Je známo, že se do Č.R. dnes dováží cokoliv. Počínaje potravinami, zemědělskými produkty a ostatním spotřebním zbožím přes investice, technologie až po duchovní vlastnictví. Dováží se i staronové desinterpretace dávných historických událostí, které jsou po déle jak sedmdesáti letech účelově překrucovány a skutečně, autenticky odžité lidské osudy na obou stranách, které byly zaplaceny miliony lidských obětí jsou jakoby marginálií. Evidentní pokusy o zaměňování následků s příčinami a pokusy o přepisování v pravdě odestátých dějin jsou nejenom,že nepřijatelné, ale je zapotřebí je kdykoliv a tvrdě odmítnout.

Za zcela zvláštní považuji příklad ,,Kanceláře sudetoněmeckého krajanského sdružení", které se usídlilo před lety v pražské Tomášské ulici a úlohu evropského poslance pana Berndta Posselta. Jako by plnil dávné rodinné zadání přes dvě generace. Zmíněná kancelář má právní subjektivitu S.r.o.,což rozhodně není historicky ničím novým.To už tady bylo v třicátých letech minulého stol. Pláč pana Posselta v T.V., když otevíral svojí kancelář v Praze současně otevřel dveře k nahlédnutí do historie. Pan Posselt si stěžoval na to, že jeho dědečkovi zkonfiskovala prvá poválečná vláda Č.S.R. v rámci tzv.Benešových dekretů malou kartonážku v Liberci. Ano je to pravda. Na otázku zda to byl akt msty zešílevších orgánů právě osvobozeného státu, anebo zda konfiskace byla legitimní, je nutno nalézt pravdivé odpovědi. Otázky: Není tomu tak, že dědeček dnešního evropského poslance měl výhradního objednatele svého zboží v pražské firmě GLAWA geseschaft, (Glass werke Gmbh.) Štěpánská ulice? Není tomu tak, že tato firma se kromě bohulibého exportu skleněného zboží v etujích a škatulích od p.Posselta zabývala finanční a organizační podporou Henleinovy strany? Není tomu tak, že tato firma působila co by penězovod z Třetí říše do do té doby svobodného, samostatného státu? Není tomu tak, že obchodní zásilky deklarované jako strojní náhradní díly obsahovaly části, či celky ručních palných zbraní, střelivo etc.? Není tomu tak, že tato firma usilovala nejenom o obchodní prosperitu svojí vlastní, ale o významnou pomoc páté koloně za účelem rozbití celistvosti státu ?

Pokud se dnešní kritici tzv.divokých odsunů a krutého zacházení s bývalými spoluobčany německé národnosti odvolávají na mezinárodně platný mravní a etický kodex, mají pravdu. Bohužel, jen částečnou. Faktem je, že naši předváleční spoluobčané německého původu byli z hlediska mezinárodního práva československými občany. Stát odůvodněně očekával jejich loajalitu. Pouhých 10% německého obyvatelstva jí v posledních předválečných volbách zachovala. Ti ostatní volali: Nach heim, Nach Reich, Nach Vaterland. Čili, pokud bylo po válce německé obyvatelstvo odsunuto ( vysídleno, nikoliv vyhnáno ) do S.R.N. tehdejší vláda Československa de facto i de jure naplnila jejich minulou touhu. Dříve to nešlo, byla válka a my v německém protektorátu.Ostatně v tomto dobovém aktu vysídlení lze spatřovat sanitární opatření v rámci záchovy celistvosti státu pro budoucno. Propadnutí movitých majetků odsunutých německých spoluobčanů lze důvodně vnímat jako cenu za to, že tito občané zradili tento stát a umožnili jeho rozbití.

Udělení Karlovy Ceny Sudetoněmeckého Landsmanšaftu panu Uhlovi dnes v r.2008 má přibližně stejnou hodnotu, jako by dostal za německé okupace SvatoVáclavskou orlici. Cítí,li se být dekorovaný poctěn svědčí to přinejmenším o stavu jeho duševního zdraví. Tehdy se jednalo o odměnu českým kolouškům a vrtichvostům spolupracujících s protektorátní vládou a vyjadřovala ocenění loajality k Třetí Říši, dnes je tomu podobně. Mocensky politický protektorát Třetí Říše byl nahrazen protektorátem ekonomické závislosti. Naplnila se věštecká předpověď kancléře Erhardta z jeho rozhlasového projevu k občanům z doby krátce po podepsání Smlouvy O UHLÍ A OCELI v Evianu v r. 1947. : ,,Musíme všichni tvrdě pracovat. Tak tvrdě jak to jen bude možné. Až nastane čas a vzniknou nové okolnosti Německo bude opět evropskou velmocí, tak si jí, (rozuměj Evropu) prostě koupíme". ( konec dobového citátu.) Poučení, těch by bylo více. Třeba to, že není daleko doba, kdy si naši vnuci budou nuceni prožít minulost svých předků znovu, jakkoliv v jiných modalitách. A za sebe sama a k panu P.Uhlovi přidávám : ,,Plácá,li Tě někdo po zádech a chválí Tě, podívej se, kdo to je, a polož si otázku, proč tak činí".