ZDE první část

ZDE druhá část

ZDE třetí část

X

Kdyby Bůh na nás zanevřel
a poručil jen pro potupu
to město dáti drápům supů
a dešti padajících střel,

vezmi si je, než zapraští
krov jeho věží, plných zvonů.
Dáme Ti je jak zlatou sponu,
ať zatřpytí se na plášti.

A zbav nás bázně, zažeň strach,
ať bĺý šat a závojíček
neválejí se na troskách.

Vím, že to město uchrání
Tvá přímluva, Tvé usmání
a slza na řasách Tvých víček.

XI

A slza na řasách Tvých víček
podpírat bude jeho zeď.
Zas jaro řekne stromu: Kveť,
a obleče jej do rolniček

a do písní, jež nedovedem,
když vystupujíc na špičky,
postříká květní kalíšky
barvami, světlem, vůní, medem.

Ty, jejíž bosá chodidla
kráčejí v květnu mezi stromy
a šlapou ďáblu na křídla,

plač za toho. kdo zdráhá se;
jediná slza na řase
tu kletbu nad střechami zlomí.

XII

Tu kletbu nad střechami zlomí
a zapomenem na pumy,
městem zas život zašumí
jak kdysi v čas jen povědomý.

Žít zplna a ne po troše,
z pocitu vůle, jenž je vžit,
nemyslit na smrt, ale být,
být pro život, být z rozkoše.

Aby se ticho bezpečí
vrátilo opět v tyto domy.
Špatně se spává na meči

a ještě hůř spí bezbranní.
Často jsem volal ze spaní
to, co na srdci leželo mi.

(Pokračování příště)