8. 5. 2008
Proč ta zášť? |
Že by Jan Tamáš přece jenom úspěšně pošel? Uvidíme, jak je pevný ve své lásce k SSSR.
Případně, navrhuji, aby se ten debil upálil. Jsem ochotný mu přinést hořlavinu a sirky ... napsal čtenář, který se zapomněl podepsat. Jinou zdvořilou a dobře vyargumentovanou, racionální reakci poslala Lucie Nakovová: Jan Tamáš je vážně ultradebil a pračurák! Tihle komanči a bolševici ať si klidně dělají podobné akce, ale mělo by se jim od společnosti dostát pouze opovržení.
Tamáš řekl - "Budeme se snažit vydržet, dokud nepřijde nějaký signál, že ta jednání s USA byla přerušena." V tom případě si přeji, aby jednání nebyla přerušena a pan Tamáš si co nejvíc užil, debil jeden. Proč ta zášť? Je to snad psychologická reakce zbabělců, kteří si uvědomují, že by sami na něco takového neměli? Lucie Nakovová míní, že tak reaguje "z lítosti, jak někteří v naší společnosti (bohužel jich není málo) dokáží ještě dnes uvažovat." Přesně tak mysleli komunističtí papaláši: "Máš ještě staré, buržoazní myšlení, soudruhu. │JČ Poznámka ŠOK: Nejspíše to bude tím, že Češi nevyznávají rituály askeze, extatického sebepoškozování, extrémní formy sebezviditelňování a pohrdají mediálním exhibicionismem. A to i u osob zoufale toužících zaujmout jinak společensky závažným tématem. V tu chvíli začnou být krutě cyničtí. Humanistická strana měla donedávna možnost se prezentovat jako partaj s nepřehlédnutelnou podporou veřejnosti. Seriózní, poctivá skupina mladých, ale odpovědných lidí. Sebebičování ani hladovky mezi seriózní chování v českém kulturním kontextu nepatří. Není to tak dlouho, co se pozdější ministryně školství Petra Buzková, tehdy sympatická mladá politička s image snobky, pojídající kaviár z Rosenthalu, přivazovala k vratům Temelína. Nikdo jí to neuvěřil a její důvěryhodnost pak už jen dostávala jeden šrám za druhým. Není to tak dlouho, co se Václav Klaus chtěl poutat k bagru na Letné. Věří mu to někdo? Tamáš si svůj sebepoškozující protest navíc špatně načasoval. Smlouva o radaru ještě nejsou ani dohodnuty. Nejsou ani schváleny vládou. Nejsou podepsány. A už vůbec nejsou odeslány k projednání do Sněmovny. Hysterické reakce tudíž nejsou na místě, naopak. Iniciativa Ne základnám byla Tamášovým postojem překvapena a zaskočena. Chce li Tamáš zhubnout, mohl to udělat jinak a lépe. Takto bude držet nejspíše hladovku celé léto. Mátháma Ghándí zvítězil, protože ho svět i jeho národ znal a uznával jako guru. Byl vůdcem svého stamilionového národa. Jeho protest byl pevně ukotven do indického náboženského a kulturního kontextu. Mezi Ghándím a Tamášem je nepřehlédnutalný rozdíl. Jestli Tamáš zhubne nebo ne, nikoho nedojme ani nerozbrečí. Tím méně Condoleezu Rice. Další demonstrace proti radaru budou muset pouze organizovat jeho kolegové. Tak proto. |