O prvním, způsobu, jakým vláda coby navrhovatel k šokující částce dospěla, se okrajově informovalo. Ale jen v souvislosti s poslancem Tlustým a komentářů, či materiálů, zda skutečně se při oceňování vycházelo ze současných tržních cen, či jejich zprůměrování a nikoliv, jak u jiných restitucí z cen tabulkových, podložených znaleckými posudky, jsem se zatím nedopátral. Přitom nejde o žádnou maličkost, ale o miliardy, na které by měl každý z nás a to i ti, co se ještě ani nenarodili, přispívat celých šest desetiletí. Jenže pro média je dnes zřejmě důležitější kdo se přidal ke Tlustému, než o co ve sporu jde.

Druhý z vrcholů meritu věci je podle mého ještě důležitější. A to že je tiskem a elektronickými médii zcela opomíjen je pro mne už zcela nepochopitelné a také těžko akceptovatelné. Konkretizace vraceného, resp.nahrazovaného církevního majetku je hodně důležitá, ale stejně tak důležité a možná ještě více je i to, kdy o tento majetek církev přišla!

Pokud toto nebude mít nejen poslanec, co o zákonu rozhoduje, ale ani veřejnost k dispozici, nemělo by se s návrhem zákona dít vůbec nic! Bez těchto údajů je nemožné uhlídat, že vrácen bude nejenom majetek, který církvím sebral komunistický režim, ale i majetek, o který církev přišla na základě poválečných znárodňovacích dekretů nebo ještě dřív, třeba v roce 1919, kdy se pozemkovou reformou a obstavováním velkostatků "odčiňovala" Bíla hora, či dokonce ještě za Josefa II. a jeho církevních reforem.

Nechápu, že šéfredaktoři, vedoucí redaktoři, editoři a vůbec všichni ti s "...ři" na konci, co dnes úkolují novináře "na place", vysvětlení této věci nepožadují. Musí přeci vědět, že byť by v jednom jediném případu došlo k navrácení majetku před restituční bariérou, danou únorem osmačtyřicet, pak se spouští lavina, hrozící "pohřbít" všechno. O tom, že by to mohl být úmysl, raději vůbec nepřemýšlím...