Netrpělivě očekávaný nedělní večer se konečně přiblížil. Vyšel jsem hodně včas, abych v klidu vyladil nástroj a zaujal své místo. Již po sedmé se počalo scházet obecenstvo, převážně místní Češi s rodinami. Vidím Švestku, Chalupníka, Zahradníka s paní a česká děvčata, známá od vidění. Přicházejí i místní Němci, převážně ženy. Muže spolykala fronta. Také vedení továrny je zastoupeno. Sálek jídelny se rychle plní. Před osmou již není místo k sezení, naši kluci uvolňují místa starším příchozím. A v osm hodin, po krátkém proslovu německého pověřence začíná hudební program, který uvádí Šavrda. U saxofonů sedím já s Černým, trubku hraje Štafek, trombon Svoboda, housle Formánek s Lochmanem, kytaru Vondráček a chromatiku Dvořák. Obsazení bicích již nepamatuji.

Vystoupení zahajuje Dvořák kvapíkem Františka Kmocha "Na motoru" pro chromatickou harmoniku. Poté jsme zahráli větší sérii polek a valčíků (Nedělej ze sebe dámu, Zahnízdil v zahrádce drozd, Hrajte mi tu mou, Až se jednou potkáme, Šumařinka). Následovala trocha mluveného slova. Šavrda se Šabachem nacvičili populární dvojici Spejbl a Hurvínek. Po tomto výstupu je přestávka. Po ní nastoupily saxofony a kytara s La Palomou. A opět série známých lidových písniček. A je tu vyvrcholení večera, Kocourkovští učitelé.

Lidé se rozjařují, radostí je za války tak málo. Zůstávají sedět, baví se navzájem. Každý Čech hovoří stejně německy jako většina Němců česky. Prokurista továrny nechal zavolat Šavrdu a vyjádřil se pochvalně o celém pořadu. A my hrajeme dále uprostřed války mezi Němci českou muziku.

Je to pěkný večer. Je možné říci, upřímné lidské vzájemnosti. Nic nás nerozděluje. Čech, Němec, Francouz, jsme zde všichni rovni. Pouze na stolech chybí něco k jídlu a k pití, potom se dát do tance a spokojenost by byla úplná. To si však musíme ještě odpustit. Věříme ale, že za rok budeme vědět více. Po hlavním pořadu již s muzikou nespěcháme. O pauze jsem navštívil u stolu naše francouzské kamarády, říkají svorně, že pořad byl "gut" i když nerozumí ani slovo. Přejí si zahrát ještě jednou jim známou La Palomu a my jim rádi vyhovujeme. Také jsem prohodil pár slov se Zahradníkovými, kvůli dětem se již chystají domů, ač je zábava v plném proudu. Je pozoruhodné, že ostrůvek Čechů v srdci německé společnosti si mohl v tomto čase vůbec něco podobného dovolit uspořádat a ani se nikdo nezajímal, jakého původu jsou skladby, které hrajeme. Klidně a bez obav jsme do pořadu mohli zařadit i nějakou tu "Hašlerovku," které u nás doma byly na indexu. A němečtí přestavitelé, se kterými se muselo o vystoupení jednat nám vycházeli ve všem maximálně vstříc. A to nutí k zamyšlení o novém pohledu na vztahy mezi Čechy a Němci. Ti byli v jednání čestnější a spravedlivější než my.

Přišla jedenáctá a naše vystoupení končí. Lidé pomalu opouštějí vlídné teplo jídelny a Češi s Němci svorně vycházejí do studené adventní noci. V těchto chvílích je určitě nedělí nějaké politické názory. Též my muzikanti balíme své nástroje, které přinesly desítkám lidí trochu potěšení uprostřed hmotného nedostatku.

Poznámka: Sepsáno podle písemných vzpomínek Josefa Klána, jednoho z nuceně nasazených v Říši. Po dobu několika let byl nasazen v továrně Tenag v Teplicích spolu s mnoha dalšími Čechy a francouzskými zajatci. Několik hudebníků dovezlo své nástroje a po dlouhé těžké práci dokázalo cvičit a hrát.