V kolínské nemocnici je skvělý personál, výborní lékaři i sestry, a proto je mi jich skutečně líto, v jakých podmínkách musejí pracovat. Všude naprosto přeplněno, není kam ukládat pacienty, chybí lůžka i prostor. Navíc se oddělení upravuje, děti se přesouvají každý den do jiného pokoje. S tím související rámus, znásobený o hluk zvenčí - celý areál se dostavuje.

Sestry se nezastaví, podle mne je jich málo. Lékaři buď přesluhující, nebo úplné začátečnice (ano, ani jeden mladý muž - ti jsou už nejspíš v Anglii). Myslím, že odborná péče stojí pouze na zkušených starších lékařích, kteří by si již léta mohli užívat zaslouženého odpočinku na penzi, ale naštěstí pro nás ještě plní svou Hippokratovu přísahu. Jsem jim nesmírně vděčná, ale bojím se, co bude za pár let.

Když syna předčasně poslali o dva dny dříve domů, protože nutně potřebovali jeho postel, byla jsem moc ráda. Můj muž byl z reality na oddělení tak konsternován, že když se dotazoval mladé lékařky co to má znamenat, odpověděla, že i tak je jim vedením vyčítáno, že jsou ve ztrátě. Prý si máme stěžovat, to jediné jim i nám může pomoci.

Nakonec jsem ráda, že už jsou naše děti (5 a 8 let) tzv. z nejhoršího venku a miminkovské období máme za sebou.

Nechápu, jak si dál naše společnost představuje péči o zdraví, dětí především.

Jak může někdo požadovat po dětském oddělení, aby bylo ziskové? Proč jsme tak bezmyšlenkovitě a automaticky přijali jednoduché ekonomické myšlení neoliberálů a snažíme se podle něj zdeformovat všechny důležité sféry života - především pak školství a zdravotnictví? Nemocnice přece není továrna, ziskem je zdravá populace, ne úroky pro akcionáře.

Navíc se mi nyní dostala do rukou kniha sociologa Jana Kellera TEORIE MODERNIZACE (Sociologické nakladatelství, Praha 2007). Vřele všem doporučuji, vyčerpávají, čtivá a detailní analýza pro všechny, kteří jako já dosud nechápali v jaké době vlastně žijeme a co ta slibovaná modernizace přináší.

Můj závěr je takový, že nás čeká postupné vyvlastnění a odejmutí dříve zaručených práv na zdraví, vzdělání, bezpečí a sociální solidaritu v nouzi. Stát se bude zeštíhlovat, až jednou možná vymizí úplně - snad jen represivní složky budou tzv. užitečné a vydělají si na sebe.

Vše dosud samozřejmé bude jen za peníze. Platby pro zisk vyvolených - ekonomika opanovala společnost, pro kterou měla zajišťovat obsluhu. Smysl politiky a možnost vůběru mezi koncepcemi se vytrácí, protože všichni bez výjimky hovoří jen jazykem ekonomiky. Jen konkurenceschopnost, maximalizace zisků, minimalizace rizik, nic jiného je nezajímá. Jestliže člověk není plnohodnotný lidský zdroj na trhu práce, přestává být tak nějak člověkem.

Stát zase přestává být státem jak ho známe, tedy sociálním státem.

Jen jeden citát J.Kellera nakonec: "Dělat v této situaci politiku znamená především snažit se získat důvěru investorů tím, že se země zúčastní dražby fiskálních výhod, provede opatření k redukci ceny práce a nechá planetární sítě technologií a financí rozhodovat o svém osudu"

Pozn. JČ: To se ale neděje mimovolně. V ČR je demokracie a pokud toto občané dopustí, bude se to dít. Pokud nikdo neprotestuje, znamená to, že to nikomu nevadí.