Podle mého názoru to základní, co by měly školy dát žákům a studentům, je otevřenost, flexbilita, vnímavost k souvislostem a kontextům, umění budovat si názor a názor měnit, nebát se myslet a nevěřit v to, že věci jsou "těžké" a že jim mohou rozumět jenom autority - zároveň ale respekt vůči úsilí a vynikání svých vrstevníků (pokud jde o respekt a náklonnost k silným, otevřeným, inteligentním a citlivým osobnostem, což by měl být každý učitel, tu mají děti a mladí lidé téměř vrozenou a tíhnou tímto směrem sami).

Školy by lidi měly učit myslet, tj. učit je přistupovat k tomuto našemu světu jako k něčemu, co není v žádném případě fádní, vyřízené a kde se už není čemu divit, nýbrž naopak jako k něčemu, kde mohou rozvíjet své schopnosti, svůj zájem, kde mohou žasnout, milovat, tvořit a žít smysluplný, autentický život (učitelé ale zpravidla v nic takového nevěří a jejich existence se zakládá na frustraci, která závidí materiální požitky těm druhým, lépe placeným lidem). "Znalost" lze získat vždy za pochodu, pokud jste otevřená mysl, máte kuráž, chuť do života a radost z nového. Znalosti pro znalosti, princip našeho školství, je však vražda intelektu a tvůrčího ducha.