Podle ekonomické teorie, které v Československu rozuměl pouze Václav Klaus, se reformovalo nejen u nás, ale i v ostatních zemích postkomunistické Evropy. S jednou výjimkou : Bulhaři si svobodně zvolili reformované komunisty, a ti pak pokračovali s mírně uvolněnou státní ekonomikou. Trvalo to několik let, pak následoval kolaps. Ne krize, ale totální kolaps celé ekonomiky. Podobný, jako později postihl Argentinu. Jenže Argentina byla kapitalistická země a ovládal ji kapitál. Naproti tomu v Bulharsku byly klíčové oblasti ekonomiky stále v moci vlády. Má-li Stanislav Hošek pravdu, proč bulharská vláda hospodářský kolaps jednoduše nezakázala?

Demokratická vláda možná takovou reálnou moc nemá. Kdo ji ale mít měl, to bylo politbyro někdejšího Sovětského svazu. A to i v dobách, kdy první stát dělníků a rolníků dovážel kvanta amerického obilí, protože ti rolníci jaksi nestíhali. Přitom Rusko po staletí vyváželo obilí ve velkém. A samotná Ukrajina měla potenciál uživit svým obilím většinu Evropy. Proč tedy sovětské vedení prostě nenařídilo kolchozníkům, ať tento potenciál naplno využijí ? Co omezovalo jeho moc?

Je ekonomie vědou (omylnou a zneužívanou), jejíž závěry fungují nezávisle na lidské vůli (aspoň částečně, jako tendence) ? Nebo je jako ideologie čistě produktem lidské vůle a může být lidskou vůlí libovolně měněna ? Ať už jinak Ondřej Palkovský napsal, co napsal, v tomhle uhodil hřebíček na hlavičku. Tohle není rozdíl v názorech ekonomických, ale filozofických. Představme si člověka, který by chtěl čelit hrozbě nedostatku energie zavedením "nové fyziky". Která by umožnila třeba existenci perpetua mobile. A hrozně se divil, že o tom normální fyzikové odmítají vážně uvažovat. Asi tu energetickou krizi podceňují...

Ani já neznám konkrétní veřejný prostor, jehož lidské společenství se ortodoxně řídí pouze teoretickými zákony svobodného trhu, tedy absolutně bez jakýchkoliv regulací. Z toho odvozuji, že liberální ekonomie nemůže fungovat jako univerzální teorie lidského chování a jsem kritický vůči všem, kteří to tvrdí. Stejně tak ale neznám příklad lidského společenství, jehož typickým členům by bylo jedno, jaký mají příjem nebo kolik času stráví tou či onou prací. Kteří by byli ochotni pracovat jako havíři za stejnou mzdu a se stejnou spotřebou kalorií jako vrátní či dispečeři. Které by ekonomické minimum nedeterminovalo, protože by na něj nebyli schopni reagovat (a umřeli by hlady i v případě, že nějaká alternativa existuje).

Jedině v takovéto společnosti platí, že ekonomie není vědou, ale pavědou či ideologií. Pokud má pan Hošek pod pojmem "tvrdá kriteria vědeckého poznání" na mysli absolutní přesnost a plnou reprodukovatelnost v duchu klasické fyziky, pak má pravdu. Takováto kritéria nelze použít na vědu, zabývající se chaotickými systémy (kromě ekonomie jde například i o klimatologii). Tady se pracuje s pravděpodobností, podobně jako v kvantové mechanice. To ale neznamená, že závěry takovéhoto zkoumání nemají praktický smysl. Mnoho kritiků ekonomie věnuje téměř výhradní pozornost rozdělování hodnot a téměř ignorují jejich vytváření. Rozdělování již vytvořeného může být pouze mocenskou záležitostí. Ekonomii v takovém případě opravdu nepotřebujeme. Vytváření nových hodnot na rozkaz je také možné, ale není to příliš efektivní. Příkladem by mohl být válečný komunismus za občanské války v Rusku.

Pravda, ne každý držitel reálné moci je v situaci, která ho tlačí k ekonomicky nejefektivnějším cestám. Koneckonců, co fungovalo včera, to nejspíš bude fungovat i zítra. Dlouhodobě ale takováhle strategie vede k vážným problémům. Ekonomické boží mlýny sice melou pomalu -- někdy celé generace, někdy i déle -- ale poměrně jistě. Pokud ovšem někdo chce s výše uvedenou filozofií hospodářství či společnost reformovat, pak se vážné problémy objeví zpravidla mnohem dříve. Václav Klaus možná není tak geniální ekonom, jak si myslí.

Možná, že Pithartův ministr Vrba by české podniky zprivatizoval o nějakou tu stomiliardu výhodněji. Ale jestli má být výše uvedená filozofie alternativou těch, "kteří tomu jediní rozuměli", pak zaplať Pánbůh za Klause. Ať byl jaký byl, ať dělal co dělal, české hospodářství k úplnému kolapsu nepřivedl. Nepovažoval jsem to za samozřejmé ani tehdy a nepovažuji to za samozřejmé ani dnes.