13. 6. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Jak by měli jednat jinak totálně bezmocní voliči, neboli Parlamentní politická demokracie je omezenáVolební právo není samozřejmost a asi je převážná většina lidí v Evropě ráda, že žije v demokratickém státě, ačkoliv ona často citovaná moc voličů v demokracii je více klamná představa než dokazatelná skutečnost. Nad omezeností sněmovní politické demokracie se chci zamyslet v téhle poznámce... |
Že poznání, že je volič v politickém systému parlamentní demokracie bezmocný, nemá člověku bránit ve volbách, na to jsem poukázal v Britských listech už v říjnu 2006 v článku pod titulkem «Ze poznání vlastni bezmocnosti v politickem systemu snemovni demokracie cloveka nema zadrzovat od voleni, na to jsem v BL uz ukazal v rijnu 2006 pod titulem "Nevolit, to nejde". Při tom je jasné, že je s takovou volbou spojena jen zdánlivá moc. Je taky známo, že omezení vlivu voličů není jen odůvodněno existujícím volebním systémem a osobním jednáním zvolených politiků, ale hlavně také parlamentním systémem, v němž pracují. Čtyřleté nebo pětileté volební období bez možnosti bezprostředního zásahu voličů už je samo základem skutečnosti, že ani voliči, ani politikové předem nemohou vědět, o čem biude, nebude, ale vlastně by mělo být v těch příštích letech rozhodování. Někomu by v té souvislosti stačilo informovat o možnosti mimoparlamentně reagovat na jednání v parlamentě. V téhle poznámce bych chtěl ale poukázat na něco jiného, ačkoliv jako Němec myslím teď ovšem na demonstrace proti znovu zavedení německé armády, proti válce ve Vietnamu, proti dopravě jaderného materiálu a taky na demonstrace proti organizaci univerzitního života v šedesátých letech minulého století. A nestačí mi, když vy myslíte na možnost demonstrovat proti protiraketovému systému, proti změnám ve zdravotnictví, proti situaci na českých školách. Ani mi nejde o to připomenout, že lidé by měli mít možnost sbírat podpisy ohledně požadovaných změn, na které by politikové měli, nebo dokonce museli reagovat. Jde mi o upozornění, že prosazení vůle lide nemusí být omezeno jen na politické sféru, že je možno vůli lidu uplatnit i při reorganizaci veřejné správy a v hospodářských organizacích. Mohli byste si například představit, že podle principu "demokracie na pracovišti" by mohli mít zaměstnanci právo, aby se jich nadřízení dotazovali, kterého by chtěli nového vedoucího, anebo že by dokonce měli získat právo na volbu svých nadřízených. Měli byste se ptát, proč to vlastně nejde.
|