To, že by se s něčím mělo něco udělat, vyslovuje na světě každý den spousta lidí a patrně mají ve většině případů pravdu. Paní Teggartová to řekla, ačkoliv její dcerka netrpí žádnou vážnou alergií, ale mnoho jejích kamarádek musí dávat velký pozor na to, co jedí, aby je nepostihl záchvat. V první třídě? Co se dá dělat, moje generace nevěděla o alergiích ve školách a ani dnes nevíme, co je EpiPen. Jíme bez problému všechno, i to, co jsme nikdy dříve nejedli, ať to jsou chobotnice, rejnoci a různé houby, nebo dokonce pomazánku z burských oříšků, která je v Kanadě jedním z nejsilnějších potravinových alergenů. Proto mě ten článek zaujal - protože paní Teggartová sice nejprve řekla, že by se s tím mělo něco udělat, ale okamžitě se dala do práce a něco s tím udělala. Něco takového, co z ní udělalo podnikatelku ve světovém měřítku.

Jednotlivé autoinjektory EpiPen obsahují různé dávky epinefrinu - jinými slovy adrenalinu. Dojde-li u některého alergika k šoku, je nutné dát mu správnou dávku epinefrinu a proto ti malí kanadští alergici měli každý svůj autoinjektor na předpis od lékaře, který si přinesli do školy pro případ, že by tam dostali záchvat. V panice při nenadálém šoku by se v hromádce podobných těžko hledal ten správný. Dojde-li k anafylaktickému šoku, musí dítě dostat epinefrin rychle. Na novinové zprávě bylo zajímavé to, že těch taštiček s autoinjektory bylo na hromádce takové množství.

V září 2005 se paní Taggartová spojila s kamarádkou Micheline Boucherovou a založila na své soukromé adrese Epi-Access International, Inc. Vyvinula světlemodré a zelené taštičky - organizátory - každou na osm autoinjektorů, které jsou uloženy u snímku malého alergika, který současně obsahuje podrobnosti o předepsané dávce.

Tato firma dnes zaměstnává 6 lidí a vydělává, čili nepotřebuje žádnou podporu zvenčí. Paní Teggartová ji ještě stále řídí ze svého suterénu kdežto výroba běží "v zámoří". Dodnes prodala firma více než tisíc "organizátorů" ve školách po celé severní Americe. Jenže dosud se stále skladují autoinjektory EpiPen v zamčených zásuvkách v mnoha školách nebo si je nosí děti v neoznačených plastických sáčcích.

Epi-Access International, Inc. není ale jedinou firmou na tomto světadílu, která pomohla zavést pořádek do uskladňování autoinjektorů a má konkurenci ve firmě All Star Sales and Service, která vyrábí kabelky Ana-Tote. Paní Taggartová ale věří, že její jasně zbarvené organizátory se snadněji rozpoznávají jakožto obaly pro autoinjektory.

Organizace Anaphylaxis Canada uvádí, že v zemi trpí asi 1,200,000 obyvatel nějakým druhem alergie na potraviny. Mezi dětmi jsou takové alergie zvlášť silně rozšířeny - je tak postiženo 6% dětí. Mluvčí organizace sice ani nevěděla, že firma Epi-Access sídlí v Ottawě, ale doporučuje, aby všichni alergici u sebe neustále nosili EpiPen a to včetně dětí, které jsou dosti staré k tomu, aby rozuměly podstatě autoinjektoru, kdežto pro malé školáky musí být autoinjektory uschovány ve školách.

Takové nařízení bylo vydáno v Ontáriu po tragické události, ke které došlo na jedné škole v září 2004. Tehdy zemřela ve škole na anafylaktický šok 13-letá studentka Sabrina. Zákon nyní nese její jméno. Přikazuje všem školním radám v Ontáriu, aby se zabývaly problémem anafylaktického šoku a vypracovaly  individuální plány pro každého žáka, který trpí alergií. V takových plánech musí být uvedeno, jakým druhem alergie žák trpí, jakým způsobem se jeho alergie sleduje a jak se předchází záchvatům, co se má provést v případě, že k záchvatu dojde, a přikazuje mít v pohotovosti pomůcky první pomoci a tedy skladovat autoinjektory epinefrinu pro ty žáky, kteří by je mohli potřebovat.