V analýze zástupců reklamní branže se ovšem ztrácí fakt, že více než tři čtvrtiny diváků televize reklamní bloky obtěžují. Firmy vypnutím reklamy v médiu veřejné služby ztratí vliv na jednu třetinu spotřebitelů. A to je trápí nejvíce, protože reklama je účinná pouze tehdy, když zasáhne opravdu všechny, když je totální. Odborníci na "marketingovou komunikaci" zdůvodňují existenci reklamy paradoxně tím, že

"Televizní inzerenti se ocitají v prostředí, které omezuje jejich možnost zvolit si svobodně takový kanál, který je pro ně nejefektivnější (nabízí nejlepší zásah dané cílové skupiny i nejlepší cenu). Zejména výrobci rychloobrátkového zboží, ale i ostatní inzerenti, kteří potřebují co nejrychleji vybudovat nebo trvale udržovat povědomí o svém výrobku, jsou ve velmi nevýhodném postavení."... "Redukce reklamy na kanálech ČT na 0,8 % vysílacího času přinesla - při rostoucím zájmu o televizní reklamu - velké části inzerentů pokles efektivity komunikace jejich značek, v častých případech musely jejich mediální agentury těžce improvizovat."

Takto pravdivě popisuje zděšení nadnárodních korporací "mediální auditor" Jaroslav Kovařík... V jedné věci má ale krutou pravdu, vypovídající o vztazích reklamy a televizní sledovanosti. JE to dobrá zpráva nebo špatná zpráva? Domnívám se, že pro média veřejné služby dobrá.

Jakmile velikost reklamních breaků (přerušení programu reklamou) překročí akceptovatelnou míru, může to negativně ovlivnit vývoj sledovanosti daného televizního kanálu. Typickým příkladem je TV Prima, která v letošním roce zaznamenala prudký nárůst prodeje reklamního prostoru. Objem byl na jaře tak velký, až samotnou televizní stanici poškodil - ještě před rokem Prima plánovala útok na 30procentní podíl sledovanosti, nebylo z toho nic.

Reklamní stratégové ovšem argumentují pro laické čtenáře sofistikovaněji, pro "insidery" ale o to více demagogicky:

"Pokud jde o diváky: reklama přináší aktuální informaci o výrobcích a službách na trhu. Má tedy silný informační charakter a zapadá do charakteru ČT jako nejsilnějšího zpravodajského média."

Tento argument reklamního průmyslu by byl pravdivý jen ve chvíli, kdyby byla vyvážená, pravdivá, úplná a etická i sama reklama. Kdyby přinášela informaci a ne dezinformaci. Tak to ale není. Nebo snad Bifidus Aktiv, tarifofobie či dočista dočista vymyšlené novotvary, prznící český jazyk, jsou pravdivými obrazy o nabídce výrobků, důležité k odpovědnému rozhodnutí, které by splňovaly podmínku danou pro zpravodajské pořady televizi veřejné služby z jejího Kodexu ?

A taková je reklama. Demagogická, polopravdivá. Ale půl pravdy je vždycky lež. A tak bude někdy snad i lépe, když budou spotřebitelé, stejně jako autorka podrobné studie o podobách moderního marketingu , která demaskuje bezostyšné praktiky soudobého reklamního průmyslu, kanadská novinářka Naomi Klein, kupovat výrobky Bez loga. Lidé v malých firmách nebudou Bez práce a Bez volby. Veřejnost nebude Bez prostoru a televize bude Bez reklamy.

Naomi Klein: Bez loga. z originálu "No Logo", Harpers Colins 2001 ISBN 0006530400, Picador 2000 ISBN 0312271921 ISBN 0312203438, přeložil v roce 2005 Pavel Kaas - pro ARGO ISBN 8072036718, Dokořán ISBN 8073630109

Jaroslav Kovařík: Vraťte České televizi reklamu, diváci ji chtějí ZDE