Konkrétně na blanenském okrese již řadu let je taková nabídka škol s maturitou, že na maturitní studium by mohl nastoupit každý žák ze ZŠ. Přesto jsou rozumní zájemci, kteří chápou, že se jako vyučení odborníci - řemeslníci uplatní lépe, než jako zaměstnanci s maturitou, bez odborného vzdělání. Vyjímečně se na tříletém učňovském oboru vyskytne mladík, který mohl studovat maturitní obor. Avšak často se nyní na čtyřletém maturitním oboru vyskytne jedinec nebo i celá třída, která spíš patřila na tříletý obor prodavačky. Který však pro nezájem pomalu zaniká. Čí je to vlastně vina, když rodiče namítnou, my jsme chtěli obor prodavačka, ale vy jste ho neotevřeli.

V osmdesátých letech vznikly pětileté učební obory s maturitou. Úroveň byla nesrovnatelně lepší, než jiné řešení, ve kterém učni tři roky zapomínají, co je studium a pak na dvouleté nástavbě k maturitě je už na podstatnou nápravu pozdě. V pětiletém oboru nebýval ošizený ani odborný výcvik, ani teorie. Maturanti se dobře uplatnili - jako dělníci, technici nebo vysokoškoláci. Kdežto nejen absolvent gymnázia, ale často ani průmyslovky není, nemůže být připraven pro konkrétní pracoviště.

Jak učitelé vysokých, tak i středních škol si stěžují na špatně připravené žáky z nižšího stupně. Zřejmě je tedy příčina skrytá v něčem obecnějším, než jsou učitelé. Například ve fyzice či v chemii se vyučují takové souvislosti, které mají jen malé využití. Probírat náročné způsoby popisu a výpočtu veličin některého fyzikálního pole, když prospěšnější by bylo konkretizovat jeho využití. Učivo či učebnice někdy připravují vědci - teoretici z vysokých škol. Pro učební obory je doporučená také učebnice fyziky Prometheus 9821300, která je však velmi málo vhodná. Je určená skutečným zájemcům o fyziku. Avšak na učilištích zájem o všeobecně vzdělávací předměty nebývá obvyklý. Takže lépe by vyhovovala učebnice pojatá jak před desítkami let, stroze vysvětlující problematiku. Naopak vynikající je Svět očima fyziky - Prometheus 9431085 téhož autora I. Štolla. Ta však už není učebnicí, je z edice Pomocné knihy pro žáky. Je pro zájemce.

O hloubce výuky v češtině se kdysi Ludvík Vaculík zmínil, jaké minimum by stačilo i jemu, natož mládeži. Základem je zvládnutí praktických písemností a komunikace. Poznatky ze skladby - větné členy (podmět, přísudek, příslovečné určení), druhy vět se zdají být odtržené od praktických potřeb tříletého učebního oboru. Ale při výuce cizích jazyků je pak poznat, že tato znalost slabým studentům chybí.

Hloubka a náplň učiva se nemění či dokonce je o něco náročnější než před desítkami let, kdežto kvalita a schopnosti dětí jsou dnes o kus nižší. A střední školy přestávají vybírat žáky přijímacími zkouškami. Berou stále častěji každého.

Knihy se nečtou, nýbrž se vyučují. V oboru literatury a dějepisu si lze všimnout, že zájem o tyto obory se často zvyšuje až ve věku hodně nad dvacet let, kdežto u sedmnáctiletých bývá zájem nehluboký. Jenže ponechat mládež svého národa bez znalostí a čekat na pozdější zájem by bylo podivným pokusem. Výuka literatury je nyní šířeji zaměřená, spíš směrovaná k estetice a umění, více má pojímat etiku a filosofii. Zřejmě nelze věnovat třeba i dvacet hodin čtení přímo ve výuce. Škola nemá páku, jak mládež přivést ke čtení knih.

Byla již dávno popsaná výhrada vůči vyučování biologie - jak se hmyzové dělí do skupin či tříd či národů či co. Jenže místo vědy se má učit životu - kolik tvorečci spí, co potvůrky žerou nebo i naopak. Je zajímavé vidět v televizi hrocha, jak rozmetává svůj trus ocasem, který na chvíli přemění ve vrtuli. Na kterém stupni vzdělání je ta hranice, kdy už se nesmí dbát na záživnost výuky, nýbrž na její hloubku?

Jistě má pravdu Jan Čulík, když chce změny v českém školství. Například si dovedu si představit odpor učitelů vůči myšlence, že dveře učeben by měly být skleněné, aby bylo do učeben vidět. Že do výuky by někdy mohli přicházet i rodiče. Pak bychom ve školách ale také chtěli to nové, co ve světě bývá. Například víc dospělých v jedné učebně, učitelovi pomocníci.

Asi není moc příjemné, když studenti učiteli vyhrožují vyhazovem - místo vás vezme škola někoho mladšího, s menším nárokem na výšku platu.