Nejsou to politické reprezentace, které by měly rozhodovat o směřování jednotlivých národů, v zásadních věcech by to měl být lid. Politici jsou tu jen od toho, aby reprezentovali vůli lidu, svých voličů.

V ostře sledovaném referendu o přijetí Lisabonské smlouvy, jež měla být náhražkou za Ústavu Evropské unie, rozhodli občané Irska, že ne. Dále se touto smlouvou nemá cenu zaobírat, protože její projednávání v jiných členských státech je nadbytečné, i když pevně věřím, že evropští byrokraté budou chtít nalézt cestu takovou, aby její obsah platil alespoň ve státech, kde ano vyřknou parlamenty.

V této souvislosti se ovšem nabízí otázka -- proč nedat rozhodnutí o radaru v Brdech do rukou českým občanům?

Nebývá zvykem dráždit tygra bosou nohou. Volební preference vládnoucí ODS padají k zemi jako přezrálé hrušky. Jasné stanovisko dosud opoziční ČSSD, jež může novou vládu k dnešnímu dni vytvořit s kýmkoliv, že smlouvy vypoví, by nemělo nechat americkou administrativu klidnou! Pokud ano, jde o hazard, který nemusí mít dlouhodobého trvání.

S přihlédnutím k otázkám právní jistoty by podle mého názoru bylo referendum na místě.

Bohužel umělá absence prováděcího zákona k ústavnímu právu o referendu v České republice nenutí vládu k tomu, aby o takto závažné otázce, jakou beze sporu umístění vojenské základny cizí moci na území státu je, nechala rozhodnutí na občanech.

Přitom příklad si vláda může vzít z města Tábor, kde se v roce 2000 rozhodovalo na základě zásad přímé demokracie o budoucí podobě centra města nebo z města Kralupy, kde se v roce 2005 rozhodovalo v podobné věci či mnoha dalších obcí, ve kterých se svými spoluobčany žijí rozumní zastupitelé, jež se nebojí nechat prostor k rozhodnutí na svých voličích.

Otázka právní jistoty je přitom tak zásadního charakteru, že by bylo dobré, aby čeští představitelé oželeli fotografie v rodinných památníčcích s americkou ministryní zahraničí Spojených států Condoleezzou Riceovou, která se chystá příští měsíc podepsat v Praze smlouvu o výstavbě radaru a raději jí napsali, ať zůstane doma a nikam nejezdí. Do Prahy se paní ministryně může přijet podívat kdykoliv jindy třeba na památky, ale podepisovat smlouvu s partou lidí typu Topol a spol., kteří mají den ode dne slabší mandát k výkonu svých funkcí, mně přijde jako blamáž na voličích. Nejen českých, ale i amerických!