Byl to Rakušan, Paul Watzlawick, který se stal světoznámým svým výrokem, že se nedá nekomunikovat. První z pěti axiomů Watzlawickovy komunikační teorie zní, že když se dvě osoby vzájemně vnímají, zároveň spolu komunikují, protože každé chování má komunikační charakter. Podle Watzlawicka chovat se nějak znamená také komunikovat. A protože se nedá nechovat se nějak, nedá se taky nekomunikovat. Zkrátka, když někdo například nemluví, naznačuje, dává druhému vědět a tím komunikuje, že nechce (nebe nemůže) mluvit. Nesděluje to jednoznačně. Ale tím už je jasné, že komunikace není jednoduchá, protože je to věc obou, vysílající i přijímající osoby.

Světoví psychologové, filologové a také filozofové by dnes asi s Watzlawickem souhlasili, ale co to má co společného s volbami v Rakousku? Dá se výrok o komunikaci přenést na volby? Tam se přece počítá, kolik voličů dá komu svůj hlas které ze stran zaškrtnutím a odevzdáním volebního lístku!

Věc je taková, že počet voličů je známý. Dělá to 100 procent. Ti voliči, kteří odevzdali své správně označené volební lístky, aktivně volili nějakou osobu nebo stranu. Je to také 100 procent, ale méně, než je těch prvních 100 procent. Percentuální podíl z těchto 100 procent správně označených a odevzdaných lístků ukáže, kdo a jak často byl zvolen. Tak to je, ale co mají s tím co společného ti, kteří nešli k volbám, anebo odevzdali špatně označený lístek?

Podle mého tím, že voliči nejdou k volbám, dávají nepřímo svůj hlas těm politikům a stranám, které nejvíce nechtějí volit. Vezměme si na příklad konzervativního Rakušana, který by mohl volit asi všechny strany, ale ne komunisty. Proč ten příklad? Právě že je to úplně jedno. Mohl by to taky být ekologický aktivista, který nechce dát svůj hlas těm, kdo by rádi v jeho vsi viděli věže atomové elektrárny. Ten první, konzervativec, když nešel k volbám, neodevzdáním volebního lístku umožnil komunistické straně dostat -- neprozřetelně - větší procentní podíl. Když má nevolič víc těch nepřátelských stran, tak nedostane hlas navíc jedna z těch stran, kterou by ze své vůle volil nebo musel volit, kdyby existovala volební povinnost.

Co s toho vyvodit? Je to tak: Na výsledek voleb má vliv každý volič i nevolič. Ten, který jde k volbám a volí, ví jasně, co dělá; ten, co tam nejde, přímo nedává svůj hlas nikomu, ale stejně tím někomu pomáhá. Často bohužel nevědomě. Proto myslím, že voliči by měli chodit k volbám, vzhledem k tomu, že mají možnost dát svůj hlas té straně, které pro ně znamená nejmenší zlo.