Svým článkem se zařadil mezi skupinku těch, kteří se halasně dožadují diskuse a práva kritizovat (bohužel často jsou to jen obyčejné urážky) a zároveň dávají najevo zděšení, že napadená instituce se brání. Opravdu netuším, kde se v některých lidech bere to svaté přesvědčení, že veřejnoprávní televize má neustále přijímat políčky a ochotně nastavovat druhou tvář. Zmínil jsem profesora Kellera nejen proto, že jeho článek je poslední, ale zejména proto, že bych právě od člověka, který by měl své studenty vést k umění disputací zaměřených k meritu věci, nečekal nekorektní argumentaci k osobě, což, jak jistě pan profesor ví, je výraz z logiky a interpretačních procesů.

Pana profesora Kellera omlouvá jen evidentní chvat a rozjitřené emoce, kterým podlehl při psaní své repliky. Jinak bych si skutečně nedokázal vysvětlit, jak se může domnívat, že tiskový mluvčí České televize je tím, kdo zve hosty do pořadu, moderuje diskuse nebo natáčí reportáže. Stejně tak by možná po onom známém počítání do deseti a opětovném přečtení mého článku zjistil, že panu Tomášovi jsem se neposmíval, ale naopak jsem vyjádřil lítost nad chabou podporou, které se akci Ne základnám dostalo. Dnes mi nějaký dobrý muž napsal, že se jednalo o happening, kde o počet lidí vůbec nejde. Pokud je to tak, pak se panu Tamášovi omlouvám.

A co se týče jemného nakopnutí do mé obnažené holeně, že jsem zřejmě záměrně zamlčel včerejší demonstraci na Václavském náměstí, které se zúčastnilo více než tisíc lidí, pak vězte, že článek jsem poslal do redakce Britských listů už včera. Pan Čulík jistě potvrdí.

Chtěl bych teď ovšem opustit definitivně téma vlastní osoby a rád bych o totéž požádal další autory příspěvků. Jsem člověk otevřený, přístupný diskusi i argumentům a také nejsem neomylný a mám i něco jako sebereflexi, byť o tom možná pánové Rusek, Rolčík či Keller pochybují. Když udělám chybu, tak to přiznám. Zatím jsem byl přesvědčen o tom, že před Českou televizí se nekonala demonstrace, ale happening. Uznávám a omluvil jsem se.

Možná toho budu chtít příliš, ale zkusme zchladit emoce a vraťme diskusi úroveň, fakta proti faktům a zkusme, jak za starých časů, přistupovat k oponentovi s trochou úcty. Ani já nemám chuť neustále používat techniku zrcadla. Nevíte, co to znamená? Jak se do mě podíváte, tak takový obrázek tam uvidíte. Pokud jde na mě někdo s kamenem, tak chleba v mých dlaních čekat nemůže.

Ladislav Šticha

autor je tiskový mluvčí České televize