V BL máte o dění v roce 68 několik obdivných článků.

Ale my vidláci (jiný název pro dědinčany) jsme to viděli trošku jinak. My na dědinách jsme takoví duševně zaostalejší, holt vidláci, neumíme ten "intelektuální diskurs" (ten nám byl skutečně ukradený a taky jsme ho nepoužívali). Takže já k těm intelektuálským diskuzím o ušlechtilém smyslu a slávě roku 1968 nic nepřidám.

Nejsem vidlák ani pražský intelektuál, takže jaksi nepatřím do schematu pana Kadubce, do něhož je vtěsnán jeho text "Rok 68 očima vidláka". Nicméně se od svých patnácti let pohybuji mezi lidmi, kteří pracují nebo pracovali v továrnách, úřadech či v technických oborech na místní a okresní úrovni. Rok 1968 jsem prožil částečně v armádě jako záklaďák a pak po invazi jako konstruktér v průmyslovém podniku, až do roku 1972. Pak se ze mne stal "čistokrevný" příslušník dělnické třídy. Jezdil jsem jako řidič u výkupu a měl možnost mluvit i s "vidláky".

tisková zpráva hnutí Ne základnám

V reakci na diskreditační článek uveřejněný v pondělním vydání MF Dnes uspořádají příznivci iniciativy Ne základnám v pátek 16. 5. v 15:15 před sídlem vydavatelství MAFRA (ul. Karla Engliše 519/11) happening s názvem "Nemáme co skrývat. A vy?"

Happeningu se zúčastní početná skupina spoře oděných mužů a žen, kteří budou vyjadřovat svůj nesouhlas s opakovaným zveřejňováním článků společností MAFRA a.s., jejichž zjevným cílem je diskreditovat iniciativu Ne základnám v očích veřejnosti a zlomit tak odpor široké veřejnosti proti plánovanému umístění vojenské základny USA v Česku.

tisková zpráva

"Kouření lze právem považovat za největší epidemii současného lidstva"

Sir Richard Peto, Professor of Medical Statistics and Epidemiology at the University of Oxford

Vážený pane ministře,

Měl jste mj. možnost seznámit se s informacemi České lékařské komory z r. 2007. Její vědecká komise vyčíslila, že v důsledku epidemie závislosti na tabákových výrobcích dosahují ztráty státního rozpočtu minimálně 80 miliard korun.

Tuto zprávu vaše vláda obdržela v souvislosti s prosbou lékařské veřejnosti o ochranu pasivních kuřáků.

Musíme v této věci upozornit na fakt, že závislost na tabákových výrobcích je řádně klasifikovaná nemoc s diagnosou F:17.2 (dle Mezinárodní klasifikace nemocí). Tato nemoc dosahuje již v naší zemi parametrů epidemie, a to nejen u dospělých, ale zejména u dětí. Devět z deseti nových kuřáků najde tabákový průmysl mezi dětmi, nejčastěji ve věku 9-12 let. V naší zemi do závislosti na tabákových výrobcích každý den vstoupí nejméně 107 dětí. V ČR je na kouření závislých minimálně 800 tis. dětí.

Deník Právo uveřejnil zprávu, že bývalý předseda KSČM Grebeníček na nadcházejícím víkendovém sjezdu nehodlá kandidovat a prohlásil, že "to chce opravdu nové tváře, novou dynamiku", a proto by "na funkci předsedy ÚV KSČM už neměl kandidovat ani Grebeníček, ani Filip." Právo dopis nezveřejnilo. Grebeníček ale napsal dopisy dva. Jeden Vojtěchu Filipovi a druhý sjezdové volební komisi. V dopisech odmítá odpovědnost za to, že v komunistické straně "zdržel vývoj strany na řadu let", a domnívá se, že stranu přivedl k rozkvětu. O opaku hovoří počet volebních obvodů, kde už nebyla KSČM schopna postavit kandidátky, stejně jako věková struktura členské základny, kde věk většiny členů přesahuje 70 let a mladých členů má strana minimum. O atraktivitě KSČM pro mladou radikální levici ani nemluvě. O atraktivitě programu pro mladé voliče, či o atraktivitě stranického deníku Haló novin raději nemluvit také.

Grebeníček má problém pochopit, že sjednocování levicových témat vyžaduje spolupráci levicových stran a vytváření širokého hnutí, ve kterém komunisté musí dobrovolně potlačit své ego stejně jako ostatní. Ve prospěch toho hnutí. K tomu je nutné překonat "středočeský" pohled na KSČM ze strany ČSSD a jejího bohumínského usnesení. Jinak prohraje celá levice. Grebeníček má problém pochopit, že novou dynamiku levice nevytvoří stalinisté ani revanšisté, pro které pomsta za ztrátu moci v roce 1989, pomsta za rozpad RVHP a Varšavské smlouvy je ospravedlněním bývalých omylů. Grebeníček má problém pochopit, že levice 21. století potřebuje marxismus otevřený novým výzvám, tvůrčí a dynamický, a ne neomylnost starých leninských dogmatiků a normalizačních sovětčíků. Grebeníček má problém pochopit, že "neuvěřitelně podlá metoda, ke které nové vedení KSČM následně přistoupilo", se jmenuje popsání odpovědnosti za třináct let osamělého ghetta radikální komunistické levice v Česku. Grebeníček opět, jako už na minulém sjezdu, nepochopil nic. A to je škoda.

12. 5. 2008 Grebeníčkův dopis volební komisi sjezdu KSČM DOKUMENT

Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii TÉMA BL

Vážený pane Kotrbo,

pokud modernizací KSČM rozumíte pouze její transformací na stranu podporující kapitalismus v jeho dnešní surové podobě, tak jsem rád, že k tomuto nedojde, píše Petr Herout.

Vážený pane ministře,

zasíláme Vám tento otevřený dopis, protože v diskusi ohledně případného umístění radarové základny v Brdech postrádáme aspekty ochrany přírody. Jsme si vědomi, že vliv na přírodní prostředí dotčené části Brd je jen jedním z dílčích témat při posuzování tohoto záměru, nicméně Vás vyzýváme, aby právě toto hledisko nebylo opomíjeno a podceňováno.

Dobrý den, je 14.5. a já dosud marně čekám na slíbená čísla od Ladislava Štichy, která měla být údajně zveřejněna 12. 5. Nedalo by se to trochu zaurgovat? ptá se Stanislav Bláha.

Obraz první

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov ruským novinářům v Londýně dne 2. května 2008, kde byl na schůzce ke zcela jiným tématům - narovnání na Blízkém Východě, spolupráce Íránu s mezinárodním společenstvím ve věci obohacování uranu a koordinace pomoci Palestincům - odpovídal především na dotazy, týkající se americké protiraketové obrany: Jisté zneklidnění ruské strany vyvolaly některé americké interpretace setkání presidentů v Soči, podle nichž byly odstraněny všechny ruské pochybnosti k projektu.

Že zažil finanční systém velkou krizi, anebo ji ještě zažije, to je známo, ale že německý spolkový president Horst Köhler charakterizoval mezinárodní finanční trh jako monstrum, to je něco nového a zajímavého, protože Köhler zastával od 1. května 2000 až do 4. března 2004 funkci generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu. Má myšlenková cesta od tohoto monstra k respektu před evolucí, který v BL požadoval Štěpán Kotrba, se možná bude zdát dlouhá, ale snad ji přece budete chtít sledovat. Když jsem v Spiegel online četl o výroku našeho prezidenta, hned jsem ho emocionálně pochopil. Dokonce jsem obdivoval, že právě on jako uznávaný znalec finančního trhu se vyjádřil tak extrémně. Jako čtenáři mých poznámek asi ale tušíte, že s německým prezidentem stejně nemůžu souhlasit.

Dne 16 až 17. května zasednou v hlavním městě Peru představitelé zemí Latinské Ameriky, Karibiku a Evropské unie na pátém summitu obou regionů. Nejvíce by se mělo diskutovat o životním prostředí, potravinové krizi a udržitelném rozvoji. Vrcholné setkání však může přinést i řadu překvapení a diplomatických rozmíšek. Tomu napovídají i poslední slova venezuelského prezidenta Huga Cháveze...

Na tento rok pripadá 20. výročie bitky o Cuito Cuanavale. Jej výsledok predznamenal -- ak nie priamo spôsobil - pád apartheidu v Južnej Afrike. Tento vojenský stret videl najväčšie zoskupenie armád a vojenskej techniky v Afrike, od konca druhej svetovej vojny.

Již nějakou dobu se vážně diskutuje o budoucnosti tištěných novinových deníků, protože každoroční statistiky vykazují trvalý trend klesajícího počtu čtenářů. Kromě již tradičního rozhlasu a televize odlákává čtenáře i internet a mobilní telefony fungující jako kvalitní prohlížeče internetu a přehrávače videa z nich ukrojí další nemalý počet. Lidé si prostě hledají potřebné informace pomocí elektronických zdrojů.

Noviny mají smysl i dnes - dokud si je budeme moci příležitostně koupit na cestu do vlaku nebo autobusu, nebo proto, že je považujeme za dostatečně kvalitní na to, abychom je po přečtení předhodili rodině nebo kolegům v práci.

Skupina Guma Guar se svým projektem Kolektivní identita kriticky vyslovuje k problematice "výroby souhlasu" v demokratické společnosti. Tento termín označuje stav, kdy jsou názory občanů usměrňovány pomocí technik public relation tak, aby konvenovaly vládě a s ní spojené podnikatelské elitě. Guma Guar poukazuje na to, že je více než problematické využívat k jednostranné výrobě souhlasu peněz z veřejných zdrojů. Projekt Artwall realizuje Centrum pro současné umění Praha o.p.s. Jelení a Galerie NoD. Ta poskytla zázemí pro uskutečnění tiskové konference a k jednodenní prezentaci projektu. Projekt je realizován Centrem pro současné umění Praha, o.p.s. za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, a Hlavního města Prahy. Mediálními partnery projektu jsou: Respekt, Umělec, kulturní týdeník A2

Prezentace pro veřejnost v pátek 16. května od 18 hodin v galerii NoD. K tanci a poslechu zahraje Guma Guar

"Landsleute" je termín, který použil Petr Uhl při oslovení shromáždění sudetských Němců při předávání Karlovy ceny. Krajané. Jak krásně to zní. Lidé země. Nezbývá než se zeptat spolu s českou hymnou, kde domov můj?

"Keine Ahnung" je termín, který použil redaktor -rn- při popisu přednášky, organizované Sudetoněmeckou kanceláří v Praze ve spolupráci s nadací Konrad-Adenauer-Stiftung s farářem Církve českobratrské evangelické Milošem Rejchrtem "o obtížné sebereflexi k vyhnání Sudetských Němců v českém národě". Setkali se zde farář Miloš Rejchrt, vrchní sudeťák v Praze Peter Barton, bývalý senátor Eduard Outrata, vydavatel Nové přítomnosti Jan Stránský, komentátor Práva Petr Uhl a farář a bývalý senátor Zdeněk Bárta.

"Todesstoß". Smrtelná rána pro Benešovy dekrety. Tou ranou má být Lisabonská smlouva , nahrazující ústavu EU.

Reakce na článek Štěpána Kotrby "Petr Uhl přijal sudetoněmecké vyznamenání"

Štěpán Kotrba používá ve své argumentaci údaje, které jsou nepravdivé. Je otázka, jestli by svůj názor poopravil na základě údajů správných. Navíc, jeho článek je přesvědčivou ukázkou nacionalistického ideologického schématu, v jehož zajetí se po druhé světové válce ocitla velká část české levice.

Domnívám se, že Petr Uhl je ve svých názorech konzistentní. Dokládám to následující příhodou. Václav Bělohradský uveřejnil v deníku Právo zamyšlení nazvané Evropské dědictví legračního státu. Píše mimo jiné:

Nevidět makroregionální osu Mnichov--Vídeň--Budapešť, otvírající svou archaickou rétorikou dveře do střední Evropy starým démonům kmenového a pokrevního pojetí národa a státu, předpokládá pevně zavřít oči před skutečností. Je to snad podmínka pro účast na jednáních Česko-německého fóra? Osa Mnichov--Vídeň--Budapešť je jakási "diskurzivní koalice", která prosazuje takovou interpretaci minulosti, v níž by nové státy, ustavené v důsledku porážky centrálních mocností v první světové válce, i versailleská a trianonská smlouva byly počátkem všeho zla ve střední Evropě. Vídeň tehdy ztratila svou jedinečnou roli ve světě, sudetoněmečtí soukmenovci hájili své "přirozené" právo na odmítnutí loajálnosti k "pokrevně cizímu" Československu, jedna třetina Maďarů žijících dříve v zemích podmaněných uherským státem se stala součástí jiných politických národů a ocitla se tak mimo maďarský národní stát. Ta osa je z historie střední Evropy přirozeně vyvěrající koalicí na konzervativní převyprávění středoevropské minulosti jako křivdy na Němcích a Maďarech.

.... Sudetští Němci jsou symbolem i obětí středoevropské tragédie, kterou nazvu umělým slovem "neobčanskost". Neuměli být občany Rakouská-Uherska, protože zabránili svým pangermanismem jeho postupné přeměně ve federaci podunajských národů (zpívali Wacht am Rhein místo Zachovej nám Hospodine, jak říká hrabě Chojnicky v jednom z románů velkého "postrakušáka" Josepha Rotha); neuměli být občany demokratického Československa, když v klíčové evropské krizi nebránili jeho demokratické instituce jako hodnotu nekonečně vyšší, než může být pokrevní loajálnost vůči "soukmenovcům - rasovým soudruhům".

Obrátili jsme se na Petra Uhla s žádostí, aby čtenářům vysvětlil, co míní přijetím sudetoněmecké ceny. Odpověděl, že neodpoví, a že si přeje, abychom s ním nekomunikovali.

Doplnění, čtvrtek 12. 15.: Když jsem Petra Uhla informoval, že musíme sdělit čtenářům, že s Britskými listy nechce komunikovat, neboť by to vypadalo neférově, že jsme mu v současné diskusi v BL o tom, že přijal sudetoněmeckou cenu, neposkytli prostor k vyjádření, poslal další email, v němž zakazuje zveřejnit původní email, informující, že s Britskými listy nehodlá komunikovat. │JČ

Mýlite se, pane Čulíku, v několika bodech.

Každá, nejen česká společnost, opravdu potřebuje provokatéry. Jen si myslím, že ani Bohumil Doležal, ani Petr Uhl v této tragedii nehrají roli provokatérů. Česká historie je sice plná podobných rádobyprovokatérů, ale nevím, nevím, jestli tito Emanuelové Moravcové byli k něčemu užiteční. Myslím českému lidu.

Nevím, co správného shledáváte na Uhlově přijetí medaile. Jestli mu nevadí, v jaké společnosti se nachází, mohlo by to vadit Vám. Dochází Vám, že ve svých důsledcích byste se mohl obhajobou Uhla zastávat požadavků SL k jednání s českou vládou, ergo o uznání tohoto spolku jako partnera české vlády ? To má být "provokativní gesto, hozené české společnosti"? Víte o tom - a je si toho vědom i Uhl - že partnerem pro vládu ČR je vláda Spolkové republiky Německo a že SL neusiluje o nic jiného, než aby tento sebezáchovný princip české státnosti byl povalen ?

V současné diskusi o "odsunu" mi chybí několik aspektů. Především šlo o Němce a Maďary. Němců bylo samozřejmě více, ale i Maďarů bylo dosti.

Šlo o odsun takřka třetiny obyvatelstva tehdejší republiky. Potažmo nejkvalifikovanějších pracovníků. Následky bylo v českém pohraničí možno snadno vidět ještě v osmdesátých letech.

Státy jsou bohaté zdroji. A jeden z nejdůležitějších jsou lidé. Asi žádný by neunesl snadno ztrátu třetiny obyvatel. Ani obrovské lidské oběti Sovětského svazu za druhé světové války nedosahovaly takového podílu.

Ten kdo nejvíce doplatil na odsun Němců a Maďarů jsme ve finále byli my sami. I to by mělo zaznít v současné diskusi.

Musím zareagovat na diskuzi, jež se rozhořela na stránkách Vašeho média v souvislosti s udělením Karlovy ceny panu Petru Uhlovi, píše Jan Kriso. Předně bych rád podotkl, že panu Uhlovi k ceně gratuluji a vyjadřuji mu hluboké uznání za odvahu a pevný postoj, který projevuje v otázkách česko-německého soužití. Pan Uhl není ani v nejmenším můj intelektuální guru, s mnoha jeho názory zuřivě nesouhlasím, nicméně nemám nejmenších pochyb, že se jedná o člověka čestného a slušného...

Štěpán Kotrba rád používá toto slovo. Použil ho v Britských listech také v souvislosti udělení ceny Karla IV. Petru Uhlovi. Chucpe je však naopak nejen článek Kotrbův, ale i všechny ostatní, které se k honu na Petra Uhla v Britských listech i v Neviditelném psu okamžitě přidávají.

Já nevidím nic a priori špatného na přijetí ocenění ze strany sudetských Němců a považuji za naprosto tupé a zabedněné, když se někdo stále vrací k nenávisti. Nenávist není cesta do budoucnosti, nenávist je to, co zasel Hitler a co musí být konečně poraženo.

Prosím, aby pan Kotrba blíže vysvětlil poslední větu ze své obžaloby P. Uhla - "Před padesáti lety by dostal kulku." V které zemi a v jakém právním řádu v roce 1958?

Nejsou "plivanec" a "kulka" trochu silné kafe? Nebylo by dobré dát prostor také panu Uhlovi, než bude popliván a retroaktivně zastřelen?

František Řezáč, Plzeň

Štěpán Kotrba i Milan Valach jsou šokováni rozhodnutím Petra Uhla přijmout Karlovu cenu od Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Oba, především Valach, to interpretují jako "zradu levice".

Je to příznakem stereotypního myšlení. Nikdo nemá povinnost zastávat názory nějaké frakce, nějakého davu. Ano, v ČR se stalo zvykem, že se lidé bojí nezávislosti a svobodného vyjádření názoru a po příchodu svobody se snad všichni rozdělili do navzájem svářejících se frakčních skupinek, které na sebe z pohodlí a teplíčka kamarádšoftské vzájemnosti nepřátelsky poštěkávají.

Jenže Petr Uhl byl vždycky provokatér a nezávislý samorost, a nechal se při svých úsudcích - třeba špatných - vést jedině vlastním úsudkem a vlastním svědomím. Za své trockistické přesvědčení - i když ho osobně považuju za pošetilost - byl ochoten za komunismu strávit víc než pět let v normalizačních věznicích. Udělal ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který dokumentoval a zveřejňoval útlak komunistických orgánů proti nekonformním občanům, obrovskou a záslužnou práci. Choval se jako hrdina a takových lidí právě i dnešní bojácná a často prodejná česká společnost potřebuje.

Uhl prostě nikdy nešel s davem - ať se třeba mýlil, jeho provokativní názory a postoje byly vždy významným příspěvkem k veřejné diskusi a ohledávání nejdůležitějších problémů.

Co když to, že přijal sudetoněmeckou Karlovu cenu, není známkou Uhlovy ješitnosti, jak bez důkazů píše Milan Valach, ale jen provokativním gestem, hozeným české společnosti, které - právem - poukazuje na to, že neexistují jen mocenská a majetková hlediska a že třeba i sudetští Němci jsou lidi. (Představa, že 70 let od nacistické okupace jsou potomci původních sudetských Němců vinni nacistickým útlakem Čechů a Slováků, je tedy hodně sporná.)

Třeba by se mohli Češi a Slováci nad Uhlovým postojem spíš zamyslet, ne na něho hned automaticky, stereotypně nadávat.

Neonacistické provokatéry česká společnost nepotřebuje. Plně souhlasím s pedagogem katedry občanské výchovy pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Valachem, že Sudetoněmecký spolek není reprezentantem všech Němců. Je reprezentantem těch Němců, kteří dodnes cítí křivdu za zpackané výsledky války, ke které nemalou měrou přispěli jejich předci obdivem k Říši, jejímu Vůdci a Konrádu Henleinovi. Sudetoněmecké požadavky vůči Česku, Slovensku či Polsku jsou nebetyčnou drzostí v Evropě opět tolerovaného a všelijak omlouvaného neonacismu.

V článku "Petr Uhl přijal sudetoněmecké vyznamenání" jsem se dověděl, že Petr Uhl obdržel Evropskou cenu Karla IV. - nejvyšší sudetoněmecké vyznamenání.

To je skutečně na pováženou, ale celkem to nemá co dělat s levicovou orientací toho či onoho člověka. Jsem členem ČSSD už od 5.12.1989 (i když právnicky vzato až od 9.2.1990, kdy ČSSD vznikla i úředně). Dobře si pamatuju jak nám v oněch dávných zakladatelských dobách československé sociální demokracie kritizoval Volkmar Gabert, sociálnědemokratický sudetský Němec, člen Seliger Gemeinde a poměrně vysoký funkcionář SPD, která patří do struktury landsmanšaftu stejně jako Ackermanova křesťanská a dále radikálně pravicová vítkovská odnož (Witikobund). Kritizoval nás tehdy v nejrůznějších dopisech za to, že ČSSD se neměla k tomu odsoudit odsun (nejen excesy) a za to, co by se dalo nazvat národní obrozenecko-husitské instinkty ve straně, která má být přece internacionální ...

Když vyslovuji ty otázky mám na mysli především zcela legitimní kultivaci obecného vztahu současných obyvatel obou národů, narovnávání vztahů tam kde to možné je ku prospěchu většiny. Nikoliv úvahu a spekulace, po tajemných, či tajených postojích veřejně činných osobností. U některých jsou ty postoje dlouhodobě známé a nepřekvapují, ( kupř. E.Mandler, Doležal.) U některých jsou překvapivé, což je případ P.Uhla. Ty otázky si může položit kdokoliv z nás a položil si jí oprávněně i Štěpán Kotrba, který na ně adekvátně reaguje. Zbývá se podívat na obsah, pozoruhodné dobové souvislosti a říci si kde platí ono dvě a dvě jsou čtyři a nikoliv pět.

Pane Čulíku, píšete, že hodně sporná je představa, že by současní sudetští Němci měli nést zodpovědnost za zločiny svých otců. S tím souhlasím. Ale pokud chce člověk být konzistentní, je nutné odmítnout nejen myšlenku, že by děti měly pykat za hříchy svých otců, ale i myšlenku, že by měly profitovat z toho, co jejich otcové udělali dobře - odmítnout celý koncept dědictví, a tudíž i majetkových nároků dnešních sudetských Němců.

K Vaší reakci na mé odsouzení P. Uhla si dovoluji připojit několik poznámek:

Nominace bývalého vládního zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla na nejvyšší sudetoněmecké vyznamenání, Karlovu cenu, vzbudila na české mediální scéně i v kruzích protifašistických bojovníků malou senzaci. Na české politické scéně mimo několika představitelů katolické církve, kteří v minulosti na Sudetoněmecké dny jezdili, by od sudeťáků přijal vyznamenání pouze sebevrah. Aktivista a komentátor deníku Právo, člen Rady České televize Petr Uhl to udělal. A svůj názor na "vyhnání" a "excesy", kterých se dopustili Češi na Němcích po vítězství proti nacistům, neváhá i veřejně obhajovat.

Dokumentární snímek Václava Dvořáka, který získal poněkud disidentský přívlastek "zakázaný", kvůli tomu, že jej Česká televize (prozatím) odmítla odvysílat, se objevil na serveru YouTube. Říká se, že zakázané ovoce chutná nejlépe. V případě Uloupeného Kosova však nakousne divák spíše do shnilého jablka.

Jestliže jste se narodili v Čechách nebo jste tam přijeli na návštěvu, ocitli jste se v grotesce. Než na to však přijdete, pěkně si užijete. Dokonalá groteska je pro nezasvěceného člověka od reality k nepoznání. Vlastně nám sděluje, že realita je horor.

Před časem jsem se strašně smál groteskám jednoho komika, než jsem zjistil, že na nich není vůbec nic vtipného, ale že pouze přesně reflektují skutečnost.

Nedělejme si přílišné naděje, že tomu někde jinde, než u nás nějak příliš jinak. Česká groteska však spíše reflektuje právě onu přespolní situaci v demokratickém zahraničí za českými humny. Dříve jsme například byli karikaturou zahraničí socialistického, fašistického, kapitalistického, a předtím třeba jako dnes c.k. rakousko-uherského.

Přát druhým svobodu, se obecně považuje za demokratický a vysoce morální postoj. V naší materialistické kultuře je však za svobodu podvrhována konzumní nevázanost. Dráždění spotřebních pudů, ačkoliv se samy omezují vlastní nenasytností, je základem závislé politické a ekonomické moci.

tisková zpráva

Nevládní nezisková organizace Iuridicum Remedium, o.s. pořádá dne 16. 5. 2008 pod záštitou ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR seminář "Aktuální problémy exekucí". Akce se koná v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, Sněmovní 4, Praha 1 -- Malá Strana, místnost č. 108 -- Státní akta a začíná v 9:00. Zájemci o účast si mohou vyžádat pozvánku a podrobný program semináře na e-mailové adrese tereza.samanova@iure.org.

Akce se koná v souvislosti s projednáváním návrhu tzv. střední novely exekučního řádu a jejím cílem je na půdě zákonodárného sboru seznámit s problémy, které odborná i laická veřejnost vnímá ve stávající právní úpravě i praxi a poskytnout tak náměty pro možné změny.

Na semináři vystoupí mj. předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Marek Benda, předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, prezident Exekutorské komory ČR Juraj Podkonický, náměstek ministra spravedlnosti František Korbel, zástupkyně veřejného ochránce práv Jitka Seitlová, zástupci nevládních organizací řešících důsledky problémů při provádění exekucí a další.

Z akce bude pořízen zvukový a stenografický záznam, který bude následně zájemcům k dispozici u Iuridicum, Remedium, o.s.

Seminář se koná v rámci projektu IuRe podpořeného Nadací Open Society Fund Praha s názvem "Legislativní a osvětová kampaň proti systémovým omezením přístupu ke spravedlnosti -- peněžitým jistotám při předběžných opatřeních a nedostatkům v exekučním řízení", v rámci kterého usiluje o změnu stávajícího obsahu legislativy k zamezení excesů a zneužívání pravomoci při provádění exekucí.

Pod pojem hudební projev zahrnujeme nejrůznější žánry, od rytmických frází, při nichž se pouštějí příslušníci přírodních národů do rituálního tance, až po sofistikované partitury, do nichž vkládají své pocity a své kompoziční umění moderní skladatelé, ale uvažujeme-li o něm globálně, vnímáme ho zpravidla jako něco pozitivního -- jako umělecký výraz, který nám sice nepředává konkrétní ponaučení či konkrétní podněty k úvaze, ale který dokáže kultivovat náš citový život či aspoň přispět k naší pohodě. Je tato pozitivní úloha hudby nesporná, anebo jen podléháme konvenčním názorům?

ČR si v těchto dnech připomíná 60. výročí vzniku státu Izrael i jeho "Válku za nezávislost". Tyto události mají však svou Nemesis, a to v podobě arabské tragédie, jež je provázely. Založení státu Izrael si vyžádalo destrukci 531 palestinských vesnic, 11 městských čtvrtí ve městech Tel-Aviv, Haifa a Jeruzalém a vypuzení tří čtvrtin palestinské populace z domovů. Nakba (z arabštiny katastrofa) podle izraelských historiků IIan Pappého, Avi Shlaima, zčásti i dvorního izraelského historika Ben Morrise, spočívala v plánované etnické čistce (Plán D především ), již dirigoval izraelský premiér David Ben Gurion. Plán D zahrnovaly masové vraždy, destrukce domů, vesnic, úrod, znásilnění a masakry bezbranných domorodců, včetně žen a dětí, a to s jasně definovaným cílem -- vytvořit exkluzivně Židovský stát bez Arabů, a to jakýmikoliv prostředky. Svědectví jednoho z mnoha izraelských vojáků, který se zúčastnil Plánu D:"První vlna dobyvatelů zabila asi 90 mužů, žen i dětí. Děti zabíjeli tak, že jim rozbíjeli hlavy železnými tyčemi. Nebyl tam žádný dům bez mrtvých. Dvě starší ženy byly v jednom domě vyhozeny do vzduchu, další žena s dítětem zastřelena." Palestinští uprchlíci z let 1947 - 49 a jejich potomci podle mnohých představují jádro tohoto konfliktu. Dokud nebude vůle jej alespoň částečně vyřešit, konec násilí na obou stranách je v nedohlednu.

Zdroj: ZDE

Je všeobecně známo, že naše současná vláda vznikla za velmi podivných a neprůhledných okolností. Po volebním patu před dvěma lety trvalo několik měsíců, než se podařilo sestavit novou vládní koalici. Nemohla by však nikdy vzniknout bez dvojice přeběhlíků, bývalých poslanců ČSSD Pohanky a Melčáka. Dalo by se předpokládat, že takto vzniklá vláda bude často a intenzivně komunikovat s opozicí, zvláště při projednávání důležitých zákonů a reforem. Ostatně v západní Evropě, o které se stále hovoří jako o našem hlavním vzoru je takováto praxe zcela běžná, a to i v situaci, kdy má vláda v parlamentu pohodlnou většinu.

Moje záležitost je vcelku banální a i nepochopitelně trapná, píše Jiří Žák.

Jako nedávný pacient odd. ortopedie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem jsem si užil tzv. "nadstandardu" (tedy, to myslím ironicky).

Protože občas, asi jako většina lidí, dostanu záchvat velkodušnosti a empatie, snadno jsem se vcítil do situace lidí upoutaných na pooperační lůžko a obírajících se neutěšenými myšlenkami. Dál už to šlo rychle. Rozhodl jsem se něčím přispět k zpříjemnění prostředí, mluvil jsem pak se staniční sestrou a dále jsem jednal s vrchní sestrou ortopedie.

Výsledkem byl dar v podobě kvalitní elektroniky (mé vlastní věže zn.Technics) a dne 7.3. 2008 jsem pro nemocnici koupil barevnou televizi zn. JVC v prodejně OKAY Teplice (na přání staniční sestry). Obě sestry mě požádaly o osobní údaje za účelem vystavení sponzorské smlouvy.

Dne 8.3. si elektroniku uloženou u mne doma odvezla staniční sestra. A tím vše skončilo! Alespoň pro ně!

Jako onen bývalý šéfredaktor Metra (Pozn. red: Fabiana Golga vyhodili, když švédské vedení deníku Metro informoval o nepřípustném komerčním ovlivňování redaktorů listu, a doložil do korespondencí, pozn. red., namísto aby tehdejší švédští majitelé listu korupci zamezili, vyhodili šéfredaktora, který na ni poukázal; podrobnosti ZDE) jsem napsal novému šéfredaktorovi, píše Fabiano Golgo:

Říká se: "Když je nemůžeš přemoci, přidej se k nim!" Nikde v Česku nevidím moc a sílu, která by mohla zastavit stavbu US vojenského radaru v Brdech. Proto se s radarem smiřuji tak, jako jsem se smířil s internacionální pomocí vojsk Varšavské smlouvy pod velením slavné Sovětské armády, a jako se smiřuji s chorobami stáří, plíživou demenci nevyjímaje.

Jakýsi Jan Tamáš vyhlásil na protest proti radaru hladovku. Je připraven za svou věc zemřít? Může jeho eskapáda skončit jinak než fraškou?

Mirča Topolánkojc je přímočarý prostoduchý chasník. Když v USA, náš vzor, odevzdal masovému vrahu Mašínovi "pamětní osobní plaketu premiéra", pravil nějaké novinářce zhruba toto: "Já, co jsem tím premiérem, tak si plním sny. Dnes jsem si splnil sen vyznamenat bratry Mašíny. Teď mám sen o americké přítomnosti u nás a ten si splním co nevidět." Proti tak křišťálově čistému přesvědčení řimbucha u moci bych nechtěl držet hladovku!

tisková zpráva

15. května letošního roku oslaví Izrael šedesáté výročí svého založení 15. května 1948 bylo 800 tisíc Palestinců (dvě třetiny palestinského národa ) násilím odsunuto ze svého území, které se stalo územím Izraele.

Šedesát let od 15. května 1948 je palestinské diaspoře stále odpíráno právo na návrat do jejich země a Palestincům z vnitrození je upíráno právo na život. Přidejte se k nám 15. května v Praze na Staroměstském náměstí od 18 do 20 hodin, kdy tam budeme držet svíčkovou vigilii na paměť arabské tragédie v Al Nakba.

Generální svaz palestinských studentů

Obracím se na Vás s prosbou o pomoc ve věci hledání nového pána pro pejska Daga. Paní Němcová z Horního Poříčí (okr.Blansko) onemocněla a po následné operaci se o pejska Daga není schopna starat. :-(, píše Zdeněk Frajman

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.