Čím více slov a výkladů situace bylo od té doby bylo vysloveno, tím méně smyslu to vše dávalo. A nevím, proč nevěřit memoáristům, letcům ve Velké Británii, jak hořké zklamání jim oddalování letecké pomoci bojující Praze tehdy působilo.

Nedávno na televisní obrazovce zazněla věta, že Američané nesměli překročit onu známou linii ... Na to prostý občan může namítnout, že ji ani nemuseli překročit, že Praze by pomohla právě letecká pomoc, a to jak dodávka zbraní, tak uzemnění německého letectva. Německá letadla se hned od 5. 5. zapojila do bojů proti povstání a vydržela až do konce. Jak jen Praze pomohl např. krátkodobý tlak jednotek ROA, tzv. Vlasovovy armády, na letiště v Praze Ruzyni!

Přitom mise americké armády se územím Čech pohybovala. Navštívila Prahu a potom také polního maršála Schörnera v Lázních Velichovkách. Stejně tak i ony tajemstvím opředené štoly ve Štěchovicích.

Podle toho, jak se v Praze chovaly jednotky SS Waffen a Graf von Pückler (který se zastřelil poté, co zjistil, že jej Američané nevezmou do zajetí) -- lze docela dobře hájit názor, že případné oběti na straně civilního obyvatelstva byly pro západní Spojence po všech těch hrůzách války přijatelnější než ztráty na životech a zdraví jejich vojáků. A tak také Pražané "nepovstalci" rozšířili počty civilních obětí, mimo jiné také někteří obyvatelé Pankráce, vedle starých mužů také ženy a děti. Muži zbraní SS byli zkušení a "uměli" zapojit civilisty do bojů.

A fotografie těchto pankráckých obětí po desetiletích posloužily ještě k tomu, aby jimi operovali někteří němečtí autoři, jako s důkazy české krutosti vůči německým civilistům na sklonku války a po válce.