Už žijeme v roce 2008 a měli bychom rozlišovat mezi Němcem a nacistou a mezi člověkem s nacistickou (či komunistickou) minulostí a jeho současnými názory a postoji. Zločiny nacismu je třeba zdůrazňovat jako něco, co se nesmí zapomenout a proti čemu společně stojí všichni, ať Němci nebo Češi.

Kdo tohle nepřijme, ať je vyřazen z dialogu (a stejně by to mělo platit o zločinech komunismu), ale nikoli na základě toho, že je sudetský Němec a že tuto identitu, kterou jeho předkové žili stovky let, nechce zradit.

Sudetští Němci patří k nám tak jako Karel IV. (který byl ostatně také Němec - jeho matka Eliška měla matku z rodu Habsburgů a jeho otec měl také mezi předky Němce).

To, že byli vyhnáni, bylo podle mého názoru správné, ale je třeba o tom diskutovat, a ne se zaklínat nenávistí.

Musíme navázat na starší tradice spolupráce tak jako to udělali Francouzi při uzavření spojenectví s Adenauerovým Německem. Střední Evropa by se měla inspirovat časy, kdy byla jedním mnohonárodnostním prostorem s bohatou kulturou a velkými tradicemi, do nějž čeští Němci vždycky patřili. Čechy, Morava a Slezsko jsou také jejich zemí... uvědomuji si to stále častěji, když vnímám domy a ulice, které tu postavili, když procházím lesy, které vysadili, když narážím na zbytky jejich (naší společné!) kultury a když přemýšlím o jejich staletém dědictví.

Nezřeknu se minulosti a budoucnosti kvůli nacismu - to by bylo Hitlerovo věčné vítězství. Ostatně Churchill po válce velmi správně a dobře poznal, že Němci nesmějí být znovu zašlapáni do země jako za Versaillského systému, a spolu s Američany ty miliony bývalých nacistů tahal z bryndy, zatímco nás tady komunisti, mnohdy stejné zrůdy jako nacisti, učili poučkám o revanšismu a nenávisti k vyhnaným Němcům.

Valach a Kotrba jsou produktem takové výchovy a nikdy už nebudou jiní. Jsou obrazem toho, co v sudetských Němcích nenávidějí.