14. 5. 2008
ČR si nepřipomíná 60. výročí arabské tragédie "Nakba"ČR si v těchto dnech připomíná 60. výročí vzniku státu Izrael i jeho "Válku za nezávislost". Tyto události mají však svou Nemesis, a to v podobě arabské tragédie, jež je provázely. Založení státu Izrael si vyžádalo destrukci 531 palestinských vesnic, 11 městských čtvrtí ve městech Tel-Aviv, Haifa a Jeruzalém a vypuzení tří čtvrtin palestinské populace z domovů. Nakba (z arabštiny katastrofa) podle izraelských historiků IIan Pappého, Avi Shlaima, zčásti i dvorního izraelského historika Ben Morrise, spočívala v plánované etnické čistce (Plán D především ), již dirigoval izraelský premiér David Ben Gurion. Plán D zahrnovaly masové vraždy, destrukce domů, vesnic, úrod, znásilnění a masakry bezbranných domorodců, včetně žen a dětí, a to s jasně definovaným cílem -- vytvořit exkluzivně Židovský stát bez Arabů, a to jakýmikoliv prostředky. Svědectví jednoho z mnoha izraelských vojáků, který se zúčastnil Plánu D:"První vlna dobyvatelů zabila asi 90 mužů, žen i dětí. Děti zabíjeli tak, že jim rozbíjeli hlavy železnými tyčemi. Nebyl tam žádný dům bez mrtvých. Dvě starší ženy byly v jednom domě vyhozeny do vzduchu, další žena s dítětem zastřelena." Palestinští uprchlíci z let 1947 - 49 a jejich potomci podle mnohých představují jádro tohoto konfliktu. Dokud nebude vůle jej alespoň částečně vyřešit, konec násilí na obou stranách je v nedohlednu. Zdroj: ZDE |
Předehra tragédieČástečný židovský stát je pouhým počátkem... Zorganizujeme moderní obrannou sílu...Jsem přesvědčen, že nám nebude bráněno v osidlování dalších částí země, ať již po vzájemné dohodě s našimi arabskými sousedy nebo jinými prostředky...Vyženeme Araby a zaujmeme jejich místo silou, na náš vrub. David Ben Gurion, 1937 Desítky let před založením státu Izrael a vypuzením 750.000 palestinských domorodců z domovů z historického území Palestiny se střídavou mírou intenzity panovalo mezi Araby, Brity a židovskými přistěhovalci násilí. V listopadu roku 1947 byl OSN předložen recept, který by patovou situaci ohledně rozdělení území bývalého britského mandátu mezi palestinskou populaci a židovské přistěhovalce vyřešil. Podle tzv. Partition Plan měl vzniknout palestinský stát na 44% území historické Palestiny pro 725.000 palestinských domorodců a 10.000 obyvatel židovského původu. Na 55% území měl vzniknout židovský stát pro 498.000 Židů a 407.000 Palestinců. Jeruzalém měl zůstat otevřeným městem. Židovští předáci toto řešení uvítali, na tak palestinští spolu s Arabskou ligou. Argumentovali, že plán naplno ignoruje práva domorodých obyvatel, jejichž počet v té době činil 1.230.000 (67%) , oproti 608.000 židovských osadníků (33%), kteří vlastnili 6% palestinské půdy. Arabští předáci dále tvrdili, že domorodí obyvatelé budou v židovském státě čelit perzekuci, vycházejíce z předešlých zkušeností. Obecné stanovisko Arabské ligy v jádru existenci židovského státu v Palestině neakceptovalo. OSN v té době však nedisponovala žádnou právní procedurou ohledně dělení Palestiny. "Partition Plan" přijalo Generální shromáždění, nikoliv -- podle regulí OSN -- Rada bezpečnosti. Tento plán také porušil základní princip mezinárodní politiky -- právo lidí na sebeurčení, obsažené v článku 1 Charty OSN (převážná část populace Palestiny návrh OSN o rozdělení odmítla). Založení Izraele na historickém pozadíRozdělení Palestiny je ilegální. Nikdy nebude uznáno...Jeruzalém navždy byl a bude naším hlavním městem. Velký Izrael je vytvořen pro Izraelce. Pro všechny a navždy. Menachem Begin, předák teroristické organizace Irgun a ministerský předseda Izraele v letech 1977 - 83, 1947. Obhájci Izraele rádi tvrdí, že "férovou" nabídku Palestinci odmítli a poté byl vzniknuvší Izrael zákeřně napaden arabskými státy, které jej chtěly zničit za každou cenu. Pět ze sedmi států Arabské ligy - Egypt, Irák, Transjordánsko, Libanon a Sýrie - provedlo z noci 14.5. 1948 (datum vzniku Izraele) na 15.5. 1948 na novorozený stát útok. Nutno poznamenat, že tyto státy jednaly na základě zištných pohnutek a problém domorodých obyvatel prezentovaly jako důvod k invazi. To nijak neumenšuje zvěrstva židovských sil (Hagana, Stern, Irgun...), jež předcházela útoku arabských zemí a která je možno považovat za vážný důvod k invazi těchto zemí. K 1. květnu 1948 bylo izraelskými silami vypuzeno z domovů kolem 175. 000 palestinských Arabů, především z Tel-Avivu, a srovnány se zemí desítky vesnic. Izraelský historik IIan Pappé uvádí, že 15. února 1948 židovští útočníci srovnali sezemí palestinskou vesnici Quisarya, domov více než tisíce lidí, v průběhu několika hodin, a týž den potkal stejný osud čtyři další vesnice. Podle zprávy publikované v New York Times a renomovaného palestinského historika Walid Khalidiho, kolem 3.000 Palestinců opustilo 4. května vesnici Aqir během několikahodinového útoku. Založení státu Izrael a invazi arabských států rovněž předcházel masakr, uskutečněný 9. dubna toho roku teroristickými organizacemi Stern a Irgun, jemuž podlehla stovka civilistů v palestinské vesnici Der Yassin. První izraelský prezident Chaim Weizmann záhy po masakru prohlásil, že jde o "zázračné usnadnění našeho problému." David Ben Gurion se připojil s prohlášením: " Bez Der Yassin by nebylo Izraele". Zprávy Červeného kříže a pozorovatelů z OSN, např. Jacques de Reeynera, mluví jinou řečí: "Domy byly zapáleny a vesničané stříleni kulometnou palbou , když se snažili utéct před plameny. Jedné těhotné ženě útočníci nožem vyřízli z břicha plod." Toto zvěrstvo nepředstavovalo ojedinělý výstřelek, dostalo se mu však velké pozornosti. Během izraelské "Války za nezávislost" byly spáchány desítky podobných, ba horších masakrů, jež jsou zdokumentovány v izraelských archivech. Násilná depopulace vesnice s 4.000 obyvatel 15. července 1948 probíhala podle přeživšího svědka Saliha Nassira následovně: " Letadla létala nad vsí a shazovala barely, plné výbušnin, železných předmětů, hřebíků a skla...Otřásalo to celou vesnicí; rozbitá okna, dveře, mrtví a zranění, zničená živobytí... Očekávali jsme válku, ale ne ze vzduchu." Oficiální izraelský historik Benny Morris uvádí: "Masakry ve vesnicích Saliha, Safsah, Jish a libanonské vsi Hule během 30.října a 2. listopadu (1948 pozn. autora). V první vesnici Izraelci vyhodili do povětří místní mešitu, a zabili tak 80 lidí, kteří byli dovnitř nahnáni. V druhé vsi bylo 60 civilistů a válečných zajatců zastřeleno a nacpáno do velké studny. Ve třetí Izraelci zastřelili 10 marockých válečných zajatců a neznámý počet civilistů, včetně čtyř maronitských křesťanů a ženy s dítětem. V libanonské vesnici byli zastřeleny tři tucty libanonských válečných zajatců a rolníků." Bezuzdné násilí doprovázela masivní vlna znásilňování. Historik Nafez Nazzal podává jiné svědectví o tom, co se dělo ve vesnici Safsah: " Lidé byli postaveni do řady, pár židovských vojáků přikázalo čtyřem dívkám, aby jim nanosily vodu. Místo toho však byly brutálně znásilněny. Kolem 70 mužů bylo zastřeleno před zraky svých nejbližších. Mrtvá těla vojáci naskládali na cementový kyt." Otázka uprchlíkůArabové žijící na izraelské půdě mají jedinou funkci, která jim zbyla -- utíkat pryč. David Ben Gurion, 1948 Rok 1948 byl v historii Izraele/Palestiny zlomový. Sionistická nauka o biblické domovině všech Židů přinesla hořké ovoce a hluboce zasela násilí. V letech 1947 - 49 Palestina prošla děsivou transformací. Stát Izrael dobyl 78% území historické Palestiny, kde zůstala třetina domorodé populace a zbylé dvě třetiny obyvatel byly plánovitě vypuzeny ze své země, půdy, a v drtivé míře přišly o všechen majetek. Tisíce z nich byly zavražděny a zmrzačeny. Odhady OSN o celkovém počtu uprchlíků publikované v roce 1950 hovoří o 711.000 lidí. UNRWA udává v témže roce počet 914.000. V listopadu roku 1948 byla v OSN přijata rezoluce č. 194, kde se v článku 11 píše: " Uprchlíci, kteří se chtějí vrátit do vlasti a žít v míru se svými sousedy, by se měli vrátit v nejbližším termínu. Reparace by měly být vyplaceny těm, kteří kvůli odsunu přišli o majetek. Toho by mělo být dosaženo vládními rozhodnutími nebo s pomocí příslušných orgánů." V současnosti žije mimo Izrael a okupovaná území přibližně 5 miliónů uprchlíků. Podstatnou část z nich tvoří uprchlíci z let 1947-49 a jejich potomci. Další milióny žijí v uprchlických táborech na okupovaných územích. 11. článek rezoluce 194 je po dobu 60 let stále ignorován. Není tudíž důvod k oslavám. Zdroj: ZDE |