Velká Británie se tajně snaží za scénou přimět k rezignaci ředitele hlavního globálního protikorupčního úřadu, aby se britská vláda a britská zbrojovka BAE Systems nestaly za korupční praktiky terčem kritiky.

Britští diplomaté v současnosti usilují o odstranění Marka Pietha z vedení protikorupčního inspekčního orgánu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Tvrdí, že hovoří prý příliš otevřeně.

Snaha Piethe přimět k rezignaci přichází právě v době, kdy OECD vyšetřuje, proč Británie zastavila vyšetřování obvinění, že britská zbrojovka BAE Systems poskytla obrovské úplatky Saúdské Arábii, aby tato země koupila její zbrojní systémy.

Minulý měsíc v Paříži se na zasedání OECD pokusili britští činitelé zabránit tomu, aby profesor Pieth vystoupil na tiskové konferenci a oznámil, že jeho úřad oficiálně zahajuje vyšetřování, proč britská vláda zastavila vyšetřování korupce ve firmě BAE Systems. Pak britští diplomaté soukromě požadovali od diplomatů ostatních zemí, aby byl Pieth odstraněn ze svého úřadu. Velká Británie se snaží pošpinit Piethovu pověst a generální ředitel OECD Angel Gurría je přesvědčen, že britská vláda šíří pomluvy i proti němu. Gurríu minulý pátek obvinil jeden britský list, že prý "poskytl zaměstnání své dceři, dostává zadarmo lístky na fotbal a utratil půl milionu liber na adaptaci svého bytu v Paříži."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ten, kdo se těšil v neděli na objektivní a vyvážené povídání s hosty, byl jistě zklamán. Ministr zdravotnictví měl své monology a občas mu přicmrndával některý z hostů.

Myslím, že nejeden z nás se domníval, že profesor Pafko byl pozván proto, aby se vyjádřil, jaké peníze vydává zdravotnictví na léčení narůstajícího počtu narkomanů a kuřáků. Z jeho odpovědí "veřejnoprávní" ČT vybrala do hlavního večerního zpravodajství pouze větu, která se jim hodila v rámci podpory Julínkovým reformám. O zítřejším projednávání protikuřáckého zákonu ve sněmovně je opět ticho po pěšině. Organizátoři petice www.stopkoureni.cz nepořádají žádné demonstrace, podporovatel petice profesor Pafko nedostal v ČT ani minutu času, aby se k tomuto problému mohl vyjádřit.

Ano, lobby u nás vládne, píše Monika Binke.

Boris Jelcin, první demokraticky zvolený prezident v ruské historii, zemřel ve věku 76 let na srdeční selhání. Jeho dramatická politická kariéra nabyla na významu především v době ukončení studení války, v době rozkladu sovětského impéria a zahrnovala desetiletí chaosu a svobody v Rusku, které ukončil jeho následovník Vladimír Putin, jemuž Jelcin koncem roku 1999 předal moc.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Komunální volby v Sasku-Anhaltsku. K volbám šlo jen 36,5% voličů. Co to znamená pro demokracii ?

Co když se konají volby a většina lidí nejde volit? No, vlastně se nestane nic o moc jiného, než kdyby se voleb účastnilo hodně lidí. Strany dostanou nějaké hlasy a kdo má nejvíc hlasů, ten zvítězí... Tak proč potom bědovat, když volební právo využije jen 36,5% voličů? I ti lidé, kteří nešli k volbám, vlastně volili, jenomže právě ty strany, který nejvíce nechtěli volit, jak jsem ukázal už v jiné poznámce pod titulem 'Nevolit, to nejde'.

Paní Lynn Teggartová zavedla svou 6-letou dcerku do školy - a byla šokována. Ve třídě byly na hromádce na jedné skříňce položené taštičky bez ladu a skladu, jedna skoro jako druhá, a v každé EpiPen - autoinjektory s epinefrinem. "Zbláznili se tu?" povzdechla si paní Taggartová. "Bude-li někdo náhle potřebovat svoje EpiPen, nikdo se v té hromádce nevyzná! S tím by se mělo něco udělat".

Patřím k těm mnoha ekononomickým analfabetům, kteří si nedokáží spočítat, co je pro ně výhodné, a tak jezdím cca jednou týdně vlakem z Hradce Králové do Prahy a zpět. Jak jsem si přečetl v zamyšlení pana Kotrby, bráním tak (i když na konec marně) neodvratnému krachu železnice a jejímu nahražení jinými způsoby dopravy. Ani já nejsem fanatickým příznivcem železniční dopravy, ale na rozdíl od pana Kotrby nemusím dělat kategorický závěr zobecněním jedné jediné zkušenosti. A co tedy mně (a stovkám tisíc dalších zákazníků ČD) brání využívat luxusní a levnou autobusovou dopravu?

Předně, do Hradce Králové zatím Student Agency nezajíždí. Důvod je jasný, dálnice byla dostavěna teprve před půl rokem, a SA jezdí především po dálnicích a bez zastávek (proto ta úžasná rychlost).

Před pár lety byla vydána kniha Conflict Missions, Havana, Washington and Africa, 1959- 1976 , napsaná profesorem západní politiky a latinskoamerických studií na univerzitě Johna Hopkinse Piero Gleijesem ve Spojených státech. V západních vědeckých kruzích vzbudila nebývalý zájem i vlnu kontroverze, neboť šlo o citlivé téma. Sám autor doznává, že je v USA obvyklé psát o všem kubánském v záporných superlativech, aniž je vyžadována jakákoliv dokumentace, ale informuje-li se o Kubě v dobrém, jsou nezbytností vědecké důkazy.

V České republice, je-li mi dobře známo, se o této publikaci moc nehovoří, a to ani v odborných kruzích. Současné Česko se nachází v tenatech silné protikubánské kampaně, ať již je země démonizována prominenty bývalého disentu, intelektuály a publicisty, ale i pošahanými agitkami české pobočky Amnesty International a jiných nevládních seskupení.

Chcel by som krátko zareagovať na článok pána Ladwiga, v ktorom píše o zrušení očistca. Je to dosť bizarná predstava, ale cirkev a jej hodnostári prekvapujú neraz. Je však skutočne pozoruhodné, ako veriaci svoju cirkev bránia za každých okolností. Pritom cirkev (katolícka) má na Slovensku silné postavenie, je to vplyvná a bohatá inštitúcia a má i politické zastúpenie. Konzervatívne, až z toho vlasy dupkom vstávajú. Máme zmluvu s Vatikánom, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani onakvejší fidei defensor. Ak niekto spomenie odluku cirkvi od štátu, križiaci ihneď trúbia na poplach. Kontroverzné výroky voči plánovanému rodičovstvu, potratom či homosexuálom nie sú ničím výnimočným. Z niektorých by mal radosť aj Torquemada, píše Daniel Stančík.

Aby však nedošlo k omylu. Nemám nič proti veriacim. No hnusí sa mi pokrytectvo cirkvi. Manipulovanie veriacimi, zneužívanie ich viery vo vlastný prospech. Nemám pochopenie pre skostnatený systém, hromadenie majetku a agresívne postoje, ktoré sú v protiklade s Kristovým učením. Je to smutné a poburujúce zároveň.

tisková zpráva EPS - www.eps.cz

Pokud si zaměstnanci zasahování do svých práv nenechají líbit a rozhodnou se aktivně bránit, mají šanci, že ve sporu uspějí.

Bývalá zaměstnankyně Intersparu dosáhla s pomocí právničky programu GARDE -- Ekologického právního servisu, mimosoudního vyrovnání s hypermarketem Interspar, u něhož pracovala.

Vůdce demokratické většiny v americkém Senátu Harry Reid považuje válku v Iráku za prohranou. Informovala o tom francouzská rozhlasová stanice RFI v článku z 20. 04. 2007, zveřejněného na svých internetových stránkách. Reid také uvedl, že ani vysláním dalších posil se ničeho nedosáhne. Podle něj "tento konflikt nelze vyhrát jinak než diplomaticky, politicky a ekonomicky", informuje Lukáš Kantor.

Návštěva amerického prezidenta Bushe v ČR má jediný cíl -- podpořit rozšíření americké protiraketové obrany více na východ. Pokud to bude záležet pouze na současné politické moci, bude to pro vrchního obchodního zástupce amerického zbrojařského průmyslu úspěšná pracovní cesta. Většina představitelů exekutivy včetně prezidenta se už teď tetelí blahem, až se stanou na jeden den středem zájmu světových médií. Pro českého prezidenta je možnost být viděn ve společnosti mocných politiků to nejmilejší, co mu může politika přinést. Bude na to určitě ještě dlouho s láskou vzpomínat. Pro premiéra bude jistě potěšením setkat se s někým, kdo je stejně prostý jako on a zároveň to dotáhl až na hlavu nejmocnější země na světě. Skvělá inspirace. Ministr, který má na starosti evropské záležitosti a radarovou základnu USA, dostane nové pokyny z firemní centrály. Ministr, který má na starosti zahraniční záležitosti kromě radarové základny USA, jako vždy bude oplývati poučenou moudrostí. Pouze mírně xenofobního prvního místopředsedu vlády bude nutno někam schovat, snad ho premiér do té doby přes média uprosí, aby odstoupil....

Co je "Projekt pro nové americké století"?

"Projekt pro nové americké století je nevýdělečná, vzdělávací organizace, jejíž cílem je podporovat globální americké vůdcovství."

Stránky PNAC ZDE

Projekt pro nové americké století (PNAC) je think-tank, výzkumné politické sdružení, které vzniklo v roce 1997. PNAC požaduje, aby vzniklo globální americké impérium, jehož vůli se budou muset podrobit všechny národy. Členům tohoto sdružení vadí, že Spojené státy, které jsou poslední zbývající supervelmocí, nevyužívají více své hospodářské a vojenské moci, aby přiměly svět, aby se podrobil novému "americkému míru". Tak znovu -- jako už četní autoři před ním -- argumentuje William Rivers Pitt, reportér listu New York Times a autor mezinárodních knižních bestsellerů na stránkách truthout. Jiný článek na toto téma je ZDE

Základní argumenty ideologie Projektu pro nové americké století jsou obsaženy v jeho dokumentu ze září 2000, nazvaném "Znovu vybudovat obranu Ameriky: Strategie, jednotky a zdroje pro nové století". V tomto dokumentu vypočítává PNAC, co je nutno učinit, aby si Amerika mohla vybudovat své globální impérium. Musí:

• Přesunout své permanentní jednotky do jižní Evropy, do jihovýchodní Asie a na Blízký východ
• Zmodernizovat americkou armádu, včetně modernizace stihaček, ponorek a válečných lodí
• Vybudovat globální obranný protiraketový systém a ovládnout strategicky vesmír
• Ovládnout "mezinárodní společný prostor" internetu
• Zvýšit výdaje na obranu na minimum 3,8 procent amerického hrubého národního produktu.

V seznamu signatářů Projektu pro nové americké století, jak je zveřejnily kritické americké stránky, jsou uvedena jména Alexandra Vondry, Václava Havla, Martina Šimečky (bývalého šéfredaktora slovenského deníku SME, dnes šéfredaktora Respektu) a Ivana Vejvody. Mezi singatáři je i politolog Jacques Rupnik, častý host pořadu Otázky Václava Moravce v ČT. - Octla se tato jména na seznamu snad omylem?

Seznam signatářů amerického imperiálního "PROJEKTU PRO NOVÉ AMERICKÉ STOLETÍ" ZDE

Česká jména jsou i na oficiálních stránkách PNAC ZDE

Lajdácké zdroje?

Myslím, že jste ve svém článku z 23.4.2007 "Zradili čeští politikové zájmy vlastního státu? Podepsali Václav Havel a Saša Vondra ultrapravicový "Projekt pro nové americké století"?" naletěli na když ne dezinformaci, tedy lajdácké zdroje. Všichni jmenovaní Češi podepsali dopis odsuzující utužování autoritářských tendencí v Rusku v reakci na útok na školu v Beslanu, který, pravda, vyšel z PNACu. Nikde však nelze dohledat, že by podepsali "Statement of Principles", proto nelze dost dobře tvrdit, že "podepsali PNAC". Že jsou Havel a Vondra ideově blízcí neokonzervativcům je ovšem známo, ale toto je příliš silné osočení, míní Jiří Hudeček ml.

"Zradili čeští politikové zájmy vlastního státu?" sugestivně se ptají Britské Listy v redakčním příspěvku z 23. 4. 2007. Text samotný pak obviňuje Václava Havla, Sašu Vondru a další z podpory radikální "jestřábí" zahraniční politiky na úkor českého státu. I kdyby se jednalo jenom o otázku v názvu, je její téma natolik vážné, že stojí za to ji prozkoumat. Pokud se navíc článek tváří jako obvinění, jedná se o kauzu závažnou. Spíše než pro české politiky se však ukazuje, že jde o kauzu závažnou pro lajdáckou práci redakce Britských listů.

V neděli jsem pozorně vyslechl diskusi na ČT1 o reformě českého zdravotnictví. Ministr zdravotnictví Julínek se snažil televizním divákům vysvětlit svoji zdravotní reformu. Dovolte mi, abych se nad některými kroky trochu zamyslel.

Ministr Julínek zavádí do zdravotnictví určité relativně nízké poplatky za péči, a to z toho důvodu, aby se občan konečně stal zákazníkem a aby si uvědomil, cenu zdravotní péče a aby do zdravotnictví přiteklo více peněz, což by mělo zdravotní péči zkvalitnit.

Vzpomínám si, že jsem slogany o zkvalitnění zdravotní péče a o možnosti rozhodování pacientů již kdysi slyšel, píše Zdeněk Vopat:

Mám čerstvý zážitek z pobytu mého osmiletého syna v nemocnici Kolín. Na vlastní oči jsem mohla vidět změny, které se dějí ve středočeském zdravotnictví. Dětské oddělení naprosto přeplněné - malí pacienti ležící na molitanových gaučích, protože další postele už nejsou. Izolace původně pro jedno lůžko, nyní obsazená třemi dětmi. Není divu, když je to jediné dětské oddělení široko daleko, leží tu děti z vesnic od Jičína i od Žďáru n. Sázavou, často jsou úplně bez návštěv rodičů - je to příliš daleko a rodiče pracují.

Dětí prý celkově ubývá, proto se zrušilo krásné, nově zrekonstruované dětské oddělení v Nymburce. Ještě příjemnější oddělení, v pavilonu uprostřed parku, bylo v nemocnici v Městci Králové. Obě si dobře pamatuji, atmosféra v nich byla nesrovnatelná s tím, co jsem viděla v Kolíně, píše Helena Tomanová.

Napsal jsem do Britských listů již mnoho článků, které se věnovaly nejrůznějším závažným tématům, tématům, jimž se české noviny buď vůbec nevěnují, nebo se jim věnují povrchně. Je však příznačné, že první významnější odezva, pokud se nepletu, přišla z tištěných deníků až minulý týden, a to v souvislosti s mou kritikou článku Ivana Mládka "Křížení národů". Tomáš Baldýnský vyplnil pravidelnou rubriku Poslední slovo na stránkách Lidových novin 18. dubna článkem "Mládek a Sládek".

Baldýnský se neobtěžuje zabývat mou argumentací, z níž vyplývá, že činím rozdíl mezi tím, co lze nazvat parodií či sarkastickým šlehem, a mezi Mládkovým článkem, který v žádném smyslu takto nazvat nelze. Baldýnský si myslí, aniž by to nějak vysvětlil, že dávám na jednu roveň Haška či South Park (který mám mimochodem velmi rád) s Mládkem.

Jeden z našich nejvtipnějších a nejsvobodnějších duchů, dodnes moderní Karel Havlíček Borovský, napsal ve své třetí Kutnohorské epištole:

„Vyznávám, ale zcela zřejmě, že kdyby mne to i stálo ztracení pověsti pravého katolíka, přece mi ani srdce, ani rozum nedovolují věřit, že by jen jedno, kterékoli náboženství mohlo být pravé a samospasitelné, a že by tedy vyznavači všech ostatních museli být – jako si to mnozí myslí, a nebo alespoň říkají – věčně zatraceni! Srovnává se to s rozumným a poctivým ponětím o dokonalosti Boží, aby jen část lidstva a to bez jejich zásluhy za tu náhodu, že právě co katolíci narozeni byli, nechal k spasení přijít a velikou nesrovnale větší většinu všech ostatních svých tvorů též bez jejich viny (neboť se z nich větší část ani na čas svého života nedoví, že je jaká katolická církev na světě!) nechal upadnout do věčného zatracení?!“

Uvádím tento citát Karla Havlíčka Borovského ze dvou důvodů.

Války v Afghánistánu se účastní kanadští vojáci právě tam, kde jsou boje nejtvrdší. Je tam z Kanady velice daleko a před několika málo roky by si snad nikdo nepomyslel, že budou zbraněmi přinášet "svobodu a demokracii" do země tak vzdálené jak zeměpisně tak i kulturně, zvykově, jazykově i jinak. Ranění se vozí do americké nemocnice v Německu a odtud do Kanady. Padlí se vozí rovnou do Kanady, aby zde mohli být se všemi vojenskými poctami pohřbeni. Už jich bylo více než 45. V naprosté většině případů po sobě někoho zanechávají - jsou-li mladí, tedy jen rodiče, své dívky, snoubenky či kamarády. Jenže tato profesionální armáda posílá na bojiště muže i ženy každého věku, tedy i ženaté a vdané a otce i matky dětí. Jejich smrt potom oplakává mnoho lidí, kromě rodičů i manželky a případně děti. Reakcí malých dětí vojáků na válku a její následky se zabýval reportér Tony Lofaro.

Dožívání člověka ve společnosti mladých krásných a úspěšných lidí bude čím dál větším tématem pro intelektuální literaturu a film. Společnost dnešním starým lidem totiž stále důrazněji klade na srdce, že by svůj život měli vést takzvaně plnohodnotně, stále se jim předkládá něco, co by pro ně mohlo mít smysl. Společnost by to samozřejmě nedělala, pokud by zároveň nevěděla, že ve společenském diskurzu staří lidé nějaký smysl života těžko hledají.

Dobře zorganizovaná, dostatečně agresivní skupina dokáže vnutit svou vůli pasivní většině. To je princip, který je dobře znám z historie a můžeme jej pozorovat i v současném politickém dění. Vítězství odhodlané menšiny je o to snazší, že v našem podvědomí je staletou zkušeností hluboce zafixována úcta k moci. Vždy bylo výhodnější přidávat se na stranu silnějšího než stát na straně opačné. Tento pragmatický poznatek ale nevyžaduje, aby vítězící strana byla skutečně silnější. Stačí jen, když bude vzbuzovat dojem větší síly. Získá-li taková skupina skutečně moc, ovládne nejen jednání, ale i myšlení lidí.

Umění spoluutváří kulturní vývoj lidstva, většina lidí, považujících ho dnes za cosi nadbytečné si vůbec neuvědomuje, že v sobě nesou jeho stopy. Nezvratně a neoddiskutovatelně. Zpochybňovat smysl umění je stejné, jako se přít o tom, jestli Franc Kafka měl psát a nebo svému otci raději rozbít hubu. Zvolil, aniž by si to moc přál, naštěstí tu první možnost. Umění je zde, je naší součástí ve vrcholných formách, i v těch nejnižších.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.