Byl jsem se účastníkem jednoho rozvodového klání. U c.k. demokratického soudu se řešil spor, který je schopen za pět minut nezaujatě vyřešit kterýkoliv starší a zkušenější člověk. Nesměl by to však být demokratický občan, zvláště pak ne český. Účelem onoho kafkovského soudního řízení nebylo pochopitelně vyřešit spor, ale vyřídit si účty, pomstít se a vydělat na něm ze strany státu, advokátů a nezávislé soudní instituce peníze. A pochopitelně zjednat spravedlnost!

Když se zbytečné soudní řízení táhlo několik let a oba jeho účastníci, odpůrce manžel a odpůrkyně žalující manželka, úplně zchudli, přišli o majetek, přátele a zaměstnání, když jim zvlčily děti a zadlužili se, tak jsem si trochu pozdě uvědomil pravou podstatu sporu.

Bylo to teprve až potom, když jsem se začal na věc dívat z hlediska boxerských váhových kategorií. Obžalovaný byl totiž malého vzrůstu a velmi lehké váhy. Jeho plnoštíhlá manželka, stejně stará jako on, jej převyšovala o půl hlavy, měla širší ramena a byla o 20 kg těžší než on.

Z její strany to byla jen malá výhoda, a tak si na soupeře pozvala advokáta a soudy. Její robustní advokát, kterému platila v matracových naturáliích, byl o hlavu vyšší než ona a měl dvojnásobně větší váhu než obžalovaný. Jeho rozložitá ramena, důstojné panděro a sprostá kriminální brada svědčily o tom, že je zvyklý vyhrávat zásadně jen K.O.

Soudce byl rovněž o něco vyšší a byl asi o třicet kilo těžší váhy než obžalovaný odpůrce. Jeho majestát byl navíc větší o vyvýšený stupínek, na kterém byl stůl a židle, na které zkrouceně seděl. Všichni svědci odpůrkyně byli rovněž těžší váhové kategorie než obžalovaný.

Obžalovaný si navíc blbě pořídil svého kauče, tedy advokáta, který byl také střízlík stejné menší postavy. Svědci obžalovaného, jestli to vůbec byli jeho svědci, neboť všichni svědčili proti němu, byli rovněž osoby většího vzrůstu a váhy.

V soudním ringu na sebe tedy nastoupil jeden malý zápasník lehké papírové váhy proti několika soupeřům těžké váhy. A navíc se boxovalo bez pravidel -- ovšem jen ze strany těžké váhové kategorie. Každý sebemenší náznak porušení pravidel ze strany odpůrce soudce ihned odpískával.

No, a nyní si představte tu nespravedlnost! Onen malý, lehký a slabý obžalovaný si drze dovolil, aby se bránil proti té vyloženě jasné přesile! To je přece nespravedlnost, jaká bije do očí a která porušuje všechny fyzikální, chemické i demokratické zákony!

Ten malý zmetek se proti všem vesmírným a demokratickým zákonům bránil. A navíc, byl inteligentnější, vzdělanější, slušnější a morálnější než přesila, proti které stál.

Viděli jste to někdy, aby si taková malá váha dovolila na taková těžká monstra? Snad jedině ve filmech Charlie Chaplina. Vždyť vám povídám, že je to u nás všechno groteska.

Na druhé straně, ty c.k. demokratické soudy přece byrokraticky neúnosně protahují předem jasná soudní řízení a všichni tím přicházejí o čas a peníze. Například ten obžalovaný, ze kterého se mezitím stal bezdomovec. Ten zbytečně rozházel peníze a majetek, který mohl být předem jasnými vítězi včas privatizován.

Navrhuji tedy, aby před každým soudním řízením byli jeho účastníci včas převáženi a přeměřeni, případně i s peněženkou. Váhy jsou skoro na každé soudní budově. Tím způsobem je možné na základě fyzikálních zákonů a tělesné hmotnosti a velikosti ihned spravedlivě dokázat, kdo má větší váhu a pravdu. Jak jsem řekl, ušetříme si čas, peníze a také nervy.