Irsko je ale považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Již na začátku jednání o Lisabonské smlouvě totiž jeden z jejích hlavních proponentů Nicolas Sarkozy prohlásil, že chtějí-li v Evropském parlamentu, aby upravená „euroústava“ prošla, nesmí o ní pořádat referenda.

EURO se vůči dolaru pochopitelně ocitá na měsíčním minimu.

Polský prezident smlouvu podepíše

Lech Kaczynski už dříve řekl, že ratifikace „je hotová věc“. Nyní jeho kancelář potvrdila, že prezident smlouvu podepíše i v případě irského NE. Připomeňme, že to byl právě Kaczynski, který se zásadně podílel na zastavení ratifikace „euroústavy“ po odmítnutí v referendech ve Francii a Nizozemí.

další informace v angličtině ZDE

Británie bude pokračovat v ratifikaci

Řekl to vysoce postavený britský diplomat v Bruselu. Británie se tak patrně snaží rozptýlit obavy, že bude kabinet Gordona Browna nyní pod velkým tlakem ratifikaci ukončit – podobně jako Británie ukončila ratifikaci „euroústavy“ po francouzském a nizozemském NE. Komentátor k tomu dodává, že by to pak mohlo vést Českou republiku, která poslala smlouvu k Ústavnímu soudu a Švédsko, které s ratifikací ještě nezačalo, k tomu, že by se držely ještě více zpátky a vyvolaly ještě větší pochybnosti, že by smlouva vstoupila v platnost k 1. lednu 2009.

další informace v angličtině ZDE

Francouzi znovu rozpolcení?

Zatímco včera francouzský premiér Fillon ještě říkal „Pokud irský lid rozhodne odmítnout Lisabonskou smlouvu, pak samozřejmě žádná Lisabonská smlouva nebude.“ Dnes už ministr pro záležitosti EU Jouyet – ještě před vyhlášením výsledků – řekl: „Nejdůležitější je, že ratifikace musí pokračovat v dalších zemích (pokud by Irsko volilo „NE“) a mám dobré důvody myslet si, že ratifikační proces bude pokračovat.“

Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali po vyhlášení oficiálního výsledku společné prohlášení z něhož vyjímám: „Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat.“ „Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům.“

Nabízí se pikantní otázka – jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží – jak vidno, za každou cenu a nedemokraticky protlačit – nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici – kdyby byla Evropa skutečně demokratická – okamžitě odvoláni?

Evropská komise za pokračování ratifikace také

Podobně jako Merkelová a Sarkozy se na narychlo svolané tiskové konferenci v Bruselu vyjádřil i předseda Evropské Komise José Barroso – ratifikace by prý měly pokračovat, odpovědnost je prý na všech 27 zemích EU. Řekl, že si Evropská Komise chce v ratifikaci pokračovat, irský premiér prý řekl, že si myslí, že smlouva ještě mrtvá není, Barroso pak řekl, že musí společně hledat řešení. Barroso prý od irského premiéra chcea očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. – - Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence – zvláště když uvážíme, že Irsko žádalo Brusel o více informací o smlouvě, tam to to odmítli – včetně dodání konsolidovaného znění (a byl z toho v Irsku stejně jako v ČR skandál) – a dnes je už jasné, že většina hlasů proti byla právě z důvodů malé informovanosti o smlouvě. O opakování referenda nicméně teď ale nechce Barroso spekulovat a počká jak situaci zhodnotí irská vláda.

Orgány EU tedy evidentně a podle očekávání nehodlají výsledek irského referenda respektovat. Tomu by napovídalo i to, že si už v únoru Evropský parlament drtivou většinou odhlasoval, že na irské referendum nebude brát ohled. Více prý o dalším postupu každopádně napoví narychlo svolaná vrcholná schůzka EU příští týden.

Na tahu Česká republika a Švédsko

Zdá se tedy, že na tahu jsou nyní Česká republika (kde byla Lisabonská smlouva Senátem odeslána k Ústavnímu soudu a kde smlouva nyní čelí i vážným formálním výhradám k celé proceduře přijímání primárního práva EU – není totiž jasné, zda je v současné podobě z právního hlediska vůbec schvalovatelná) a Švédsko, kde ratifikační proces plánují až na podzim, a kde – jak se jen zřídka uvádí – neprošla původní „euroústava“ (které se Lisabonské smlouva podobá jako vejce vejci) v parlamentu. Je velmi pravděpodobné, že pokud by jedna z těchto zemí smlouvu ratifikovat odmítla, byla by to její definitivní labutí píseň.

První reakce české politické scény

Předseda vlády Mirek Topolánek odpoledne poněkud slabomyslně řekl, že „výsledek referenda neznamená nic jiného, než že další stát ukončil ratifikační proces“, nicméně dříve před tím také: „Pokud by irské referendum dopadlo v neprospěch Lis. smlouvy, je to výzva pro české předsednictví.“ To lze možná považovat za první signál, že by se Česká republika chtěla zhostit řešení vzniklé situace v rámci českého předsednictví EU v příštím roce. Bude česká vláda nyní aktivní v možném zásadním vlivu na nové schůdnější návrhy reformy uspořádání EU, nebo se bude držet zpátky?

Cyril Svoboda naopak mluvil i o jakémsi „plánu B“ (s tím, že neví, zda je něco takového připraveno) „... protože smlouva musí být schválena jednomyslně, aby mohla platit“ „... a poté, co se nežádalo opakované referendum ve Francii, tak je těžko možné žádat opakování referenda teď v Irsku.“ „Záleží na tom, co udělají lídři EU v Radě a Komisi“ Pravdou ovšem je, že většina představitelů EU prohlašuje, že žádný „plán B“ neexistuje.

Martin Bursík pak řekl, „že na nás dopadá mimořádná odpovědnost v době českého předsednictví.“

Jiří Paroubek si zase myslí, že Evropská komise „by měla nabídnout určité řešení pro Irsko a v nějaké přiměřené době to hlasování zopakovat.“ Řadí se tak po bok arogantní politiky Bruselu – a je papežštější než papež – což u něj není nic moc překvapivého.

Eurokomisař Vladimír Špidla v televizním rozhovoru tvrdošíjně odmítl jakkoli komentovat výsledek referenda s tím, že nechává vyjádření na prezidentovi.

Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach, který čerstvé výsledky komentoval přímo ze studia České televize, se vyjádřil, že smlouva je irským NE mrtvá. Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude asi ono vyjádření prezidenta, na které čeká Vladimír Špidla – neboť Cep je myšlenkově výrazně na straně konzervativců v ODS a především prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami.

více informací ZDEZDE

Lze se oprávněně domnívat, že opozice ratifikaci v České republice nyní pochopitelně ještě zesílí. Proti ratifikaci se staví jak konzervativní křídlo ODS v čele s Vlastimilem Tlustým ve sněmovně a Jaroslavem Kuberou a Jiřím Oberfalzerem v Senátu, tak na druhé straně spektra celá KSČM. Nejasný je postoj KDU-ČSL, která si sice na nedávném sjezdu na naléhání Cyrila Svobody odhlasovala podporu Lisabonské smlouvě, téměř vzápětí ale pět z devíti jejích přítomných senátorů hlasovalo pro odeslání smlouvy k Ústavnímu soudu – a to včetně předsedy Jiřího Čunka.

K výrazným kritikům Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu patří europoslanec Vladimír Železný – ten nechal vypracovat právní analýzu, která dovozuje, že by ke smlouvě připojená Listina práv EU mohla vést ke zpochybnění resp. obejití Benešových dekretů. Dalším kritikem na půdě EP je pak Miroslav Ransdorf, který ji kritizuje jako elitistický plán. Jejich vyjádření k výsledku referenda se mi ale zatím získat nepodařilo, stejně jako vyjádření ministra pro EU Alexandra Vondry.

Další výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR Josef Kalbáč (KDU-ČSL) neskrýval uspokojení a řekl: „Oni si mysleli, že to projde hladce.“ „Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit.“ „Vypadá to, že je to voda na náš mlejn.“

Tak či onak to vypadá, že se nyní rychle šikují dva tábory: jeden, který chce v ratifikaci „euroústavy“ alias Lisabonské smlouvy pokračovat na „třetí pokus“, a druhý tábor, který ji chce konečně nadobro pohřbít. Který z nich nakonec zvítězí, to zatím není vůbec jasné. Avšak šance toho druhého se dnešním výsledkem referenda v Irsku přinejmenším podstatně zvýšily. Ale každopádně: boj o smlouvu se teď přesouvá do české kotliny.