Je osmého května 2008 a já si o půl osmé ráno pouštím rádio a nastavuji ČRo 2 čili "Prahu". Běží pořad Sváteční ráno, poslouchám jej až do půl deváté, kdy končí. Pořad je věnován konci války před šedesáti třemi lety, píše Ivan Votava.

Najednou mám pocit, že jsem se vrátil před rok 89, ovšem s obráceným znaménkem. Tenkrát celé Československo osvobodila pouze Rudá armáda, potažmo Sovětský svaz. Tato země zmizela z mapy, ale co je podivuhodnější, zmizela patrně i z dějin. Celou tu hodinu co pořad poslouchám, se mluví ve vzpomínkách o Američanech, o Angličanech, o legionářích, o tom jak u Blanska partyzáni honili utíkající Němce po lesích, vč. výčtu toho kde a kdy se po Praze konají pietní akty k ukončení války. Ani slovo o těch, o kterých jsem se zmínil o několik řádků dříve.

Pomalu nepřípadně znělo, když pustili Vladimíra Vysockého. Anebo, že by se jednalo o nějaký disidentský a hrdinský počin, tak jako v dobách nedávno minulých, když se rozhlasákům při oslavách "Osvobození Československa Rudou armádou" podařilo vpašovat do pořadů orchestrálku Mostu přes řeku Kwai či Tipperary?

Skutečně důstojné a objektivní, vycházím na balkon podívat se do sluníčka a za barákem rachotí bagry a buldozery, asi začínají stavět nějaký nový stánek konzumu. Opravdu sváteční den.