Nově zvolený poslanec ČSSD Kosta Dimitrov nepodvádí, když užívá titul inženýr. Uvedla to dnes pražská Vysoká škola ekonomická. Dodala, že Dimitrov při zaměstnání absolvoval jednu z jejích fakult. Česká televize (ČT) přitom v neděli právě s odvoláním na informace školy uvedla, že Dimitrov sice používá titul inženýr z VŠE, ale nevystudoval ji.

"Vedení VŠE v Praze se tímto omlouvá ing. Kostovi Dimitrovovi za uvedení mylné informace," uvedla dnes prorektorka VŠE Hana Machková, jejíž prohlášení má ČTK k dispozici. Dimitrov ČTK řekl, že nelhal a jeho osvědčení o vzdělání jsou v pořádku.

Miroslav Karlíček, tiskový mluvčí Vysoké školy ekonomické v Praze v reportáži Jakuba Knězů pro Události 25. 6. 2006 v 19:15 sdělil informaci, ze které ovšem Jakub Knězů i Iveta Toušlová vyvodili lživý závěr. Je už načase, aby za tato selhání jak v České televizi, tak v České tiskové kanceláři začal nést někdo následky. Česká televize sice zveřejnila omluvu a vysvětlení VŠE v hlavním večerní zpravodajství 26. 6. , avšak k pochybení vlastní redakce se nehlásí. Ve zpravodajství ČT o roli redakce zpravodajství a publicistiky nepadlo ani slovo.

Volební výsledek letošních parlamentních voleb otevřel zajímavou diskusi o roli politiků, o jejich mandátu a spravedlivém volebním systému. Ozývají se hlasy, že je nutný konsensus, že zralé osobnosti nemají lpět na ješitnosti, na minulých urážkách, křivdách, ale na zájmu země. A s tím, domnívám se, není možné nesouhlasit. Kdo nám však zaručí, že politikové se spolu konsensuálně nedomluví na úkor občanů?

Svědectví komunistických poslanců, členů branně bezpečnostního výboru, zejména tvrzení na jednání přítomného poslance Maršíčka, ukazuje na něco daleko horšího, než všichni doposud tušili. Ukazuje opak toho, co se poslanci domnívají. Kubiceho zpráva nebyla ofotografována novináři na zasedání branně bezpečnostního výboru díky Langerově pochybení, tak jak se domníval redaktor Moravec v ČT i mluvčí ČT Martin Krafl ve sporu s poslancem Langerem či nyní komunisté. Kubiceho zpráva v té podobě, jak byla zveřejněna na serveru Radiožurnálu 29. 5. 2006 18:00, totiž nebyla vůbec ofotografována fotoaparátem .

Informační únik byl předem připravený, cílený a promyšlený. Langerův odchod na záchod "v tu pravou chvíli" byl pak už jen zastíracím manévrem.

Days before the center-right coalition agreement was to be signed, the parties had still only agreed to disagree on many policy issues, although consensus has been found on value-added tax (VAT) levels and a form of flat tax, the cause celebre of the Civic Democrats (ODS).

Published in Czech Business Weekly HERE

Vážené paní redaktorky, pane redaktore, je skutečně s podivem, s jakou lehkostí kladete na papír různé smyšlenky, polopravdy či zjevné nepravdy a nemáte ani náznak snahy zjistit objektivní stav věcí. Nedělám si žádné iluze, že budete "ztrácet" čas čtením materiálů v příloze, ale přesto Vám je poskytuji, co kdyby se třeba v některém z Vás pohnulo svědomí. Panu Robertu Čásenskému chci vzkázat, že jsem použil stejnou metodu, jakou MF Dnes použila vůči mně, tedy metodu otázky. V titulku jste se ptali: Ví Rath, kde je 13,7 milionu? Na tiskové konferenci jsem se také zeptal a zdůraznil jsem i otazník.

Skoro polovinu doby otázek Václava Moravce se obírali úlohou poslance Langera, zda poskytl nebo poskytl zprávu policisty Kubiceho novinářům nebo ne. Chvíli bylo zábavné sledovat Ivana Langra, jak se z toho vykrucoval. Podivné bylo, že ani moderátor Moravec nebyl schopen ho usměrnit. Ex-ministr Bublan také nebyl pro pana Langra rovnocenným soupeřem . Bublan není politik a není ani sociální demokrat. A podle toho to vypadalo. Langer nás dvacet minut přesvědčoval, že žádný materiál tisku nepředal. A dokumentoval to citací zákona. Materiály byly v místnosti zákonem určené a za jejich utajení byl odpovědný tzv. "odpovědný pracovník", což nebyl Ivan Langer. Nebyl to asi nikdo, ale to na věci nic nemění. Langer pouze nechal materiál otevřený na stole a šel se vyčůrat. Nemohl za to, že v té době bylo v místnosti čtyřicet novinářů, kteří se na jeho materiály vrhli a ofotografovali si je, jak ukázaly záběry ČT.

Nikdo se nezabýval otázkou jak je možné, že v místnosti, kde se používaly super tajné materiály se pohybovali novináři a vysílala to televize.

Několik dnů je mediální sféra vzrušena požadavkem pana poslance a místopředsedy ODS Ivana Langera na omluvu za výroky, které zazněly v pořadu Otázky V. Moravce 18. června 2006 na ČT1. Jak dokládají níže uvedená veřejně vyslovená tvrzení několika politiků KSČM -- poslanců a členů branně bezpečnostního výboru, takový požadavek pana Langera rozhodně není na místě, neboť to, co moderátor v pořadu řekl, totiž, že pan poslanec Ivan Langer volně odložil na stůl a nechal v rozporu se zákonem o utajovaných skutečnostech bez dozoru tajnou zprávu, se zakládá na pravdě.

Již asi od svých šestnácti let se zabývám na vlastní pěst studiem filozofie. Postupně jsem tak dospěl k názoru, že dnes je jedním z nejdůležitějších jejích témat intelektuální úsilí přírodní vědy. Stejně tak jsem s četbou Einsteina, Prigogina, Moora, Poppera, Hawkinga, Heisenberga, Gödela a Feynmana pochopil, že přírodní vědy jsou nejzajímavější a nejobsažnější tam, kde se stýkají s filozofií. Již jsem vystudoval chemii -- proč tedy nezkusit filozofii? Tím spíše, že jako Toby Shandy beru vážně své koníčky.

Od 16.června do 29.června 2006 se v prostorách VŠUP, nám. Jana Palacha 80, Praha 1, koná výstava diplomových prací studentů VŠUP "DIPLOMKY 06". Jeden z diplomantů, student atelieru Sochařství II. Štěpán Tesař mě požádal o oponenturu své diplomové práce Střed středu. Ta se skládá z teoretické části a z části praktické, tj. realizovaného díla. Hodnotící komise vůbec nebyla s teoretickou částí seznámena.

Nevím, zda mi absolutorium v atelieru designu VŠUP dává ještě dnes, po osmnácti letech, pouvoir vyjadřovat se k tomu, co je umění. Co je ještě užité umění a co už filosoficko-esteticko-nábožensko-psychoterapeutický koncept, který na umělecko-průmyslovém učilišti nemá co dělat. Po přečtení "teoretické" části diplomové práce oboru sochařství Štěpána Tesaře o "modelu prostoru k hlubinné introspekci" jsem na vážkách, jestli jsem nestudoval jinou školu než autor. Autor sice "používá spirály k demonstraci svého životního pohybu, který v poslední době vnímá velmi intenzivně", ale o sochařství v jeho případě vůbec nejde. Autor (soudě podle fotografie, kterou zveřejnil jeho oponent, malíř Paul) vytvořil něco, co nenese ani znaky autorského díla (neopakovatelnost), ale je spíše extrapolací autorova psychického stavu, jakousi artterapií.

Ešte to máme v čerstvej pamäti. Dňa 15.6.2006 zahynul pri banálnej dopravnej nehode Ján Langoš, šéf Ústavu pamäti národa. Ďalší z politikov skončil svoj život v tej stupídnej plechovej škatuli, ktorej hovoríme osobný automobil.

Ján Langoš nebol neznámy nielen vo svojej rodnej krajine, ale dobre ho poznali aj v susednej Českej republike. Veď bol po novembri 1989 poslancom Federálneho zhromaždenia ČSFR a po voľbách 1990 sa stal dokonca federálnym ministrom vnútra vtedy ešte spoločného štátu Čechov a Slovákov. Pri všetkej úcte k jeho pamiatke však musím otvorene prehlásiť, že mám veľmi vážne výhrady voči niektorým jeho aktivitám.

Days before the center-right coalition agreement was to be signed, the parties had still only agreed to disagree on many policy issues, although consensus has been found on value-added tax (VAT) levels and a form of flat tax, the cause celebre of the Civic Democrats (ODS).

Published in Czech Business Weekly HERE

Vloni na vzpomínkové akci k výročí popravy Milady Horákové pánů Štětiny a Mejstříka bylo kolem 30 lidí a média o ní mluvila všude. Na jiné akci tentýž den bylo 7 lidí a média o ní nemluvila vůbec - Záviš Kalandra odsouzený ve stejném procesu a popravený ve stejný den jako levicový novinář, filosof a historik, navíc hlásící se k marxismu, není tím "ideálním bojovníkem" za "svobodu a demokracii".

Antikomunismus nemá za prvotní cíl připomínat oběti minulého režimu, ale podsouvat veškeré levici a radikální především, že mluvit o socialismu jako alternativě znamená hlásit se ke všem zrůdnostem minulého systému.

...tak by som mu pod nos strčil zrkadielko". Toto sú slová búrlivého predáka Slovenskej národnej strany Jána Slotu o dôvere, ktorú má ku svojmu nemenej kontroverznému kolegovi z HZDS. Lenže ani tí, ktorí si berú Boha do každej tretej vety, nie sú v praxi na tom lepšie. Aj výroky predsedu kresťanských demokratov Hrušovského o Dzurindovi ako o "vierolomnom človeku" sú dosť známe -- a tiež mu napodiv nebránia v ochote spolupracovať s niekým takým "hrozným". Z dymovej clony údajnej neznášanlivosti sa teda začína vynárať nová vládna koalícia podľa "strašidelného scenára" : Populisti, nacionalisti, a iní "isti" A čo na to povie "Západ".? Povieme to politicky nekorektne : Sklapne.

Začal jsem mít černé sny. Straší mne v nich bodový systém. Zpocený se ráno budím a vzpomínám na naši třídní soudružku učitelku ze základní školy, jak u nás ve třídě 2. B před 45 lety zavedla bodový systém. Kdo zlobil nebo neměl domácí úkol, tak dostal černý bod. Od té doby mne straší body.

Politický, či náboženský terorizmus je fenoménom týchto dní. Obetiam je však zaiste jedno, či zahynú v mene ktoréhosi z božstiev, ideológií - alebo fanatikov nedotknutej prírody. Ekoteroristi si teda nezasluhujú o nič menšiu pozornosť, než ich inými motívmi vedení "kolegovia".

... a mně i při letmém přelétnutí takových řádků, jaké tvoří text vašeho článku "Ani nenávisť nepozná hraníc" přeběhne mráz po zádech, píše Vlasta Leporská a pokračuje:

Nevím jak by váš text rozebrali psychologové pane Muríne, ale o vašem vztahu k ženám vypovídá víc než cokoliv jiného fakt, že se se svou polemikou obracíte výhradně proti paní Martykánové, ačkoliv velmi tvrdě kritický ohlas na vaše výplody publikoval v BL i mgr. Potměšil.

Kandidáty do Zastupitelstva hlavního města Prahy zvolili dnes pražští zelení. Ženy a muži se na prvních místech pravidelně střídají, lídrem kandidátky je předsedkyně pražské organizace zelených Petra Kolínská. Dvojkou je Petr Štěpánek, zastupitel na Praze 4, další místa zaujali Zuzana Drhová, ředitelka Zeleného kruhu, Karel Jech, Eva Tylová, Petr Bok a Iva Kotvová.

Delegáti krajské konference rozhodli, že Strana zelených půjde do podzimních voleb do Zastupitelstva hlavního města samostatně.

Při psaní i čtení textu vznikají často interpretační problémy, které vedou k tomu, že debata se zvrhne v polemiku o tom, co kdo řekl a neřekl, jak kdo co myslel a podobně. Interpretační šum, který tak vzniká, pak bohužel zabraňuje plynulému dialogu a výměně názorů, kromě toho, že přestává být pro čtenáře zajímavý a informačně přínosný. V tomto příspěvku tedy budu trochu popisná a vyvarují se svých oblíbených vzletných frází, v zájmu toho, abychom si všichni rozuměli, i když spolu nesouhlasíme :o)

Jakákoliv podobnost současnosti se skutečnostmi v tomto článku uvedenými je čistě náhodná. Dejme tomu, že v letech největší komunistické zvůle 1948-1958 muselo být exponentům této zvůle nejméně 25 let, aby si byli dostatečně vědomi své pochybné angažovanosti. Přesto v takovém mladém věku by tito lidé nemohli dosud být zodpovědnými agenty gestapa, kteří by se převlékli do rudých kabátů, dali se do komunistických služeb, byli poturčenci horšími Turka, likvidovali svědky své činnosti a skartovali záznamy a svazky o své činnosti v archivech. Dnes by takovému člověku bylo kolem 80 let. Pokud byl zodpovědným spolupracovníkem gestapa, který se dal do služeb komunistických bezpečnostních složek, tak by mu muselo být v roce 1948 nejméně 30-35 let. Dnes by takovému člověku bylo asi 88-93 let. Je to věk vskutku hodný k odsouzení.

ČEZ a.s. spoluvlastněný a ovlivňovaný státem je rozhodně strategicky důležitým podnikem v České republice. Z pohledu nadcházejícího ropného zlomu je o to víc důležitější, aby si stát svou majoritu zachoval, jak píše František Hezoučký ve svém článku na BL z 23.6.06, i když z trochu jiných důvodů.

Sinekury placené daňovým poplatníkem neberou konce. Různá svoloč nalezla do byrokratických mravenišť a žije na úkor nás mravenců, kterým má údajně sloužit. Ryba prý smrdí od hlavy -- nu, známe případy, kdy vyvolený byrokrat a náš sluha, stane se náhle pánem a připadne si jak samotný Franz Procházka, i když Ten oproti všem politickým lišákům nehrál si na demokrata. (Existují doklady z historie, kdy panstvo odjelo na jiný zámek či hrad a jejich služebnictvo se hned chopilo karabáčů -- a tumáš Hnáte po tlamě, abys nešpehoval, když krademe z panského!)

Rozehrané utkání o sestavení funkční vlády brnká nám divákům o nervy. Černého Petra bychom nakonec mohli mít my voliči. Zatím se zdá, že kapitán zatím vítězného mužstva (Topolánek a ODS) kopl zřejmě nečekanou "faleš"mezi své hráče "náhradníky" a hráče soupeře. Asi jen proto, aby věděl, na čem je, než se půjde do šaten...

Paní Darina Martykánová a pan Jakub Rolčík komentují můj článek o Václavu Bendovi a vytýkají mi především jeho kladné vyzdvižení v otázce názoru na generála Pinocheta. Předně bych chtěl upozornit paní Martykánovou, že věta "...stejně jako za totality se nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům" není myšlena tak, že by scestná paradigmata byla lidská práva, scestnými paradigmaty mám na mysli a priorní postoj ke kontroverzní osobě jako byl Pinochet (tím neadoruji diktaturu, ale vyslovuji uznání nad přístupem Bendy, který rozhodně nevyznával mnohými jedinci médii uplatňovaný postoj "s jistými lidmi není slušné nemluvit").

Pan Ondřej Šlechta ve své vzpomínce na Václava Bendu zmiňuje slavné Bendovo vyjádření obdivu k chilskému diktátoru generálu Augusto Pinochetovi. Autor hodnotí tento akt s obdivem slovy: "Benda však dal jen najevo, že se stejně jako za totality nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům."

Dále pak bez komentáře reprodukuje Bendův názor na Pinocheta: "Na Pinochetovu adresu Benda prohlásil, že jej nepokládá za zločince, nýbrž za statečného muže, který, pravda tvrdými prostředky, ale proti neméně tvrdému nepříteli, v poslední chvíli zachránil svou zemí před hrůzami komunismu nebo vleklé občanské války."

Jsou lidská práva scestným paradigmatem? Nebudu se pouštět do historických debat na téma, hrozila-li v sedmdesátých letech Chile opravdu komunistická diktatura - tvrzení, které rozhodně není nijak jednoznačně doložené! Soustředím se na jiný paradox: Za Pinochetovy diktatury tím nejkrutějším způsobem zahynuly tisíce lidí. Kruté mučení vězňů bylo na denním pořádku.

Ve včerejším oslavném článku Velkodušný politik Václav Benda uvádí jeho autor Ondřej Šlechta, mezi jiným:

Ty "tvrdé prostředky" zahrnovaly likvidaci demokratického systému v Chile a nastolení diktatury vojenské junty. Zahrnovaly povraždění několika tisíc lidí. A zahrnovaly také mučení. Bestiální mučení. Obětem byly vytrhávány nehty. Byly upalovány či škvařeny zaživa, např. kovovou sítí rozžhavenou elektrickým proudem. Byly topeny v exkrementech. Mužům byl do varlat zaváděn elektrický proud. Ženám byly do vagin vkládány hladové krysy. Odkazů netřeba -- stačí na Googlu zadat pojmy "Pinochet" a "torture".

Jediný, kdo měl shora uvedené dokumenty k dispozici, je přitom příslušný komisař Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, korupce a finanční kriminality Policie ČR se sídlem v Praze 1, Dlážděná 6, který vyšetřuje případ MUDr. Evy Klimovičové, popřípadě další pracovníci tohoto útvaru, kteří měli k příslušnému trestnímu spisu přístup.

Mladá fronta Dnes, Jana Bendová: Talentovaný pan Rath ZDE

Bojujeme za jinou Evropu, feministickou, ekologickou, Evropu otevřenou, Evropu míru, sociální spravedlnosti, udržitelného života, svrchovanosti nad potravou, Evropu solidarity, respektující práva menšin a sebeurčení národů.

My, ženy a muži ze sociálních hnutí napříč Evropou, jsme přišli do Athén po létech společných zkušeností, bojů proti válce, neoliberalismu, všem formám imperialismu, kolonialismu, rasismu, diskriminaci a vykořisťování, proti všem rizikům ekologické katastrofy. Tento rok byl významný tím, že řada sociálních zápasů a kampaní byla úspěšná v tom, že zastavila neoliberální projekty jako je navržená Evropská ústavní smlouva, Direktiva EU o uvolnění trhu přístavních služeb a zákon o první zaměstnanecké smlouvě ve Francii.

Když v roce 2001 vrcholila příprava privatizace zbytku české energetiky, byly od řady velmi uznávaných osobností vyvíjeny tlaky na její urychlení. ČEZ, a.s. byl vydáván za "socialistického molocha", který je potřebné rozbít. Již v devadesátych letech vedla některá populistická rozhodnutí k "rozkulačení" ČEZ, a.s. z moci úřední - rozhodnutím o oddělení distribuce od výroby a rozdáním části akcií municipalitám. Z okleštěného ČEZu se stal výrobce, jehož zákazníci se oklikou dostávali do rukou jeho evropských konkurentů.

Na léto hodně lidí opouští republiku. Po vlastní zkušenosti bych to ale nedoporučoval. Vypadnete z role, kterou jste ve společnosti přijali, a jindy snad jen nepříjemné věci vám přijdou nepochopitelné.

Někdy stačí pouhých deset dní. To je tak krátký úsek, že člověka snad ani nemůže výrazněji narušit zažitý stereotyp. Spíš ho jen na chvíli odloží do nevědomí. Po návratu tedy sami od sebe očekáváte v podstatě okamžitý návrat všech mimikry.

Může to mít ale poněkud dramatičtější charakter, než jaký je předpoklad. Může se přihodit pouze to, že jste dva lidé se zavazadly a dítětem v kočárku a že dorazíte do Prahy v době večerní špičky v hromadné dopravě, a zděsíte se, jak cize si můžete připadat.

Kdyby plukovník Kubice a (pravděpodobně) poslanec Vidím nevzali tak vážně premiérovo přání zveřejnit všechno, sestavoval by dnes Paroubek vládu se silnými trumfy v rukou. Způsob, jakým o tuto možnost přišel, je za hranicí etiky a snad i zákona. Kubiceho zpráva je syrový materiál složený z prokázaných fakt, hypotéz a drbů, které policie musí prověřovat také, ale které by se bez potvrzení dalším vyšetřováním vůbec neměly dostat na veřejnost. A pokud možno ani mimo vyšetřující útvar. Pustit něco takového ven pár dnů před volbami je silné kafe a kdyby šlo jen o tohle, bylo by pobouření sociálních demokratů i jejich fanklubu zcela na místě. I Paroubkův povolební projev by byl přinejmenším pochopitelný.

Jenže ono nejde jen o tohle. O motivech poslanců ODS není zapotřebí spekulovat. Proč se ale k této hře propůjčil plukovník Kubice?

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.