Už dlouho jsem nenapsal žádný opravdu kritický politický komentář, jaké jsem psával za dnů, kdy vládla sociální demokracie. A není to proto, že bych se se současnou vládou ztotožňoval ve všem, co dělá. Můj postoj byl ale vždy takový: vyhrajte volby, prosaďte vizi, ovoce se ukáže a čas soudu (volby, žaloby, vyšetřování) nad vámi přijde. Zatímco poslední sociálně demokratická vláda ztratila všechny své vize s odchodem Vladimíra Špidly, a stala se tak vládou zbytečnou, současná vláda vize má a měla by je mít možnost prosadit, aby se ukázalo.

Musím říci, že mě udivuje způsob uvažování, který prezentuje pan Cvek ve svém článku "Květen 2008: babo, raď", který mimochodem považuji (neumím psát květnatě, neumím najít správná slova, napíši to přímo) za ukázkově nepovedenou tirádu, míní Karel Březný.

Odpověď na naznačenou otázku je jednoduchá : protože je o to nikdo nepožádal. Jak známo, generál Patton měl od Eisenhowera výslovný zákaz překročit demarkační linii. Byl nicméně ochoten tento rozkaz porušit. Za předpokladu, že jej o to Česká národní rada v Praze výslovně požádá. Nestalo se tak.

Přenesme se do předvánočního času roku 1943 a vzácného milosrdenství války. Hudební vystoupení se uskutečnilo v jídelně továrny Tenag v Teplicích. Nechme ožít tehdejší aktéry -- Čechy nuceně nasazené na práci v Říši. Věnováno vzpomínce na nuceně nasazené a jejich těžkému údělu.

V úterý 13.5.2008 zahájí Jan Tamáš časově neomezenou protestní hladovku proti plánu Spojených států umístit na území ČR svou vojenskou základnu. V hladovce ho od úterý podpoří také Jan Bednář. Po zahájení hladovky se k oběma hladovějícím přidají ještě další lidé ve více než desítce evropských měst na výraz solidarity a nesouhlasu se zvyšováním vojenské přítomnosti USA ve střední Evropě.

... napsal čtenář, který se zapomněl podepsat. Jinou zdvořilou a dobře vyargumentovanou, racionální reakci poslala Lucie Nakovová:

Proč ta zášť? Je to snad psychologická reakce zbabělců, kteří si uvědomují, že by sami na něco takového neměli? Lucie Nakovová míní, že tak reaguje "z lítosti, jak někteří v naší společnosti (bohužel jich není málo) dokáží ještě dnes uvažovat." Přesně tak mysleli komunističtí papaláši: "Máš ještě staré, buržoazní myšlení, soudruhu. │JČ

Poznámka ŠOK: Nejspíše to bude tím, že Češi nevyznávají rituály askeze, extatického sebepoškozování, extrémní formy sebezviditelňování a pohrdají mediálním exhibicionismem. A to i u osob zoufale toužících zaujmout jinak společensky závažným tématem. V tu chvíli začnou být krutě cyničtí. Humanistická strana měla donedávna možnost se prezentovat jako partaj s nepřehlédnutelnou podporou veřejnosti. Seriózní, poctivá skupina mladých, ale odpovědných lidí. Sebebičování ani hladovky mezi seriózní chování v českém kulturním kontextu nepatří. Není to tak dlouho, co se pozdější ministryně školství Petra Buzková, tehdy sympatická mladá politička s image snobky, pojídající kaviár z Rosenthalu, přivazovala k vratům Temelína. Nikdo jí to neuvěřil a její důvěryhodnost pak už jen dostávala jeden šrám za druhým. Není to tak dlouho, co se Václav Klaus chtěl poutat k bagru na Letné. Věří mu to někdo? Tamáš si svůj sebepoškozující protest navíc špatně načasoval. Smlouva o radaru ještě nejsou ani dohodnuty. Nejsou ani schváleny vládou. Nejsou podepsány. A už vůbec nejsou odeslány k projednání do Sněmovny. Hysterické reakce tudíž nejsou na místě, naopak. Iniciativa Ne základnám byla Tamášovým postojem překvapena a zaskočena. Chce li Tamáš zhubnout, mohl to udělat jinak a lépe. Takto bude držet nejspíše hladovku celé léto. Mátháma Ghándí zvítězil, protože ho svět i jeho národ znal a uznával jako guru. Byl vůdcem svého stamilionového národa. Jeho protest byl pevně ukotven do indického náboženského a kulturního kontextu. Mezi Ghándím a Tamášem je nepřehlédnutalný rozdíl. Jestli Tamáš zhubne nebo ne, nikoho nedojme ani nerozbrečí. Tím méně Condoleezu Rice. Další demonstrace proti radaru budou muset pouze organizovat jeho kolegové. Tak proto.

KD│ Kvakerské sdružení Friends Comittee on National Legislation oznámilo, že celkem sedmdesát devět katolických, muslimských, židovských a protestantských organizací se spojilo v protestu proti plánu současné administrativy reaktivovat infrastrukturu na výrobu jaderných zbraní a vybudovat nové jaderné kapacity. Informoval o tom server Space War Express.

V dopise adresovaném ministerstvu energetiky náboženské organizace z celých USA vyzvaly k ukončení výroby jaderných zbraní a multilaterálnímu odzbrojení.

Tak to vypadá, že se podařilo otevřít v Britských listech docela pěknou střelnici. Na místě papírové růže jsem se ocitl já sám. Naštěstí mě ani jedna z reakcí příliš nepřekvapila. Dokonce i pan profesor Keller mi zcela zdarma provedl odborný rozklad mých textů. Zjevně spolu prostě nedokážeme souhlasit a vykládáme si slova toho druhé zcela jinak, než je autor myslel. Chci každopádně nezasvěcené čtenáře ujistit, že s panem profesorem nejsme nepřátelé a dokonce se ani neznáme. Já jsem cítil svou povinnost zastat se lidí v České televizi a on zase vyjádřit se ke způsobu, jakým jsem to udělal. Takže jen výměna názorů.

Prosím Vás, kdy už se od Vás konečně dočkáme těch požadovaných čísel o délce příspěvků a vysílacích časech příznivců a odpůrců americké radarové základny v ČR, kterými nám hlupákům neobjektivním konečně zavřete naše nevymáchané huby? ptá se Stanislav Bláha.

Poznámka ŠOK 19:00: Z rozhovoru s mluvčím ČT vyplývá, že si nyní on sám nechal zpracovat velmi podrobnou analýzu vyváženosti publikace tématu radaru v ČT za celý rok (tedy do dubna 2007) kterou obdrží po 12. 5. Věřím, že Britské listy tento dokument poté neprodleně obdrží ke zveřejnění a analýze. Myslím, že nejen pro Ladislava Štichu, ale i pro všechny ostatní programové pracovníky zpravodajství a publicistiky ČT ta exaktní zpětná vazba bude užitečná. Počkejme si tedy ještě několik dní...

Je mi opravdu líto, že musím ve svém volném čase upozorňovat na profesionální chyby člověka, který je za svoji polemiku placen a vyrábí ji v pracovní době. Přesto to udělám, protože mi nejde o pana Štichu, ale o smutný symbol instituce, kterou si i já ze svých koncesionářských příspěvků platím, i když se na ni, přiznám se, dívám poslední dobou stále méně. Podívejme se tedy věcně a bez emocí na to, co dělá pan Šticha špatně.

Výstava skupiny Guma Guar "Meze tolerance", která na protest proti zákazu Komunistického svazu mládeže dala této organizaci prostor, narazila. Symbolicky na prvního máje tuto výstavu poškodila skupina čtyř návštěvníků sprejem. Útok nebyl ovšem projevem pouze soudobého agresivního a nekulturního antikomunismu -- podle některých náznaků se zdá, že jeho pachateli byli lidé z "konkurenční" aktivisticko-umělecké skupiny Ztohoven protagonisty Romana Týce. Hloupý útok tak zároveň ukazuje dva různé přístupy k umění a k aktivismu. Ještě závažnější je ale stanovisko Galerie hlavního města Prahy, která se rozhodla expozici po útoku uzavřít. Dala tak jasně najevo, že o kultuře se v Česku rozhoduje násilím.

Vladimír Putin vytvořil v Rusku autoritářský režim, který je příliš zkorumpovaný mocí na to, aby se s příchodem nového politika změnil, argumentuje v deníku Guardian bývalý poradce britské vlády David Clark.

Nový ruský prezident Dmitrij Medvěděv vděčí za své postavení Putinově "řízené demokracii" a nepostaví se proti systému, který ho vytvořil. Nemá ani k tomu vlastní nezávislou mocenskou základnu. I za jeho vlády zůstane Putin de facto šéfem státu. Hlavním zdrojem moci je Putinova schopnost udržet si podporu byrokratů z tajné policie, kteří pod Putinovým vedením dominují státním úřadům. Je zcela jasné, že se Putin zasadí o to, aby se tato situace nezměnila. Nestojí o to, aby musel skončit v exilu v Londýně a aby nějaký jeho nástupce v Kremlu žádal o jeho vydání do Ruska.

Stanislav Hošek na konci svého článku tvrdí mj. že "všichni [kteří se zabývají ekonomickou teorií] se dopouštějí jedné kardinální chyby. Ve všech svých výrocích, vzorcích, ... do svých úvah nezačleňují mocenské vlivy, ať již ekonomické, politické, či jiné. Reálná moc je totiž v praxi tím opravdu dominantním vlivem, který určuje nejen ekonomické rozhodování, ale i ostatní chování. V dobách až krizového nedostatku zdrojů pak jde o vliv absolutně jediný."

Aćkoliv tomu možná tiskový mluvčí České televize neuvěří, v průvodu Prahou pod heslem Tuhle smlouvu neberem, který organizovala iniciativa Ne základnám, prošla tisícovka lidí. Ne dvě stě, ne tři sta, ale tisíc. Minimálně. A to je v hlavním městě dost. Protože Češi nemají rádi pochody Prahou, neradi mávají mávátky a neradi na ulici říkají, co si myslí. To neznamená, že by si to nemysleli. Češi, a Pražané zvláště, jsou veřejnoplaší. Neradi obnažují své názory na ulici.

Důležité je, že se tentokrát účastnili politici ČSSD, politici Strany zelených, politici KSČM, komunální politici z Brd i "obyčejní" občané všeho věku a mnoha politických názorů. Od studentů pražských gymnázií, přes sekretářky i jejich ředitele, majitele veletržních agentur, počítačové programátory, vysokoškolské učitele a jejich studenty, podnikatele, až po nezaměstnané či důchodce. Ti všichni přišli. Je to jen zlomek z těch, kteří si myslí totéž. "Až Condoleezza Riceová řekne, že přijede podepsat smlouvu, přijdeme zase," upozornil mluvčí iniciativy Ne základnám Jan Tamáš.

76% OBČANŮ JE PROTI RADARU

pražská demonstrace 5. 5. 2008 - 176 fotografií FOTOGALERIE

Jan Brabec v glose Respektu nazvané Komunisté a zelení mírotvůrci hned za ironizující popis komunistické prvomájové manifestace na pražském Výstavišti připojil následující slova: "o pár desítek kilometrů dál se ke komunistické protiradarové iniciativě překvapivě přidalo celosvětově respektované ekologické hnutí Greenpeace. Před několika dny obsadilo kótu 718 v brdských lesích, kde má radar údajně stát a kde nedávno KSČM položila věnec s černou stuhou a nápisem 'Sbohem suverenito České republiky'." Brabec sice posléze své vyjádření zmírňuje, když tvrdí, že kampaně Greenpeace "neprovází miliony zničených životů a nakonec ani jaderné výhrůžky 'imperialistům' ze Západu", prvotní formulaci však neodvolá: Greenpeace se podle něj "přidalo ke komunistům".

Když mediální analytici zkoumali vznik falešného přesvědčení mnoha Američanů, že Husajnův Irák byl zapleten do útoků z 11. září, zjistili, že vlastně žádný představitel administrativy něco takového výslovně netvrdil; pokud se však Bushovi lidé vyjadřovali k Iráku, vždy tak činili v těsné souvislosti s historií útoků na Světové obchodní centrum. Tímto způsobem tedy sugerovali spojitost mezi oběma tématy: Irák a al-Kájda. Brabcovo vyprávění se právě popsané metodě vytváření falešných asociací velmi blíží: "Komunisté a zelení mírotvůrci", čteme ještě v titulku; v textu však již stojí: Greenpeace "se přidalo" ke komunistům. Ve skutečnosti Brabcova metoda představuje zatím intelektuálně nejvytříbenější případ proradarové propagandy, neboť některá média a jejich komentátoři na tom jsou podstatně hůře než stále poměrně kultivovaný Respekt.

Na jistou míru povrchnosti jsem si u našich sdělovacích prostředků zvykl. Zvykl, nikoli se s ní smířil. Proto mne poněkud z míry vyvádí mediální tanečky kolem projednávaného zákona o církevních restitucích. Pro televizní reportéry a píšící redaktory je podstatnější kdo jak a k čemu hlasoval, než sama podstata věci. Ta má, podle mého skromného soudu, minimálně dva vrcholy, píše Petr Sedláček.

Možná to pro většinu obyvatel Evropské unie zní podivně, ale Brusel - to město úředníků a institucí - má sám o sobě dost vlastních starostí. Z nich některé se táhnou jako Ariadnina niť, aniž by kdokoliv byl schopen, a možná i ochoten, uchopit správný konec a nechat se vyvést z labyrintu. Jako "vaudevill" (abychom citovali belgický tisk) už vypadají tahanice kolem rozštěpení volebního a správního okresu Bruxelles-Hal-Vilvorde. V čem je případ zajímavý?

Podobně jako Jan Makovička v článku "Divadla v časech tržního hospodářství" upozornil Roman Sikora v Literárkách č.18 pod titulkem "Ztělesněná bezmocnost" na to, že čeští divadelníci politicky podporovali od listopadu 1989 onen směr české politiky, jehož je hrozný pražský radní Richter dítětem. A že tedy mají to, co chtěli. Mezitím stačil v dalším, 19. čísle LtN na Sikoru reagovat pod bombastickým nadpisem "Literárky spojencem radniční ODS?" Vladimír Just.

Začíná snad konečně debata o kulturní politice v kapitalismu, která měla začít již dávno? Nebo jde spíše o další rvačku o prachy, z níž potichu zmizí ti, co si něco urvou?

Přes všechny své úspěchy za posledních šest desetiletí Izrael selhal v jedné klíčové zkoušce: v integraci do arabského světa kolem sebe a mírové koexistenci s ním. Ačkoli prohlašuje, že bezpečnost je mu nad vše ostatní, odmítá nutné kroky, které k ní vedou. Jak lze vysvětlit tuto hádanku?

Minulý týden dosáhla cena ropy skoro 120 dolarů za barel a od loňského roku se tak zvýšila skoro o 100%. Podle Leonida Feduna, viceprezidenta ruské nezávislé společnosti Lukoil, už těžba ropy v Rusku dosáhla svého vrcholu a nebude dále růst.

I ruská vláda přiznala, že těžba ropy v Rusku stagnuje. Česká republika tak nemůže počítat s dodávkami ruské ropy na příliš mnoho dalších let a v budoucnosti je bude muset nahradit dodávkami ruského zemního plynu.

Masarykova dělnická akademie si Vás dovoluje pozvat na seminář, ve kterém vystoupí Jiří Dolejš – místopředseda KSČM, Josef Heller – teoreticko-analytické pracoviště KSČM, Oto Novotný – předseda komise polických analýz, ČSSD, Luboš Zaorálek – místopředseda PSP ČR, ČSSD. Diskusi bude moderovat ředitel Masarykovy dělnické akademie, bývalý poslanec a náměstek ministra financí Jan Mládek.

Seminář se bude konat v pondělí 12. května 2008 v 17.00 hodin na Novotného lávce 5 Praha 1, v místnosti č. 319 v Klubu techniků, Český svaz vědeckotechnických společností.

Začátek května zdál se být vhodnou dobou k tomu, abychom se vrátili k veršům klasika ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE. Už jenom proto, abychom ukázali, jak naprosto vedle mohou být kulturně i literárně kriticky známí profesoři londýnské a cambridžské univerzity. Už jen proto, abychom konkrétně demonstrovali, jak složitá je struktura Seifertova verše, že flirt se sentimentalitou je jen jeden z mnoha motivů, které jsou integrovány do komplikované stavby jeho poezie.

Kromě toho se Věnec sonetů hodí i historicky, pro tuto část jara. Pomineme-li jeho literárněumělecké kvality, soubor Věnec sonetů, vydaný v roce 1956, je pozoruhodně otevřený i z politického hlediska. Vrací se sice k událostem z května 1945, kdy mohla být Praha koncem války srovnána se zemí tak, jako třeba Varšava, zároveň se soubor pozoruhodný svou otevřeně náboženskou tematikou. Seifert se obrací k Bohu, na jehož vůli závisí všechno, neboť "nebyli bychom víc než pleva/ kdyby Bůh na nás zanevřel". Zvláštní, že něco takového mohlo vyjít v období komunistického teroru, že?

K výročí květnového povstání v roce 1945 připravil Český rozhlas pro své internetové stránky dva dokumenty: Pražské povstání a Boj o rozhlas. Dokumenty byly natočeny v roce 2005 v rámci rekonstrukce bojů o rozhlas. Na speciálním portálu rozhlas.cz/tank/bojorozhlas jsou umístěny ve vysoké kvalitě.

Musím se přiznat, že když jsem zcela dobrovolně vstoupil do poněkud emocionálně zabarvené diskuse v Britských listech, tak jsem sice tušil, že má šance přesvědčit o svých argumentech autory několika článků, kteří šíří podjatá a nepodložená tvrzení, je sice mizivá, ale ani ve snu mě nenapadlo, jak hluboko nakonec diskuse klesne. Postupně se od věcného tématu přenesla do čistě osobní roviny, urážek a invektiv.

Definitivně mě ovšem zarmoutila poněkud unáhlená reakce profesora Jana Kellera. Od člověka z akademické půdy bych očekával skutečně trochu noblesy, kultivovanosti a uvážlivosti.

Předesílám, že nemám nic proti České televizi. Také v minulých dobách se museli zejména její pražští redaktoři stylizovat tak, jak si to mocní přáli. Také tehdy museli nasazovat ironický tón, když jako kdyby „vyváženě“ informovali o věcech, které se mocným nelíbily. Také tehdy museli poslední slovo dávat těm, kdo mohli rozhodnout o jejich bytí a nebytí na Kavčích horách. Situace se změnila počátkem devadesátých let směrem ke větší svobodě, aby o deset let později začala směřovat zase do staronových neonormalizačních kolejích.

Nevytýkám mluvčímu České televize Ladislavu Štichovi, že si tyto paralely neuvědomuje. Ze slovníku, který používá, a ze způsobu, jakým argumentuje, je zřejmé, že podobná reflexe by byla nad jeho síly.

Úctu si zaslouží profesionál (i když s ním nesouhlasím). Diletant si zaslouží kopanec (a to s ním mohu i souhlasit). Prozatím jsem tiskového mluvčího České televize Štichu za profesionála považoval. Svou odpovědí profesoru Kellerovi svou profesionalitu zpochybnil, ale ještě má příležitost osvědčit kvalifikaci z krizové komunikace. Usnadňovat mu to nicméně nebudu, stejně jako novému řediteli redakce zpravodajství a publicistiky Fridrichovi, jehož ovečky hanebnou reportáž natočily, editovaly, schválily a odvysílaly v hlavním čase. Útočné taškařice se účastnil i Michal Petrov, šéfredaktor Redakce zpravodajství ČT a tak se zdá, že s celkovým vyzněním "obranné reportáže" souhlasil. Právě on nese klíčovou odpovědnost za její uvedení - z titulu funkce. Vzhledem k tomu, kdo všechno je v OTN editorem ještě z dob televizní krize, výsledku se nedivím. Očekával jsem ale, že po "odejítí" Fridrichova předchůdce Šámala, který měl ambice vyšší než funkci, jednostranná útočnost přestane alespoň ve zpravodajství. Mýlil jsem se. Ale nepíše se naštěstí rok 2000. Nicméně metody se nezměnily od doby, kdy tatáž redakce "objektivně" na obrazovce uváděla širokoúhlým objektivem radní Janu Dědečkovou... Naštěstí několik redaktorů v jedné redakci není celá televize. A tak není třeba vinit za poklesek několika osob celou instituci. Protože je v ní řada poctivých novinářů i tvůrců, kteří svou práci na rozdíl od Luboše Rosího odvádějí profesionálně. Tato reportáž ovšem byla hodna názvu public relations (pozn. překladatele: vztahy s veřejností) pouze v tom nejhorším, bulvárním provedení. Rosí je diletant.

Bude dobré si přečíst ze záznamu všechna slova, která 23. 4. 2008 ve zpravodajství zazněla. Perly, které je škoda nechat zapadnout. A tak na úvod komplexního rozboru

Britské listy uvádějí
Luboše Rosího a redakci zpravodajství České televize
v přepisu reportáže

Protesty proti ČT za nezveřejňování reportáží o radaru

plné znění přepisu "zpravodajství" ČT 23. 4. 2008 ZDE

Rád bych poděkoval panu prof. Janu Kellerovi za jeho odpověď mluvčímu České televize Ladislavu Štichovi. Text pana mluvčího mi silně připomíná dobu Husákova režimu v 70. létech a jsem proto rád, že nezůstal bez odpovědi. Ještě jednou díky, píše čtenář Jaroslav Lesák.

Sleduji li odbíjenou mezi pány Ruskem a Rolčíkem na jedné straně a mezi panem mluvčím ČT na straně druhé, nemohu si odpustit poznámku. Jak patrné z dalšího, není to poznámka nestranného pozorovatele, píše Jindřich Kania.

Úvahy o vyváženosti a nevyváženosti informování o radaristech a antiradaristech v České televizi by patrně neměly zůstat u kvantitativního porovnávání počtu minut vyhrazených pro ty nebo ony účastníky sporu.

Reportáží Luboše Rosiho o "happeningu Neviditelných" Česká televize tvrdě porušila svůj veřejnoprávní charakter. Veřejnoprávní televize nemá právo ve vysílání projevovat vlastní názor. Nechť se ČT poučí z praxe televize BBC. Pokud někdo Českou televizi kritizuje, je naprosto do nebe volajícím porušením všech veřejnoprávních pravidel, když se proti tomu ČT ve vysílání hájí. Reportéři veřejnoprávní televize mají povinnost referovat o kritice České televize naprosto neosobně, jako by šlo o nějakou úplně jinou organizaci. Jediné, co mohou udělat, je požádat k věci o rozhovor vysokého pracovníka ČT, avšak v tom rozhovoru musejí proti pracovníkovi ČT hájit názor kritiků ČT.

To je veřejnoprávní praxe.

„Zároveň si dovoluji požádat Vás o vysvětlení, proč Česká televize – jako televize veřejné služby – neinformovala veřejnost o neobyčejně závažných námitkách odborníka v oboru radiolokace Ing. Milana Hlobila. Argumenty Ing. Hlobila jsou přitom v příkrém rozporu s vládními zprávami o neškodnosti radaru, jejichž autoři ale dostali v České televizi velký prostor k oslovení veřejnosti, třebaže odborníkem v oboru radiolokace není ani jeden z nich. Žádám Vás zároveň o vysvětlení, proč doposud nebyl vysílán rozhovor, který Ing. Hlobil poskytl České televizi před pěti týdny. Bude jej Česká televize vůbec vysílat? A pokud ano, kdy?“

Na tuto zásadní a zcela konkrétní otázku Jakuba Rolčíka mluvčí ČT Ladislav Šticha VŮBEC NEODPOVĚDĚL, nestačí se divit Lukáš Kantor.

Poznámka ŠOK: Šticha nejspíše jako dobře školený pes obranář ví, že na některé námitky stěžovatelů prostě odpovědět nelze, aniž by to bylo přiznání jednostranného provládního aktivismu redakce zpravodajství a publicistiky České televize a porušení Kodexu veřejné služby. Stejně tak není schopen Ladislav Šticha předložit avizovanou analýzu vyváženosti - počet minut vysílání, věnovaných jednotlivým mluvčím příznivců radaru, stojících na straně vlády (Tomáš Klvaňa, Mirek Topolánek, Vlasta Parkanová, Alexandr Vondra, Karel Schwarzenberg, Martin Bursík, Tomáš Töpfer, Václav Havel, Tomáš Pojar, Martin Barták, Martin Povejšil, Veronika Kuchyňová-Šmigolová, Luděk Pekárek, Michael Vít a Peter Bednarčík) a odpůrců stavby radaru (Jiří Paroubek, Lubomír Zaorálek, Jan Kavan, Egon T. Lánský, Vojtěch Filip, Alexandr Černý, Vladimír Koníček, Zdeněk Maršíček, Matěj Stropnický, Petr Kužvart, Věra Chytilová, Jan Tamáš, Jan Májíček, Ivona Novomestská, Jan Neoral, Josef Řihák, Václav Drbohlav, Jan Žižka, Erazim Kohák, Jan Keller) a nezávislých odborníků a komentátorů (Theodore Postol, Zbyněk Raida, Jiří Šebesta, Milan Hlobil, Oskar Krejčí, Miroslav Polreich, Karel Dolejší, Stanislav Kaucký, moje maličkost, Michael Kroh, Ivan Sommer, Lubomír Peške, Mojmír Babáček, Jiří G. Müller), jejichž hodnocení různých aspektů existence amerického radaru v Brdech zaznělo v minulých měsících opakovaně na odborných fórech, v besedách s občany či v jiných médiích, včetně Britských listů. K dispozici je pouze osekaná verze, uvádějící pouze srovnání četnosti prezentace tématu mezi ČT, Primou a Novou. Z nejasné metodiky, u průzkumů Media tenor obvyklé, ovšem není zřejmé, zda pořady v ČT nejsou započítány 2x - jednou na ČT 1, podruhé na ČT24.

četnost prezentace radaru v Brdech - srovnání ČT, Prima, Nova - Media tenor ZDE

Jako pozorný divák zpravodajských pořadů veřejnoprávní České televize se naprosto ztotožňuji s následujícími myšlenkami jejího tiskového mluvčího, které 6.5. 2008 publikoval na stránkách Britských listů:

"ČT je jednoznačně hlavním elektronickým médiem v této zemi, které vytváří prostor pro celospolečenské diskuse na klíčová témata našeho života... Pokud byste se ptal na to, zda televize veřejné služby dává dostatečný prostor k diskusi, ke svobodnému utváření názorů každého občana, pak říkám jednoznačně ANO... Česká televize se nikdy nezřekla své odpovědnosti a úkolů, které ze zákona má... Žijeme v občanské společnosti, v demokratickém státě, a lidé mají řadu možností, jak dát svou vůli najevo...",

a jako občan vůbec nepochybuji o tom, že je myslí smrtelně vážně, píše čtenář Zdeněk Samec.

Reakce na články Michala Ruska -- "České klenoty, Česká koruna, Česká země, Česká televize..." a Jakuba Rolčíka -- "Pane Šticho, mluvčí České televize, odpovězte!"

Vážení pánové Rusku a Rolčíku,

Doufám, že neurazím Váš jemnocit, když odpovím na Vaše články v jedné jediné reakci. Ostatně jejich cíl byl totožný -- zpochybnit práci České televize a navodit dojem, že neslouží veřejnosti. Michal Rusek mě obviňuje z osobních invektiv, ale i kdyby mě v každém řádku oslovil "falešně uctivým" vážený pane..., stejně neschová výpady, kterých se naopak on dopustil vůči mé osobě a instituci, kterou mám tu čest zastupovat. Prý zřejmě blízkost politické moci způsobila, že reaguji podobně jako politici -- s minimem skutečných argumentů. Tak jestli tento nepodložený útok svědčí o tom, že právě Vy, pane Rusku, máte každé slůvko argumentačně podepřené, tak skutečně nejste tím pravým, kdo by měl vyzývat k diskusi.

Znovu zopakuji to, co evidentně kritici nechtějí ani vidět ani slyšet -- Česká televize je jednoznačně hlavním elektronickým médiem v této zemi, které vytváří prostor pro celospolečenské diskuse na klíčová témata našeho života. Ať se jedná o Evropskou unii, NATO, zahraniční mise, reformní kroky vlády, kulturu, sport a samozřejmě "radar".

Pokud se tedy ptáte, zda Česká televize nezanedbala všechny možnosti, které má, aby vytvořila v zemi společenský konsensus v důležitých aktuálních otázkách ohledně EU, tak jsem poněkud překvapený touto formulací.

Kdo by chtěl na svých cestách vidět hodně obrazů nejen Pabla Picassa, ať si zajede to Berlína-Charlottenburgu a navštíví tam Museum Berggruen v Stülerově budově v Schlossstrasse 1.

Znáte možná známou německou píseň 'Ich hab noch einen Koffer in Berlin', kterou zpívala hlavně Marlene Dietrich a později také Hildegard Knef. Vždycky, když jedu do Berlína, myslím na tuhle píseň, ačkoli tam vlastně nemám ani jeden kufr. Těším se ale pokaždé na to město a tentokrát s zvláštním zájmem na Museum Bergruen, ve kterém je vystavena sbírka Heinze Bergruena obsahující díla Pabla Picassa, Alberta Giacomettiho, Georgese Braquea, Paula Kleea a Henri Matissea.

Místo, abych sledoval televizní detektivní seriály, rozhodl jsem se podstoupit reality show a zahrát si na Sherlocka Holmese. Dopadl jsem sice jako dr. Watson, ale stálo to za to! Doporučují všem televizním divákům, aby jenom pouze neudávali své spoluobčany na policii, ale aby si také někdy místo na Bretschneidera zahráli na vrchního radu Vacátka. Člověk si občíhne galérku a nestačí se divit.

Jak jsem již psal v minulém článku), někdo mi při návštěvě na LDN (léčebně dlouhodobě nemocných) ukradl starý rozbitý deštník. Případ mi nedal spát. Zajímalo mne, co je to za pitomce, který riskuje veřejnou pohanu a případně i kopanec někam, kvůli bezcennému rozlámanému deštníku?

Velikonoce jsou absolutně největším svátkem pravoslavných křesťanů. Letos datum padl na poslední víkend dubnu. O jejich oslavách šlo ale na některých místech více o politickou kampaň než o oslavu vzkříšení Krista. Tím místem bylo i Kosovo. Byla jsem tam.

Dostat se na pečskou patriarchii, do kláštera, který je vnímán jako ten pravý a pevný kořen srbského sebevědomí a zároveň i místo nejintimnější vazby k Bohu, není dnes obtížné. Přesto se sem za oslavou vzkříšení vydalo sotva dvě stě Srbů, z toho tři politici. Jestliže Srbové sem přišli opravdu z čistého srdce - kromě těch z enkláv přišli někteří i z Černé Hory a ze Srbska, politikům zaručená publicita přítomnosti právě na tomto místě měla zajistit body v nadcházejících volbách. Do nich v tu chvíli zbývalo právě čtrnáct dní.

Jedna z nemocí lidské psyché je schizofrenie. Do této kategorie bych zahrnul i politiky z parlamentu. Na jedné straně schvalují čím dál komplikovanější zákony, jejichž vykonávání vyžaduje čím dál větší byrokratickou zátěž a na straně druhé, skoro každý z nich, pokud se ho zeptají na kameru, odpoví, že počty úředníků je třeba snižovat, a to průběžně nebo třeba v rámci reformy.

Jsem z Havlíčkova Brodu, tedy skoro odborník :-) proto odborně soudím, že to není normální.

Jednou z významných součástí ekonomických reforem šedesátých let bylo i zavádění pětidenního pracovního týdne. Dnes, kdy je samozřejmostí včetně volných sobot a dvoudenního víkendu, může se zdát i jeho zavádění stejnou snadnou samozřejmostí, k níž stačilo pouhé politické rozhodnutí. Ve skutečnosti šlo nejen o velice náročný ekonomický a sociální proces, ale - jak se ukázalo – i o více než patnáctiletý politický zápas.

Fotografie Petra Fialy, z nichž některé byly v minulosti publikovány v Blistech, jsou k vidění v areálu National Taiwan University v Tchaj-peji. Výstava s názvem Discover Taiwan potrvá do 16.5. 2008.

Média nás denně sytí novinkami z Rakouska, stále se znovu a znovu přetřásají „odpornosti“ z podzemí jednoho domu. Já si svůj názor udělala brzy, celkem se shoduje s úvahou Jeronýma Klimeše, který své zamyšlení o vývoji a řetězení tohoto zločinu popsal nedávno v Lidovkách. Celá kauza mne samozřejmě zajímá dál, vždyť spadá do sféry zájmu každého člověka, který se pohybuje v sociální oblasti. Přesto mohu říci, že mnohem netrpělivěji čekám na „bratříčky“, tedy doprovodné jevy, jaké takovouhle olbřímí bleskovou šlupku doprovázejí. Čekám totiž na uvolnění obětí, kterým taková publicita věnována nebyla, které mlčely nebo dosud byly umlčovány.

Pokud chce Štěpán Kotrba kritizovat mé názory, měl by alespoň číst mé články celé. Pokud mě obviňuje, že nerozlišuji mezi operací ISAF a Enduring Freedom, upozorňuji jej, že tak činím již v druhém odstavci svého vyjádření:

„Od začátku mise Trvalá svoboda (Enduring Freedom) v roce 2001 se jí česká armáda účastnila. Nejdříve poskytnutím polní nemocnice a protichemické jednotky, následně bylo rozhodnuto i o spoluúčasti na bojových akcích. Konkrétně 601. skupina speciálních sil operovala v Afghánistánu v roce 2004 a 2006, tj. za vlád ČSSD, a to v obdobném počtu a s obdobným mandátem jako nyní.“

Dosud mi nikdo z kritiků mého rozhodnutí nevysvětlil, jaký je rozdíl mezi vysláním této jednotky v letech 2004 a 2006 (rovněž do operace Enduring Freedom), tj. za vlád ČSSD a v roce 2008.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.