Pane Čermáku, já viděl jsem onen "žiletkový drát" na vlastní oči. To už dávno není ten drát, kterým své zákopy chránili před útokem v první světové vojáci té či oné strany. Ten se vyznačoval ostny, které píchaly, drápaly, zanechávaly červené stopy a jizvy, trhaly uniformy. Jak primitivní, jak zastaralé...

Drát na kótě 718 si opravdu zaslouží svůj název. "Žiletkový..."

Řeže, způsobuje hluboké rány. Je to svinstvo. Je to řetěz žiletek.

Pominu teď to, zda má pravdu "ten či onen" v těch pomyslných zákopech kóty 718. To je totiž pořád věc, týkající se lidí. Lidí, kteří mají dar přemýšlet, dedukovat následky příčin. Lidí, kteří při spatření "žiletkového drátu" samozřejmě vědí, že dál nesmí, že by to bolelo.

A zamyslím se nad tím, co zvěř.

Samozřejmě už od roku 1999, kdy jsem se sem přistěhoval, chodím do zakázaného lesa na houby, maliny, ostružiny, borůvky - kdykoliv rostou a kdykoliv se mi zamanulo. Kašlu na to, že do lesa vlastně nesmím. Díky tomu znám kdejaký pařez. A stezky...

(Tak mě holt zastřelte, přiznal jsem se...).

Nejsem myslivec, ale jsem milovník přírody a vždy sebou beru foťák. Mám několik hezkých snímků z prostoru - například sedm laní a jednoho jelena - v okamžiku, kdy jsme na sebe vybafli na mýtince v mlází, chodím potichu a vítr stádo zradil - stádo vteřinku koukalo - a pak se jelen dal mocným skokem na útěk a laně za ním. Ten jelen byl zcela černý, no řekněme hnědočerný - prý rarita, vlivem jiné pastvy, říkali zdejší nimrodi. Blik, a měl jsem je...

Pane Čermáku, víte, co je to jelen? Víte, že má kůži - a pod ní maso? A nervy - a bolest?

Asi ne, pojďme dál.

A teď si představte, že v podvečer se to nádherné stádo (a je tu přemnožena vysoká i černá zvěř) něčeho lekne, to je hned - a dá se na útěk. Prchá - a narazí na žiletkový plot.

Na plot, který tam svolila postavit hloupá a nafoukaná ženská, která se pyšní titulem ministryně obrany. Paní Vlasta Parkanová. Prý křesťanka - jaký výsměch.

Šantánová zpěvačka, podle mne.

Snesu hodně - ale dělá se mi zle z představy toho, co nastane, když to stádo vletí v panice do toho plotu.

Paní Parkanová (a také pane Topolánku, protože Vy jste za to zodpovědný především, za celé to svinstvo okolo radaru, které započalo Vaší lží a pokračuje žiletkovým drátem) - jste darebáci !

Armáda, které oba velíte, utržila obrovskou ostudu již způsobem, jakým Greenpeace obsadilo kótu, v době, kdy AČR klidně vyspávala.

A teď si armáda zjednodušila hlídání tím, že natáhne do prostoru kilometry žiletkového drátu.

Sakra, kdy už ta armáda jednou ukáže, že si umí uhlídat to, co má hlídat? Přece i Američané spoléhají na to, že radar bude hlídat naše armáda - jenže ta neumí uhlídat nic, namísto toho natáhne drát a šichta...

Pane Bursíku - řekl jsem Vám v Borovně v televizním přenosu pana Václava Moravce, že na přírodu a zvěř kašlete, že Vám jde jen o funkce a peníze. Čertil jste se, "no to byl od pana starosty ostrý atak..."

Pane Bursíku, to bylo ode mne dokonce moc jemné. Vám opravdu jde jen o tu politiku a jen o ty prachy. Potřeboval byste "zjebat" od národa daleko důrazněji!

Vám nevadí, že zvěř bude trpět a že bude končit v bolestech na žiletkových drátech v délce "několika kilometrů"?

Asi nevadí, protože jste neprotestoval. A to jste "Zelený"?

Ale to jste pak stejný darebák, jako výše jmenovaní!

Protože mlčíte.

Je to neobvyklé - ale abych vyburcoval konečně lidi k tomu, aby si začali všímat toho svinstva, které tu koalice - a zejména naše ministerstvo obrany - šíří, musel jsem zvolit ostřejší tón.

Omlouvám se.

Nikoliv darebákům z koalice. Ti zůstávají darebáky...

A pokud se Vám má slova nelíbí - co kdybyste "my house, my castle" rovněž obehnali žiletkovým drátem?

Měli byste pokoj?

Ale ne. Asi neměli. V tom plotu to totiž nespočívá.

Mé oblíbené rčení - už se Vám to krátí. Končíte!!