Britský ministr zahraničí David Miliband přiznal ve čtvrtek v Dolní sněmovně, že v roce 2002 skutečně přistála na britském území dvě americká letadla se zajatci, podezřívanými z terorismu, a normálně dopravovanými k výslechům v třetích zemích, v rámci procesu zvaného "extraordinary rendition", mimořádná deportace. Dosud to Británie popírala. Nyní se za to Miliband v parlamentě omluvil.

Čína obvinila USA z militarizace vesmíru, poté, co americké námořnictvo sestřelilo 240 km nad Tichým oceánem nefunkční satelit.

Peking kterého kritizovaly Spojené státy i jiné země, když loni sestřelil jeden ze svých satelitů, ve čtvrtek dopoledne poukázal v této věci na to, co vidí jako pokrytectví americké vlády.

AKTUALIZACE: Raketa SM-3 odpálená z válečné lodi USS Lake Erie v severním Pacifiku poblíž Havaje dnes zhruba v 04:27 SEČ zasáhla ve výšce 247 kilometrů nad zemským povrchem americký nefunkční špionážní satelit, který mířil k Zemi. Zásah se podařil na první pokus. Vzhledem k poměrně nízké výšce, v níž byl satelit zasažen, začnou jeho úlomky vstupovat do zemské atmosféry okamžitě. Téměř všechny kousky prý shoří během 24 až 48 hodin. Potvrzení o úspěšnosti likvidace palivové nádrže satelitu bude k dipozici během 24 hodin. Armády států v Pacifiku, včetně Austrálie, mají pohotovost v očekávání dopadu prvních trosek.

Reaguji na článek "DNES: Kam spadnou trosky amerického satelitu?" Štěpána Kotrby, píše čtenář Ondřej Maršíček. Nevím, zda je nutné zveřejňovat takové paranoidní vize, každopádně satelit má být sestřelen nad Pacifikem poblíž Havaje, tudíž mi není úplně jasná teorie kolem pádu jeho trosek na území Polska.

Dámy a pánové, šetřete svůj čas, čtěte rovnou Britské listy, jen tak se můžete dozvědět, co si občané této země skutečně myslí. Ze znormalizovaných novin a prodejné televize uslyšíte jen svůj vlastní hlas, i když nás všechny nutíte věřit, jak již kdysi napsal Karel Marx, že je to náš hlas, hlas lidu.

Ten zaznívá jen tam, kde je svoboda, a ta je dnes jen na stránkách Britských listů. Smutné to vysvědčení pro náš vývoj po roce 1989, míní Milan Valach.

Svět obchází strašidlo, strašidlo krize. Střední třída se děsí tu pádu hypotečních úvěrů a akcií, tu přesunu výroby a ropné krize, tu zase něčeho jiného. Kapitalismus, který již vyčerpal systémové možnosti svého dalšího vývoje, zaujímá obrané pozice a soustřeďuje se na hledání vnitřních a vnějších nepřátel, na něž by mohl svést hněv frustrovaných a vystrašených středních tříd.

Pokračování článku, jehož první část je dostupná ZDE

Radní Českého rozhlasu se elegantně zbavují odpovědnosti za to, co s Radiožurnálem provedla Barbora Tachecí. Těžko vyčítat generálnímu řediteli Václavu Kasíkovi, že Tachecí na post ředitelky instaloval -- vždyť ji provázela pověst skvělé manažerky a nelze zcela ignorovat všechna personální doporučení. Jenže -- pověst byla lepší, než ona sama. A skutečné schopnosti člověka se ukáží až ve chvíli, kdy musí začít pracovat a být za ním vidět výsledky.

Za Tachecí byly výsledky deset let staré. Ale bylo by na místě zamyslet se nad rolí Rady, která, jak postupně vyplývalo z vyjádření jejích členů a členek, celou záležitost iniciovala a pak se pokusila všeho zbavit. Nebuďme nespravedliví a řekněme, že nejaktivnější v Radě nebyli všichni. Vidět byli dva.

Mně se článek paní Ryšánkové moc nelíbí. Jednak není stále zcela zřejmé, co se vlastně stalo ve vedení rozhlasu, když byla Tachecí odvolána - proč přesně se zhroutila a zda její působení lze opravdu hodnotit jako neúspěch. Připadá mi to jako hyenismus, když se pomlouvá někdo, kdo se nemůže bránit a je v nemocnici po psychickém zhroucení, píše Boris Cvek.

To, co se stalo Tachecí, se může stát nám všem a nesvědčí to nutně o nějakém selhání nebo slabosti. Můj pocit z celé věci nejlépe vystihl Jan Bubeník na svém blogu:

Dnes by bylo dobré, kdyby šéfové rozhlasu a Rada otevřeli veřejnou diskusi o tom, jak by měl Radiožurnál vypadat, a to bez nějakého hodnocení práce Barbory Tachecí. Nezdá se však, že by se někomu chtělo do koncepční debaty a to, co Tachecí zatím změnila, se asi měnit nebude. V tom ohledu by byla vítězkou, jež pouze nesla největší tíži prosazování změn, což ji stálo psychické zdraví.

Ve nejvlivnějším medicínském časopise na světě New England Journal of Medicine (vědecké časopisy se bodují podle toho, kolikrát byly citovány, čili podle svého přínosu pro vědeckou diskusi -- v žebříčku medicínských časopisů je na prvním místě NEJM s 51 body a na druhém místě Lancet s 26 body) vyšly v lednu dva zajímavé články o americkém zdravotnictví. Rád bych je zde shrnul pro čtenáře Britských listů.

Podle průzkumu Factum Invenio, uskutečněného ve spolupráci s Asociací komunikačních agentur, České marketingové společnosti a Českým sdružením pro značkové výrobky, má 83 % respondentů pocit, že reklamy na soukromé televizi NOVA je příliš; to je o 4 % více než ve stejném průzkumu na začátku loňského roku. Podle 15 % lidí je jí přiměřeně, pouze procento míní, že by jí mohlo být více. U Primy má pocit přílišného množství reklamy 76 % lidí, tedy rovněž o 4 % více než loni. Pětina jej vnímá jako přiměřené, stejně jako u Novy procento míní, že by reklamy mohlo být více. V případě České televize bez procenta rovná polovina míní, že reklamy je příliš mnoho, což je také o 4 % více než loni. Celkem 46 % lidí má pocit, že je jí přiměřeně. Tři lidé ze 100 míní, že by reklamy mohlo být více.

Marketing&Media 20. 2. 2008: Pocit přesycenosti reklamou u Čechů loni opět vzrostl ZDE

BL, Jan Stern: Dokud bude v ČT reklama, bude její vysílání komerční ZDE

Obsedantní posedlost současného ministra vnitra marketingovým zviditelňováním jemu podřízených složek má pravděpodobně původ v ministrově mládí. Asi byl málo chválen za produkci v nočníku, a proto nyní cítí potřebu stále se chlubit vším, co má stejnou hodnotu jako dětský bobeček. Když jsem přemýšlel, co vlastně znamenají reklamní slogany pokradmu se vpisující do zelených pruhů stále většího počtu policejních aut (kteréžto zanedlouho získají daleko "autoritativnější" zbarvení), nedokázal jsem najít žádný kloudný důvod. Existují pouze důvody nekloudné a směšné.

Podívala jsem se trochu víc na hospodaření BL v lednu a nevěřila jsem svým očím, píše Soňa Hromátková. Kupecké počty mi řekly, kolik % čtenářů BL je ochotno "pustit chlup" na provoz.

V německém státním rozpočtu na rok 2007 je dluh ve výši € 1501 miliardy. To je o 4,6 miliardy víc než v roce 2006, a to v době kvetoucích příjmů státu..

Není to tak, že by měla Spolková republika Německo pro své mladé lidi jen dluhy, které budou oni jednou muset splatit. Kdo by tak argumentoval, ten zapomíná, že státní investice mají svou hodnotu, přestože nám to někdy není jasné, když jedeme například vlakem, lodi, letadlem nebo autem. A státní infrastruktura se zdaleka neskládá jen z toho, co společnost potřebuje k dopravě občanů a potravin z jednoho místa na druhé. Proto také nejsou státní dluhy v podstatě nic špatného a důmyslné investice mohou být pro lidi zároveň nesporně dobré investice.

Problematika sebeurčení byla spojena hlavně s koloniálním systémem. Ten je ve svém tradičním pojetí již v podstatě minulostí. Dnes se potýkáme s čistě ekonomickým kolonialismem nadnárodních společností, kterému mnozí s pocitem světoobčana říkají globalizace. Dokonce se přichází s teorií jak zlikvidovat státní suverenitu, protože rozhodující hodnotou je vlastně člověk, a proto by měl mít každý svoji vlastní suverenitu nebo-li právo na sebeurčení.

V okamžiku, kdy zasedá Rada Bezpečnosti OSN k jednostrannému aktu vyhlášení nezávislosti srbské provincie Kosovo a podpoře tohoto kroku USA a některými zeměmi EU, je třeba se poohlédnout do minulosti. Abychom si vzpomněli na to, jak balkánská válka vznikala a jaké názory ji v jejím průběhu provázely. Jakou roli hrála Evropská unie, které jsem se stali členy a jak hanebně se chovaly země, kterým říkáme bez uzardění demokratické. (ŠOK)

Odkazy na výběr více než 360 článků, publikovaných v BL o válce v bývalé Jugoslávii do 29. 8. 2001 ZDE

Tentokrát nejde o žádnou bitvu. Dvacet kapitol, kterými provází čtenáře britský historik Anthony Beevor v knize Tajemství Olgy Čechovové, se zabývá životem jedné herečky. Co může přivést renomovaného autora bitev o Berlín, Stalingrad, Španělsko a Krétu k napsání monografie herečky? Někdy stačí, když přeskočí jiskra... „Původní jiskra, která vedla k napsání této knihy, přišla v roce 2000 od doktorky Galji Vinogradovové, s níž jsem se setkával v Moskvě, když jsem pracoval na rešerších pro knihu Berlín – Okamžiky zkázy 1945,“ píše autor. „Její dcera, doktorka Ljubov Vinogradovová, navrhla, že se zastaví v Čechovově muzeu v Melichovu, což nejí příliš daleko od jejich dači. Zde tedy začal příběh o Olze Čechovové,“ upřesňuje.

Autor se rozhodl ke změně velkého dějinného jeviště na menší, a na místo příběhu velkého nabízí příběh o menší a intimnější... Aby nalákal čtenáře, v podtitulu se sugestivně ptá: „Byla Hitlerova oblíbená herečka ruskou špionkou?“

Budou nám vládní činitelé skrze poplatná média lživě vysvětlovat, že uznání Kosova přinese klid a stabilitu v této oblasti?

Předvčírem jsem viděl dokument ČT o princezně Dianě a tam bylo mimo jiné řečeno, že tato její smrtelná nehoda silně připomíná scénář, jaký měli Britské tajné služby k plánovanému odstranění Miloševiče. Tím se chci zeptat: Jak dlouho budou u moci hlavy kosovské narkomafie - UCK - , a také, jak dlouho nám budou chtít vymývat mozky tím, že nás informují o tom, že Kosovo je jednou z nejchudších zemích Evropy ptá se čtenář Arnošt Drozd.

tisková zpráva

Nevládní nezisková organizace Iuridicum Remedium již třetím rokem poskytuje bezplatnou právní pomoc zaměstnancům v rámci pracovněprávních vztahů. Pro své klienty zajišťuje nejen právní konzultace a poradenství po e-mailu a telefonu, ale v některých případech zprostředkovává i právní zastoupení u soudů a jednání se zainteresovanými úřady, především inspektoráty práce.

Ve svém věku již miluji tradice. Čím starší tím lepší. Máš špatnou váhu a šidíš? Šup s tebou do koše a do Vltavy. Však si to rozmyslíš. Ukradl si chleba? Hybaj na galeje nebo možná v dnešní době globalizace useknout ruku. Nebo radši obě. Však krást se dá oběma.

Nezaplatil si na benzínce? Zastřelit a všechny, co byli s tebou.

Ukradl si něco v Cerhenicích? Prostřelit hlavu. Nehlasuješ správně? Bručet! Naše armáda má tuším asi dvacet pět tisíc vojáků. Naše policie asi čtyřicet pět tisíc. Bez městské, soudní a vězeňské. A každý je ozbrojen. A evidentně dobře vycvičen. Pro případ, že byste nosili neprůstřelnou vestu se totiž střílí do hlavy.

Naše policie to ví. Přeložený a panem ministrem aplikovaný nápis "sloužit a chránit" v těchto souvislostech vynikne opravdu velmi výrazně.

Bohumír Tichánek (BL 14.2.2008) píše o "normalizaci" ve fyzice, protože odmítá dopředu projektovaný Vesmír. Podle něj jde o ideologické omezení, které ztěžuje hledání a nalézání. Podobně bychom mohli fyzice vytýkat, že se nezabývá například sociálními vztahy. Jenže podobná výtka je absurdní. Každá vědní disciplína má své omezení.

Dne 12. prosince 2007 bylo schváleno Nařízení vlády č.1/2008 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Nařízení mimo jiné upravuje:

• hygienické limity neionizovaného záření, metody a způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví při práci,
• nejvyšší přípustné hodnoty expozice fyzických osob v komunálním prostředí neionizujícím zářením, způsob jejího zjišťování a hodnocení.

Lze konstatovat, že nové nařízení představuje další "přitvrzení" z hlediska posuzování vlivu neionizujícího záření na lidský organizmus. Důvod je jasný -- jedná se zde o legislativní přípravu na zasazení radaru XBR na území ČR. Mimochodem, díky novému nařízení vlády je již jenom krůček k použití elektromagnetických zbraní proti osobám.

Profesor Dokulil se v BL 14.2.2008 pohoršuje nad nedostatečným citem pro slovesný vid („budete se účastnit?“), jehož si povšiml u reportéra oslovujícího jednoho z prezidentských kandidátů, v odpovědi kandidáta a v dalších projevech. Také jsem si toho všiml a dva dny nato jsem od jiného politika slyšel, že „bude táhnout stranu“, ne že ji „potáhne“.

Napadlo mne, zda by čtenáři a snad i autoři článků, sem tam nevyužili dvě kapitoly z naší knihy Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie), píše František Koukolík. Kapitoly pojednávají o propagandě a neformálních logických klamech. Chápeme je jako veřejný statek. Omlouvám se, že jsou kapitoly dlouhé. Propagandistických nástrojů a neformálních logických klamů je velký počet.

Koukolík, F., Drtilová,J.: Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie). Galén, Praha 2002.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.